Dnešní den s úsměvem

Květen 2008

6-hodinový běh v Nitre - dárek k narozeninám.

2. května 2008 v 9:12
Rozhodl jsem se obdarovat sám sebe. Moc jsem se na tento závod těšil. A nezklamal jsem se.
I když začátek výletu nebyl příliš radostný. Po příjezdu do Nitry jsem se vydal hledat měský park, kde se měl závod konat. Po neblahé zkušenosti z posledních hodin před 12 h v Brně jsem měl přímo hrůzu, že se unavím. Cesta do parku se mně zdála strašně dlouhá (trvalo mi to asi 25 min.), foukal ledový protivítr a mrholilo, řádně jsem promrzl. Na náladě mi to moc nepřidalo, dokonce jsem spekuloval, že tam ráno pojedu taxikem. Městskou dopravou se tam v sobotu dost dobře dostat nedalo. Nakonec jsem tam ale šel pěšky.
Bylo velmi příjemné počasí, na běh téměř ideální. Pořadatelé, jako je u Sri Chinmoy maraton teamu obvyklé, byli velice přátelští, atmosféra byla báječná. Výborné občerstvění a velice pečlivé "občerstvovatelky". Asi 100m za občerstvovací stanicí stála paní a počas celého závodu hrala na flétnu. To se mi zdá být docela slušný vytrvalecký výkon. V poslední hodině se k ní přidaly dvě zpěvačky. Na závěr všichni běžci dostali dárky, kterých cena byla, podle mého mínění, o dost větší, než startovné (350 Sk). K tomu všemu ještě mohutné povzbuzování všech organizátorů a taky dvou zdravotnic. Prostě úžasné. Hodnocení pořadatele je na 6 h beh Nitra.
Co se týče mého běhu samotného není moc o čem psát.
Začal jsem hodně pomaly a na rozdíl od předchozích závodů jsem už víc nezpomalil. Povedlo se mi udržet tempo až do konce, poslední 1/2 hod jsem trochu zrychlil. Zpočátku byl docela problém nezrychlit, mezi muži jsem byl od začátku poslední, po dvou hodinách jsem měl ztrátu na závodníka před sebou asi tři kola. Hlavně po třech hodinách jsem se jen těžko dokazál přinutit nezrychlit.Vzpoměl jsem si ale na Milošovou radu prvomaratóncum. Uplně přesně si ji nepamatuji, bylo to něco ve zmyslu: "Když se vám na 20.km bude zdát, že můžete zrychlit tak na chvíli zpomalte." Asi po 3,5 hod jsem doběhl běžce předemnou a znížil ztrátu o kolo. Pak jsem postupně doběhl několik dalších běžců a ztráta se pořád znižovala, až mi po 5:15 h u časomíry oznámili, že už jsem na tabuli (tam bylo prvních 14).
Nakonec jsem 14. mezi muži taky dokončil. Sil jsem měl ještě dost, měl jsem pocit, že bych vydržel běžet ještě hodně dlouho. To bylo pro mne první pozitívní zjištění. To druhé bylo, že mi perfektně fungovalo zažívání, co jindy u mne býva problém. Začal jsem jíst už po 1,5 h, napřed pár koleček banánu, po 2 h carbosneck, pak další gel, sushi a po 5 h dokonce bramborovou kaši. A mezitím kousky čokolády a oplatky.
Snad to byla nad dobrá příprava na Stromovku. Ještě chci zaběhnout jeden dlouhý běh, něco kolem 8h příští weekend, a pak už jenom čekat na závod.