Dnešní den s úsměvem

Únor 2009

Co dělat, když už tělo nechce?

20. února 2009 v 21:30 | Štefan
Nebo nemůže? Nebo obojí? To mne potkalo teď ve středu. Ono to nebylo až teď, už to je vlastně potřetí. Před třema týdny za weekend necelých 90 km, v pondělí výklus, v pohodě. V úterý ráno trochu oteklé kotníky, volný den. Ve středu pokus o běh, zabaleno po 5 km, večer žaludeční křeče, čtvrtek a pátek náznak chřipky, léčení, v sobotu už OK. Další týden přibližně stejně, jenom těch kilometrů za weekend bylo 99 km. A další weekend úplně stejné, akorát v sobotu 61 a v neděli 38. A teď ve středu zcela došly síly, úplně jsem byl "vyšťavený". Zkusil jsem běh, opět 5 km, ve čtvrtek stejně.
Takže je nutné odpočívat. To je sice zřejmé, ale těžko o tom dokážu sám sebe přesvědčit. Nějak jsem posedlý snahou naběhat co nejvíc km, i když už téměř nemůžu. Prostě vyšší ambice než schopnosti.
Radši jsem teda požádal o radu našeho běžeckého guru Miloše. Nebylo to pro mne úplně lehké, tušil jsem, že poradí oddychovat. A když už o radu požádám, tak považuji za svou povinnost se ní taky řídit. Doporučení je oddech, v sobotu 10 km, v neděli 10 km. Tak poslechnu. Dnes (v pátek) se mi to lehce píše, pobolíva mne hlava a vkrku, a jsem slabý jako moucha. Ale do zitra to asi přejde, pak to bude těžší. Pořád mám pocit, že bych měl v příprave udělat víc.
Tentokrát se ovládnu, pošetřím síly na další weekend, tři týdny před Brnem bych chtěl něco delšího. Ale kdo ví, co bude, radši teď nebudu moc plánovat, možná nebudu moci běhat ani zítra. Tak budu čučet na MS v Liberci, alsepoň dnes to je tak, nemám vůli nic jiného dělat.
V zimě je to běhání pro mě o dost těžší, než v létě. Mám rád teplo, jsem Jižan. Už aby to bylo.

30+31, 8 km výlet s Houbaři, 5 a 25.

16. února 2009 v 16:19 | Štefan
To je bilance km za weekend, spolu 99. Stejně jako předchozí weekend, akorát jinak rozložená zátěž. V sobotu Stromovka: dopoledne 30 km za 3:19, tempo 6:38/km, odpoledne 31 km za 3:28, tj. 6:42/km, spokojenost. V Brně chci začít 6:40, takže jsem to celkem trefil bez toho, abych to nějak moc kontroloval.


Na beděli jsem měl naplánované 2x20km. Pak mne ale zlákal výlet s Houbaři


( Klub letmých houbařů Krč) . Mělo to být 15 km, tak jsem změnil plán na 15 + 25.


Věděl jsem, že to bude rychlejší. Ale slitovali se a běželi 6 min/km, to se mi celkem dařilo stíhat. Pak asi po 8 km jsem si musel odkočit a Houbaři mi utekli. To bylo asi pro mě štěstí, vzhledm k sobotním kilometrům a plánu na odpoledne. Měl jsem doběhnout k metru Roztyly, ale zabloudil jsem a skončil na Jižním městě. Domů jsem jel s MHD.


V neděli odpoledne opět Stromovka. Od začátku mne dost bolela levá achilovka, po pěti km jsem to chtěl zabalit. Právě když jsem chtěl definitívně zastavit uviděl jsem oproti běžet Evžena. Hodně lidí ho zná hlavně podle jeho vrány Sáry. To je excelentní závodnice, ve své kategorii zatím vyhrála všechny maratóny, ve kterých startovala. Jistě jich už bylo přes dvacet. Evžen se nabídl, že poběží se mnou, i když kvůli tomu musel hodně zpomalit. Chtěl jsem napřed běžet jenom jedno 4 km kolo, nakonec jsme běželi ke psímu útulku a zpátky (15 km) a jedno kolo, s doběhem domů 25 km. Moc jsem Evženovi vděčný, bez něj bych to vzdal. Povídali jsme si a za chvíli bolest zmizela, dokonce jsem mohl trochu zrychlit.


Plán na weekend téměř splněn. Do Indoor 48 zbýva 5 týdnu. Nevím, jak dál. Potřeboval bych jeden opravdu dlouhý běh, ale v zimných podmínkách je to pro mne těžké. Asi zkusím ještě tento nebo příští weekend v sobotu 2x40, a v neděli jenom vyklusat.


Celá moje příprava je dost chaotická. Nemám žádný návod. Zatímco pro přípravu na maratón je na internetu dost tréninkových plánů, na přípravu pro ultra jsem našel jediný. A to je ještě jenom příprava na 50 mil. Kromě toho jsem našel ještě starší článek s plánem Petra Solničky, ale ty objemy, a taky tempo, jsou pro mne nepředstavitelné.


Tak jsem se rozhodnul, že nebudu trénovat, jenom běhat . Stejně mi běhání zabere tolik času a sil, že na trénink už nic nezbude.

Postel místo běhu a šest a půl hodiny ve Stromovce.

11. února 2009 v 21:52 | Štefan

Tak jsem se minulý týden taky potkal s náznakem chřipky. Začalo to ve středu večer, ve čtvrtek mne to odeslalo do postele.
Ještě ve středu v poledne jsem si liboval, jak se mi chřipka vyhýba, protože běhám za každého počasí a pečuji o své zdraví, zatímco jiní si zdraví nehlídají, a proto jsou nemocní. Pro mne typický nedostatek pokory se mi opět nevyplatil. Mnohokrát v životě se mi to stalo, a ne a ne se poučit. Až posledních několik let si to uvědomuji, vlastně od doby, co jsem začal běhat. Vzpomínam si na jednu přihodu: byli jsme běhat s Milošem, Radkem Narovcem a několika dalšími kamarády v Prokopském údolí. Před během přišla řeč na pády při běhu. Pochlubil jsem se, že už dávno jsem neupadl. Asi za půl hodiny jsme probíhali koleje a seknul jsem sebou o zem hodně nepříjemně. Pýcha předchází pád.

Naštěstí tentokrát u mne nemoc naplno nepropukla. Nasadil jsem do boje proti ní nejtěžší zbraně, které znám: naparování nad heřmánkem, česnek, křen a kloktání. Dokonce jsem proležel celý čtvrtek a skoro celý pátek. V sobotu jsem ještě nechtěl jít běhat, ale ráno jsem se cítil moc dobře, tak jsem to zkusil. Nakonec z toho bylo asi 47 km. Na neděli jsem si naplánoval šest hodinový běh ve Stromovce. Vyšlo mi to tak, že bych skončil po 6 h 10 min. Tak jsem si to prodloužil na 6,5 hod. Ale vzdálenost radši nenapíši, běžel jsem moc pomaly, asi 6:40/km. To je taky můj záměr, v přípravě na Brno mi záleží hlavně na čase stráveném při běhu, vzdálenost je až na druhém místě.
Běhal jsem po okruhu, na kterém se běhá self transcendence (1,9 km) a dost to bylo pro mne psychicky náročné, mnohem víc jako třeba fyzicky mnohem těžší dlouhé běhy v kopcovitém terénu.
Teď ve středu jsem si našel ve Stromovce asi 4 km okruh, je příjemnější, koleček je méně.

Indoor 48 h se blíži, zatím nevím, jestli se víc bojím, nebo těším.

Rok 2008 a příprava na 48 h

1. února 2009 v 22:03 | Štefan


Asi všichni blogeři už zhodnotili rok 2008, tak se taky přidám.
S rokem 2008 jsem běžecky (ale i jinak) velmi spokojený.
Naběhal jsem (nebo většinou spíš naklusal) 4225 km, o 1503 km více než bylo moje předošlé maximum v roce 2006.

Závody:
4 ultra:
Brno 12 h -83,522 km, Nitra 6 h 53,5 , Stromovka 12 h 93.091 , Kladno 24 h 166,409.
Hodné jsem spokojený s Kladnem, tam to bylo dokonce se značnou rezervou. Když už jsem 4 h před koncem uvěřil, že stanovený cíl 100 mil splním, tak jsem už běžel vždy jenom půl kola a půl kola jsem šel. Trochu jsem měl obavy, protože kromě toho, že mně normálně bolelo všechno, ještě mne nenormálně bolela pravá noha nad kotníkem. Tak jsem se radši šetřil. To bolavé místo bylo po doběhu fialové.
Naopak Brno se mi nepovedlo, ale o tom jsem už hodně napsal v prvním článku blogu.

8 maratónů:
Č.Budějovice, Jirkov, Visegrad, Kladno, Plásy, Ostravu a Porubský dvojmaratón.
Moc se mi líbil Visegrad, to byly vysloveně maratónské slavnosti, byl to pro mne ještě větší zářitek, než Berlín 2007.
Pokud jde o výkon, nejméně jsem spokojený s Ostravským maratónem. Byly tam ideální podmínky a byl to jediny maratón, na který jsem se připravoval, ostatní jsem bral jenom jako přípravu. Myslel jsem na čas pod 3:45, bylo to 4:12:25.
Naopak nejvíc jsem spokojený s oběma maratóny na Porubském dvojmaratónu - v ne zcela lehkých podmínkách (v sobotu bahnité úseky, v neděli méně bahna, ale zato silný vítr hraničící s vichřicí) jsem to zaběhl zcela rovnoměrnč za 3:59:42 a 4:08:01. V obou jsem měl nejrychlejší poslední kolo. Přitom jsem vůbec před závodem neznížil objem, v listopadu jsem ho měl nejvyšší (524 km).
Kromě toho jsem jako společenskou událost absolvoval 3 kratší závody.
Celkově jsem rok 2008 bral jako přípravu na letošní Ultrabalaton
Ale nezúčastním se ho, v tom termínu se mi žení syn, tak budu radši na svatbě. Namísto toho bych se chtěl (pokud zdraví dovolí) zůčastnit TTMR
Teď je tedy moje příprava zaměřená na 48 h Brno a TTMR.
Na začátku ledna jsem přitvrdil. V druhém týdnu jsem "natočil" 162 km, v přípravě zatím nejvíc. To byl třetí týden ve čtyřtýdenním cyklu. Ve čtvrtém jsem pak znížil objem na 96 km. V dalších třech týdnech jsem ho zase chtěl zvyšovat. Ale zradila mne pravá noha, kotník a vnější strana chodidla. Zřejmě to byl důsledek čtyř těžkých weekendových běhu (na kluzkém povrchu, ve sněhu a teréně),a taky asi toho, že moje mizuna už asi dosloužily. Mám dva stejné páry, které střídam, spolu už mají za sebou přes 3000 km, už je to znát, nepruží, dopad je tvrdý. Zítra jdu kupovat nové.
Po nuceném pětidenním oddechu jsem běhal už jenom delší regenerační běhy, nakonec to bylo za leden jenom 400 km. Ale celkově jsem spokojený, noha už se zdá být OK, můžu zase zkusit v únoru nějaké km přidat.
S blížícím se termínem Spring 48 hours Brno mi začíná pomalu "docházet" na co se chci odhodlat. Ale i když obavy pomalu rostou, vzdát to nemíním. Chci vědět, kam až jsem schopný doběhnout, a když to nezkusím, tak se to nedovím.