Dnešní den s úsměvem

Srpen 2008

Self transcedence 24 h - cíl splněn

13. srpna 2008 v 15:13 | štefan
Asi jsem si to přivolal. Poslední dvě noci před závodem jsem spal málo. Bohužel ne pro radostné očekávání, ale kvůli křečím v žaludku. Přitom jsem se snažil stravovat co nejlépe s tím, že poslední lehké jídlo budu mít kolem 18h, abych se co nejlépe vyspal. Nakonec jsem doplatil na vařený květák ve čtvrtek odpoledne. V sobotu ráno žaludek pobolíval. Nasilu jsem snědl trochu rýže a doufal, že se to zlepší. Do Kladna jsem přijel autobusem, který nejel na autobusové nádraží. Zavezl jsem se až k Energii. Odtud jel nejbližší autobus do města asi za 40 min. Řidič mi poradil, ať jdu na Sletiště pěšky, že je to kousek. Bylo to asi 3 km, co sice není daleko, ale před závodem mne to moc nepovzbudilo. Zato mne povzbudil příchod na stadion. Báječná atmosféra vytvářená stejnou měrou závodníky jak pořadateli ze Sri Chinmoy maratón teamu mi dala zapomenout na bolest v žaludku i na nechtěnou procházku. Nemohl jsem se dočkat startu. Začal jsem pomalu, chtěl jsem hlavně co nejvíc šetřit síly, nevěděl jsem, co mne čeká. Běželi jsme s Dášou a Honzou Dolejšem úplně vzadu. Byl to takový poklus, 9 km/h. Povídal jsem si s Honzou, vzájemně jsme se utvrzovali v předsevzetí nezrychlit. Ve dvou to nebyl problém. Pak jsem si ale musel odskočit a zůstal jsem sám. To jsem se musel hodně hlídat, abych nezvýšil tempo. Povedlo se mi tempo udržet na 9 km/h a vyplatilo se to. Asi po čtyřech hodinách jsem začal dobíhat některé běžce. Po 12,5 hod. jsem se dostal na 7. místo. Bylo to hlavně tím, že Honza Dolejš a Petr Kuchař si po 101 km udělali pauzu. Tak jsem se ocitl na tabuli. Předpokládal jsem, že tam dlouho nebudu, tak jsem se snažil ten pohled si co nejvíc užít. Bylo zima, už dlouho jsem se klepal, ale pokoušel jsem se to vydržet. Nakonec jsem to ale po 105 km vzdal a šel se převlíknout. To byla první větší potíž v závodě. Protože v tělocvičně měli v sobotu nějakou akci psíčkaři, měli jsme šatnu na tribuně. Musel jsem vyšplhat po schodech a bylo to hodně těžké. Další komplikací bylo přemístit číslo na triko s dlouhým rukávem. Klepal se mi ruce zimou, musel jsem si k tomu sednout. To ale byla zásadní chyba. Než se mi podařilo připnout číslo uplynulo snad 5 minut a já se pak velice těžce zvedal. Ještě horší bylo sejít po schodech. To jsem visel na zábradlí a šoural se po centimetrech, chodidla bolely hrozně, stěží jsem se donucoval došlápnout. Rozhodnul jsem se jít na masáž. Na stehna a lýtka to moc pomohlo, chodidla byly pořád hodně bolavé. Dokonce mne napadlo, že to budu muset zabalit. Kulhal jsem asi půl kola a postupně bolest ustupovala. Zkusil jsem klusat a bylo to ještě lepší. Pořád jsem byl na sedmém místě, Honza a Petr ještě nepřišli. Dokonce jsem se po dalších asi 2 hodinách dostal na šesté a kolem osmé hodiny na 5 místo. To mne ale moc netěšilo, bylo to před Dana, který musel odstoupit. To už se kolem mne několikrát přehnal Petr a taky Dáša, přestávka jim evidentně pomohla, běželi, jako by právě začínali. Sluníčko už od rána pořádně pálilo, bylo mi horko. Naštěstí mi pomohl Petr (Witty), donesl mi triko z tribuny. Představa, že bych tu cestu na tribunu a zpátky měl absolvovat ještě jednou byla tak děsivá, že jsem si radši chtěl vyhrnout rukávy a nepřevlíkat se. Při převlékání a připínání čísla jsem opět ztuhnul, ale tentokrát to rychle povolilo. Do 100 mil mi chybělo 4 hodiny před koncem 20 km, to už jsem věřil, že to vyjde. Ale pro jistotu jsem se začal ještě víc šetřit, aby mne něco vážného předčasně neodrovnalo. Tak jsem vždy půl kola šel a půl klusal. Asi v 10 h (to nevím přesně) mne přišel povzbudit Mirek Otava. To mi hodně pomohlo, hned to šlo líp. Cíl jsem splnil těsně po 11h. Byl jsem spokojený, chtěl jsem to už jenom odchodit. Petr rychle zkracoval můj náskok, myslel jsem si, že už jsem před ním jenom o 1 km. Pak mi ale řekl, že zaostává 5 km. Tak jsem se rozhodl, ač nerad, ještě zabojovat o umístnění. Řekl jsem si, že když udělám ještě 4 km tak umístnění udržím. Tak jsem pokračoval stejně jak poslední tři hodiny. Hlavním cílem bylo neupadnout, zvedání by asi stálo hodně sil.Nakonec se to povedlo. Neupadl jsem a náskok před Petrem byl necelých 2,5 km. Položil jsem značku, zvednul se, a v tom okamžiku se mi udělalo hodně špatně od žaludku. Ale pořadatelé mi rychle pomohli. Zbývalo ještě vyšplhat na tribunu, osprchovat a převlíknout. Ze všeho nejtěžší bylo vyzout ponožky, sbalit věci a dojít do sprchy. Na dece jsem měl rozházené oblečení a různé drobnosti, v pytli věci na převlečení. Bylo potřeba se sehnout, věci přeskládat a sejít s tribuny do sprch. Pak už to bylo celkem v pohodě, dokonce žádné veliké bolesti, akorát kotníky hodně oteklé a pravá noha nad kotníkem byla skoro fialová.
Dohra byla v pondělí u praktické lékařky, podívala se na nohu, napsala mast, tři druhy léků a chtěla mi vypsat PN. Pak mi pohrozila zánětem žil a trombosou.
Jak to zpívá Jarek Nohavica o lékařích: "… budou nám řezati, ty naše vnitřnosti, a při tom zpívati ze samé radosti: trombosa, ciróza, dávivý kašel, paradentosa, a já jsem to našel"
Moc paní doktorce nevěřím, ale budu se pro jistotu nějaký čas šetřit.
Závod se mi moc líbil. Organizace jako vždy u Sri Chinmoy maratón teamu skvělá, vyšperkovaná včasným zveřejněním výsledků na webu. Moc děkuji všem za povzbuzováni, jmenovitě to Radce a Petrovi ze štafety. Mirkovi Otavovi, Mirkovi Hasalovi, Danovi, počítačům koleček a všem ostatním. A taky spoluběžcům.
Self transcendence gives us joy in boundless measure. Sri Chinmoy

Self - Transcedence Race, ještě dvakrát se nevyspím ...

7. srpna 2008 v 11:13 | Štefan
Jak malé dítě na Vánoce. Tak se těším na většinu závodu. Několik nocí před závodem už nemůžu dospat.
Self - Transcedence Race 24h Kladno není výjimkou. Měl by to být můj zatím nejdelší a taky asi nejtěžší závod. I když se na něj moc těším, mám taky trochu obavy, nevím, co mne čeká. Zatím jsem nejdéle běžel 12 h, co příde pak netuším. Od 12 hodinovky 31.5. jsem naběhal něco přes 800 km. Není to moc, chtělo to alespoň 900, ale vzhledem ke dvěma maratónum v červnu jsem víc naběhat nedokázal. Zaměřil jsem se na delší weekendové běhy a omezil trochu běhání přes týden. Zaběhl jsem si jeden dlouhý běh (102 km) a několik běhů kolem 50 km.
Teď už nic nenadělám. Akorát se pokusím na to pořádně vyspat, a nějak to dopadne. Napsal jsem na fóru, že bych chtěl zaběhnout 100 mil, ale čím víc se to blíži, tím víc lituji, že jsem takové předsevzetí zveřejnil. Navíc, poslední dva týdny mám trochu problémy s pravou patou, přišlo to, když jsem omezil běhání. Tak jsem na to zvědav, doufám, že to nějak přežiju.