Dnešní den s úsměvem

3 maratóny po self transcendenc 24 h

17. října 2008 v 16:54
Kladno - běh na pohodu. Kladenský maratón mám moc rád. Skvělá organizace i atmosféra, výborné zázemí, spousta běžících kamarádů. Kromě toho mám z Kladna 2006 svůj OR. Tentokrát jsem neměl žádné ambice. Pět týdnu po 24 h jsem nevěděl, jak na tom jsem. Po svém zatím nejdelším ultra jsem měl dva týdny nucenou pauzu, způsobenou otokem a zánětem na pravé noze. Pak jsem jenom vyklusával. Delší běhy jsem si zkusil jenom na weekendu s behej.com, za dva dny něco přes 40 km. Samotný závod jsem běžel jenom "na pocit", opatrně, jako test, jak se povedlo zregenerovat. Začal jsem 5:45 na km, pak jsem postupně zrychlil na 5:25 ale po 30 km jsem musel trochu zvolnit. Výsledný čas 3:55, průměr na km asi 5:35, spokojenost.
Plásy - Baroko maraton, týden po Kladenskom maratónu. Hezký závod v krásnom prostředí, nadšení organizátoři, pěkné doprovodné akce. V Plásech jsme byli s kamarádkou Jitkou už od čtvrtku. První polovinu závodu jsem běžel s Karolínou, kterou znám ze společných tríninků "Klubu letních houbařů Krčák". Běželo se hezky, i když první a největší kopec někde kolem druhého km nám dal pořádně zabrat. Karolínin tester po jeho absolvovaní ukazoval průměr kolem 6:30 na km. Jitka v kopci zaostala, tak jsem běželi chvíli sami. Pak přišlo prudší klesání. Po chvíli jsem uslyšel, jak za mnou někdo zakřičel "pustit". Uskočil jsem na stranu a kolem prosvištěla Jitka. Tam jsem si uvědomil, jak jsem v seběhu tuhý. V dalšim kopci jsme pak Jitku znovu předběhli, a už nás nedoběhla. Běželi jsme něco pod 6 min. na km. Cítil jsem, že by to šlo i rychleji, ale chtěl jsem doběhnout s Karolínou. Asi po 20 km v kopci jsem pžed sebou uviděl staršího pána (dodatečně jsem zjistil, že to byl pán Kostka), který musel být spočátku dost daleko před náma. Tak jsem začal dělat chytrého. Říkal jsem: "To je divné, to přeci musí být zkušený běžec, jak to, že to tak přepálil" Jenomže jak kopec skončil, tak už jsme se mu přestali přibližovat, vzdálenost mezi námi zůstavala stejná. Když už se mi to zdálo moc dlouho, tak jsem trochu zrychlil, abych dokázal své tvrzení o jeho "přepáleném" začátku. Doběhli jsme ho, ale on se nás pak celkem v pohodě držel. Tak jsem se rozhodnul, že mu uteču v kopci. To se taky povedlo, ale utekl jsem i Karolíně. V cíli jsem byl před p. Kostkou jen o necelou minutu dřiv. Nepřepálil. O 19 vteřin za ním přiběhla Karolína. Výsledný čas 4:12:14, pruměr na km 5:58. Ale na čase mi moc nezáleželo, vzhledem k profilu tratě jsem chtěl bežet pod 4:30. To se povedlo v pohodě.
Ostravský maratón - třetí pokus, a znovu trápení. Poprvé jsem ho běžel v roce 2005. Byl to můj druhý maratón. Začal jsem příliš rychle, něco kolem 5 min. na km, neměl jsem odhad na tempo, ale cítil jsem, že je to rychlé. Asi na 25. km jsem výrazně zpomalil, dovlekl jsem se na 40 km a tam jsem úplně zvadnul. Přesně jsem měl pocit, o kterém mluvil jeden náš tragédí kamarád: "Nejraději bych si lehnul na zem a umřel". Ale neměl jsem moc na výběr, potřeboval jsem se stejně dostat do cíle, a nebyla jiná možnost, než tam dojít po svých. Tak jsem se tam potácel asi 20 min. Nakonec z toho byl čas něco přes 4:30, ale závod nebyl uznám jako maratón. Způsobila to chyba jednoho z pořadetelů, který nás poslal na prodloužené kolo o okruh později. Podruhé jsem to běžel v r.2006, 2 týdny po osobáku na Kladně. Rozbíhal jsem to na 3:30, do konce páteho kola jsem to držel. Už jsem si říkal, že zkusím ještě zrychlit. Pak ale přišla veliká krize, "hlaďák", najednou jsem nebyl schopný udělat ani krok. Tak jsem to vzdal. Letos jsem se cítil dobře připraven, tři týdny po Plasech se mi to zdálo ideální. Předchozí weekend jsem si v sobotu a v neděli zkusil 1 km úseky v tempu 4:30 (to je pro mne tempo na 10 km). V neděli večer jsem se cítil skvěle. V závodě mne ale od začátku táhlo levé stehno, bolest se stupňovala. Na 31. km najednou prudká bolest, jako by se mi ve stehne něco utrhlo. Napřed jsem chtěl vzdát, ale protože jsem ještě neměl Ostravský maratón zaběhnutý, rozhodl jsem se ho dojít. Doufal jsem, že do pěti hodín to dojdu, na 30 km jsem měl čas 2:45. Dovlekl jsem se do cíle v čase 4:12:25, to bylo dokonce horší, než na Baroku. Bylo to vítězství vůle (nebo ješitnosti?) nad zdravým rozumem. Ale nelituji, byla to hezká akce.

Ještě jsem
chtěl 18.10. běžet ve Stromovce, a pak si dát regenerační pauzu před zimní přípravou. Ale nejde to, zkusil jsem klusat a bolelo to hodně. Tak půjdu fandit a ještě tak dva týdny budu regenerovat a postupně se opět rozbíhat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama