Dnešní den s úsměvem

Březen 2009

Zhodnocení Brno 48 h

29. března 2009 v 21:54 | Štefan

Jak jsem slíbil, vracím se k Brnu ještě jednou se zhodnocením svého výkonu.
Subjektivně je můj výkon hodně dobrý, na mne nečekaně. Před závodem bych bral cokoli nad 230.
Objektivně je průměrný. Při tomto tvrzení vycházím z průměrného výkonu všech běžců - něco málo přes 252 km. V tom je ale zahrnutý i výkon (135 km) Mirka Osladila, který běžel necelých 17 h a měl to jenom jako test pro 24 h.
Bez tohoto výkonu je průměr 262,6 km. A to je jenom o pár metrů víc, než jsem uběhl já. Díval jsem se i do historie, můj výkon by byl někdě uprostřed všech výkonu. Prostě průměr a to je víc, než jsem očekával.
Pocitově to bylo dobré. Na štěstí se mi dost dobře povedlo ušetřit síly až do konce, v závěru jich zbylo až moc, resp. nevyužil jsem je. Chtělo to tak 3 hodiny před cílem přitlačit, ale pořád jsem se bál. Když pak jsem měl 260 km tak jsem úplně ztratil motivaci, cílem bylo jenom na závěr zafinišovat. To se celkem povedlo, poslední kolo za 1:41.
Neměl jsem ani větší problémy se žaludkem. Akorát po 40-té hodině, kdy jsem snědl carbosneck, jsem skoro 5 hodin nemohl nic sníst. Bolest žaludku nebyla moc velká, přesto jsem jíst nedokázal. Měl jsem z toho obavy, bál jsem se, že mi zcela dojdou síly. Možná i proto jsem se nepokusil zrychlit. Ale to byla skutečně maličkost.
Zdravotní následky (zatím?) téměř žádne, nestojí za napsání. V úterý jsem v pohodě vyklusal 7 km. Větší únava přišla až ve středu a ve čtvrtek, kdy po dalším výklusu mne začaly více bolet nohy. Ale s 24 h vloni v Kladně se to nedá srovnat. Tehdy jsem začal běhat až za tři týdny.
A ještě pro zajimavost časy, ve kterých jsem dosáhl některých vzdáleností (pořadatelé udělali perfektní statistiky):
50 km: 05:57:33, 50 mil: 10:28:41, 100 km: 13:13:37 , 150 km: 23:38:28, 100 mil: 27:21:26
200 km: 32:54:57, 150 mil: 44:30:13, 250 km: 45:48:18.
Původně jsem chtěl něco napsat něco i o ostatních. Ale určitě by se to zvrhlo do hodnocení, a já nejsem ten, kdo by to měl dělat. Takže můžu jenom vyjádřit svůj obdiv všem. A zvlášť těm, kterým jsem fandil víc než ostatním: Martine a Danovi.

BRNO Spring 48h INDOOR 2009

25. března 2009 v 21:32 | Štefan

Začnu dva dni před startem. V noci na středu jsem se vzbudil na silnou bolest pravého kotníku. Tyto bolesti trvaly už několik týdnů a neustaly ani počas devítidenní nemoci, kdy jsem neběhal. Proto jsem se nad ránem "definitivně" rozhodnul, že do Brna nepojedu. Ale dopoledne už bylo všechno jinak. Po rozchození noha přestala bolet. Byl jsem si zaběhat a všechno v pohodě, po bolesti ani stopy. Uvědomil jsem si, že příležitost nastoupit na 48 h běh se pro mne už nemusí zopakovat. Tak jsem - tentokrát už naposledy - změnil své rozhodnutí. A ve čtvrtek už jsem večeřel s jinými běžci v Brně. Trochu jsem si postěžoval, a od tří společníku u stolu jsem se dověděl, že taky měli vážné problémy. Tak jsem se rozhodnul to dál neřešit a smířit se s tím, že to nějak dopadne.
Přemýšlel jsem nad taktikou, ale nic jsem nevymyslel, nevěděl jsem, co mne čeká. Takže taktika byla začít jako vždy velmi pomalu, co nejvíc šetřit síly, soustředit se na to, aby se mi běželo co nejpohodlněji, s co nejmenší námahou.
V pátek ráno jsem pořádně posnídal, podstatně víc, než obvykle a těšil se na start. Začal jsem v tempu asi 6:40/km, první kolo bylo ještě pomalejší, byl jsem podle plánu úplně vzadu. Překvapilo mne kolik lidí běželo stejně pomalu jako já. Ale příliš jsem ostatní nesledoval, věděl jsem jen, že Dan, Martin, Galina a taky Martina vyrazili o hodně rychleji. První hodiny plynuly celkem v pohodě, jednotvárně, nic se nedělo. Soustředil jsem se na to, aby se mi běželo co nejlíp, snažil jsem se zrovnat si krok, dech, držení těla a práci rukou. Trochu húř se mi dýchalo, neuvědomil jsem si, že je to halou. Myslel jsem, že je to tím, jak jsem se ráno nadlábnul, za hodinu jsem to přestal vnímat. Asi po třech hodinách byl oběd, dal jsem si misku rizota. Po štyrech hodinách se měnil směr. Běželo se mi pořád stejně pohodlně, upravil jsem si rychlost tak, abych necítil žádnou námahu. Až do osmé hodiny, kdy byla druhá obrátka, to bylo tempo v rozmezí 1:41 - 1:50, pokud jsem právě neobčerstvoval. Měl jsem za sebou 65 km, spokojenost, pohoda. Po 10-ti hodinách to bylo 77,250 km, ale nastala krize. První, a největší. Najednou to nešlo, bežet kolo pod 2 min. bylo najednou hodně namáhavé, cítil jsem se unavený. A to bylo hodně brzy.. Zmocnil se mne pesimismus, říkal jsem si: co tady děláš, jak si můžeš s tak malým naběhaným objemem po dvouměsičních problémech vůbec troufnout nastoupit. A taky: To bude ostuda! Pak ale naštěstí jsem začal více registrovat běžce na 6 h, napřed Milana, pak Mirka, Ládˇu, Dášu, Jirku Březinu a najednou mi bylo líp. Asi půl hodiny od jejich startu se mi znovu povedlo stlačit tempo pod 2 min. na kolo a vcelku v pohodě jsem ho držel až do 13-té hodiny, kdy jsem měl 98,750 km. Pak 6 koleček těsně nad dvě minuty a měl jsem stovku. I když jsem ještě neměl nějaké vážnější problémy rozhodl jsem se dát si přestávku, protože jsem zpomaloval. Nechtěl jsem se tak brzy příliš odrovnat. Celá pauza trvala asi 2h 15 min. A z toho jsem asi hodinu a tři čtvrtě ležel. Když jsem si lehnul začala se mnou cloumat zimnice a dostával jsem křeče do nohou. Byl jsem na to připravený, znal jsem to ze štafetového běhu na 24 h z roku 2007. Taky jsem věděl, že to bude trvat asi půl hodiny. Skutečně, po půl hodině křeče ustaly a zahřál jsem se. Usnout jsem nedokázal, pískání měřícího zařízení bylo příliš silné. Když jsem vstával nastal další problém. Silně mě rozbolela levá kýčel, ledva jsem se postavil na nohy. Tak jsem se pomalu šoural po okruhu, kolo jsem urazil asi za 5 minut ale pak jsem se znovu rozběhl. A běželo se mi velmi dobře. Počas pauzy jsem spadnul z 20. místa na 28. Ale za další dvě hodiny už jsem byl 24. a asi za další hodku 22. Pak jsem ještě postoupil asi na 20. místo a přestal jsem to úmyslně sledovat. V tempu pod 1:55 jsem vydržel asi do 18-té hodiny a 20-té minuty, to jsem měl ubehnuto 120,5 km. Pak jsem zpomalil a do 23:28:28, kdy jsem dosáhl 150 km jsem většinou chodil v tempu kolem 2:45 na kolo. Za 24 hod. jsem měl 152 km, ale protože už jsem chodil kolo nad 3 min. rozhodl jsem se udělat si další pauzu. Pozdě! Teď si myslím, že měla přijít alespoň o 2 hod. dřív. Ale chtěl jsem mít za polovinu závodu 150 km. Byla to chyba, ale to jsem nemohl vědět. Pauza trvala 2 hod. Většinu jsem proležel, chvílemi jsem dřímal, tentokrát už křeče ani zimnice nebyly. Pak jsem celkem pravidelné tempo pod 2 min. držel až do 33 hod., kdy jsem měl 200,5 km. Asi 2 km před 200 km jsem si trochu "zafinišoval", tempo kolem 1:45. S překonaním 200 km přišla velká psychická pohoda, uvěřil jsem, že můžu celkově uběhnout 250. A to byla vzdálenost, se kterou bych byl před startem velice spokojený. Udělal jsem si další pauzu. Bohužel v eufórii z dvoustovky příliš krátkou, něco kolem 1 h 20 min. Vyběhl jsem sice celkem v pohodě, běžel většinou pod 1:50, to ale bylo v té době už příliš rychlé. Po 2 a ½ hod jsem úplně "zvadnul". Nic mne sice nějak zvlášť nebolelo, ale nebyl jsem prostě ochotný dál běžet. Teď s odstupem času si myslím, že jsem zapoměl jíst a došly síly, ale tehdy jsem to bral jako psychické selhání. Tak jsem znovu zalehnul. Právě když jsem ulehal jsem uviděl Dana, jak se s bolestivým výrazem ve tváři znovu vydáva na trať. Nejraději bych se byl propadnul pod zem. Ale tentokrát jsem hned usnul a spal jsem asi 3,5 hod. Když jsem pak znovu vyběhl - to byla čtyřicáta hodina a dvacáta minuta - byl jsem jako vyměněný. Jestli jsem něco dobře v tomto závodě udělal, tak to byla tato přestávka. V pohodě jsem držel tempo pod dvě minuty až do 45 hod. Ale měl jsem jiný problém. Chtěl jsem nějak lépe doplňovat energii, tak jsem si vzal jeden carbosneck. To jsem neměl dělat. Skoro okamžitě mne rozbolel žaludek. I když to byla mírna bolest a běžet jsem mohl, tak jsem měl obavy, že mi dojdou síly, protože jsem nebyl schopný nic sníst. Paní u občerstvění mi udělaly mátový čaj a asi kolem 46-hodiny mne to přešlo. To už jsem měl za sebou asi 252 km, cíl byl splněn. Tak jsem se rozhodnul, že zkusím 260. Zbytek závodu byl už pro mne velice pohodový. V rovnoměrném tempu mírně nad 2 min. jsem půl hodiny před koncem dovršil 260 km. Asi ¼ hod jsem chodil, abych ušetřil síly na závěrečný finiš. Pak jsem se znovu rozběhl v tempu pod 1:50, závěrečné kolo za 1:41, rychlejší než první. Celkově 262,537 km, spokojenost.
Teď jak to píši je středa večer, a dnes byla trochu krize, poprvé od od pondělního rána jsem pocítil vážnější únavu. Taky trochu bolely nohy. Včera jsem vyklusal 7 km, zdá se, že následky závodu jsou mnohem mírnejší než po 24 h vloni v srpnu.
Končím, už nemůžu, ale příště ještě napíši zhodnocení.

Šest dní.

13. března 2009 v 21:54 | Štefan

Tolik zbýva do startu "Spring 48 hours" Brno. Těším se, i když dost opatrně. Jednak si to moc nedovedu představit, jednak příprava v lednu a únoru zdaleka nedopadla podle mých představ.
V lednu naběhaných 400 km, málo, ale ještě jsem si říkal, že to nějak doženu. Ale v únoru jenom 335 místo plánovaných 550, to už dohnat nejde. S nemocí jsem nepočítal, ale přišla. Devět dní jsem neběhal a pak jsem se rozbíhal hodně pomalu. Teď už s tím nic neudělám.
Jinak jsem ale připravený. Absolvoval jsem zátěžový test, a mám tedy lěkařské potvrzení. Výsledky byly lepší než loni, tak aspoň něco. Zaplatil jsem zálohu na startovné a mám koupené jízdenky.
I zpáteční, z čehož vyplýva, že si troufám to přežít. To je taky můj hlavní cíl. Dnes jsem ukončil ketogenní dietu, poprvé jsem vydržel celé tři dny. Taky jsem si zakoupil nějaké gely a dnes jsem začal brát solné tablety. Boty jsou vyprané, tričko Tragéd teamu nachystané. Trochu mne pobolívá pravý kotník a levé stehno, jasný příznak, že závod se blíži.
Teď začíná "ladění". V mém podání je to povalování a cpaní se jídly, které by mi měly doplnit glykogén: ovesnými vločkami, rýži, těstovinami. K tomu ještě zítra 20 km, v pondělí 10 - 15 a ve středu 10.
To bych mohl zvládnout, a už se na to těším .

Předposlední weekend před Brnem

8. března 2009 v 18:30 | Štefan

A poslední, kdy jsem měl ještě možnost zaběhnout trochu delší běhy. Kvůli tomu jsem si i odepřel Kbelskou desítku. Do poslední chvíle jsem s tím bojoval, ale v pátek jsem radši včas vypnul počítač, abych se nezarergistroval. Věřím, že jsem udělal dobře. Odpoledních 31 km bylo asi méně namáhavých, jako kdybych běžel závod, ale doufám, že pro mne užitečnějších. V neděli pak jsem dal ještě 21 km, z toho 9 v tempu asi 5:30 z přáteli z Klubu letmých houbařů.
Do závodu mám ještě naplánované 3 běhy po 20 km (PO, ST, PÁ), v neděli 15 a pak už jenom výklusy max. 10 km.
Ještě před týdnem jsem zvažoval svůj start na 48 h, teď jsem odhodlaný nastoupit. Přispěl k tomu i pátečný zátěžový test, který dopadl lépe než loni. Příprava v lednu a hlavně v dubnu byla hodně narušená, ale zkusím to (stále si to potřebuju opakovat, abych to nevzdal).

Už zase zkouším běhat.

4. března 2009 v 19:58 | Štefan

Snad už jsem se definitivně vyléčil. Věnoval - nebo spíš obětoval - jsem tomu 9 dní, dokonce jsem několik dní proležel. Osmý den jsem zkusil 5 km, ale nebylo to ono, tak jsem ještě den vydržel. V sobotu (28.2.) jsem pak naběhal 18 km, z toho 15 km s kamarádkou Jitkou. 5 km jsme běželi svižněji, kolem 5 min./km. V neděli jsem chtěl dát něco kolem 30 km, ale nešlo to, bolely mne hodně kotníky, radši jsem ani nevyběhl. Asi tá pauza v kombinaci s trošku vyšším tempem mne odrovnaly. V pondělí jsem ale už byl úplně fit. Dal jsem 20 km v tempu 6:40/km, to je tempo jak chci rozbíhat Brno. Stejně pak v úterý a ve středu. Zítra půjdu jen vyklusat 5 km, nebo vůbec. V pátek jdu na vyšetření se zátěžovým testem, pro jistotu budu před ním oddychovat. Je to škoda, ale potřebuji potvrzení pro 48 h. Přes weekend bych ještě chtěl dát alespoň jednou 30 km a v neděli podle pocitů 20 - 25 km. Kvůli tomu vynechám i Kbelskou desítku. Ale přijdu fandit, už se na to těším. Před Brnem pak už jenom tak 2x20, a pak už jenom 15 a v poslední týden 10 a 5.
Celkově byl únor dost špatný. Naběháno 335 km, v měsíci, ve kterém jsem plánoval naběhat nejvíc, a který jsem považoval v přípravě za nejdůležitější, žalostně málo. Počas vylehávání kvůli nemoci jsem vážně uvažoval o zrušení startu v Brně. Ale teď už se na to opět těším. Ta pauza se zcela jistě projeví, ale i tak to zkusím.
Postavím se na start, vyběhnu, poběžím, pokud budu vládat, a pak buď padnu nebo … padnu.