Dnešní den s úsměvem

BRNO Spring 48h INDOOR 2009

25. března 2009 v 21:32 | Štefan

Začnu dva dni před startem. V noci na středu jsem se vzbudil na silnou bolest pravého kotníku. Tyto bolesti trvaly už několik týdnů a neustaly ani počas devítidenní nemoci, kdy jsem neběhal. Proto jsem se nad ránem "definitivně" rozhodnul, že do Brna nepojedu. Ale dopoledne už bylo všechno jinak. Po rozchození noha přestala bolet. Byl jsem si zaběhat a všechno v pohodě, po bolesti ani stopy. Uvědomil jsem si, že příležitost nastoupit na 48 h běh se pro mne už nemusí zopakovat. Tak jsem - tentokrát už naposledy - změnil své rozhodnutí. A ve čtvrtek už jsem večeřel s jinými běžci v Brně. Trochu jsem si postěžoval, a od tří společníku u stolu jsem se dověděl, že taky měli vážné problémy. Tak jsem se rozhodnul to dál neřešit a smířit se s tím, že to nějak dopadne.
Přemýšlel jsem nad taktikou, ale nic jsem nevymyslel, nevěděl jsem, co mne čeká. Takže taktika byla začít jako vždy velmi pomalu, co nejvíc šetřit síly, soustředit se na to, aby se mi běželo co nejpohodlněji, s co nejmenší námahou.
V pátek ráno jsem pořádně posnídal, podstatně víc, než obvykle a těšil se na start. Začal jsem v tempu asi 6:40/km, první kolo bylo ještě pomalejší, byl jsem podle plánu úplně vzadu. Překvapilo mne kolik lidí běželo stejně pomalu jako já. Ale příliš jsem ostatní nesledoval, věděl jsem jen, že Dan, Martin, Galina a taky Martina vyrazili o hodně rychleji. První hodiny plynuly celkem v pohodě, jednotvárně, nic se nedělo. Soustředil jsem se na to, aby se mi běželo co nejlíp, snažil jsem se zrovnat si krok, dech, držení těla a práci rukou. Trochu húř se mi dýchalo, neuvědomil jsem si, že je to halou. Myslel jsem, že je to tím, jak jsem se ráno nadlábnul, za hodinu jsem to přestal vnímat. Asi po třech hodinách byl oběd, dal jsem si misku rizota. Po štyrech hodinách se měnil směr. Běželo se mi pořád stejně pohodlně, upravil jsem si rychlost tak, abych necítil žádnou námahu. Až do osmé hodiny, kdy byla druhá obrátka, to bylo tempo v rozmezí 1:41 - 1:50, pokud jsem právě neobčerstvoval. Měl jsem za sebou 65 km, spokojenost, pohoda. Po 10-ti hodinách to bylo 77,250 km, ale nastala krize. První, a největší. Najednou to nešlo, bežet kolo pod 2 min. bylo najednou hodně namáhavé, cítil jsem se unavený. A to bylo hodně brzy.. Zmocnil se mne pesimismus, říkal jsem si: co tady děláš, jak si můžeš s tak malým naběhaným objemem po dvouměsičních problémech vůbec troufnout nastoupit. A taky: To bude ostuda! Pak ale naštěstí jsem začal více registrovat běžce na 6 h, napřed Milana, pak Mirka, Ládˇu, Dášu, Jirku Březinu a najednou mi bylo líp. Asi půl hodiny od jejich startu se mi znovu povedlo stlačit tempo pod 2 min. na kolo a vcelku v pohodě jsem ho držel až do 13-té hodiny, kdy jsem měl 98,750 km. Pak 6 koleček těsně nad dvě minuty a měl jsem stovku. I když jsem ještě neměl nějaké vážnější problémy rozhodl jsem se dát si přestávku, protože jsem zpomaloval. Nechtěl jsem se tak brzy příliš odrovnat. Celá pauza trvala asi 2h 15 min. A z toho jsem asi hodinu a tři čtvrtě ležel. Když jsem si lehnul začala se mnou cloumat zimnice a dostával jsem křeče do nohou. Byl jsem na to připravený, znal jsem to ze štafetového běhu na 24 h z roku 2007. Taky jsem věděl, že to bude trvat asi půl hodiny. Skutečně, po půl hodině křeče ustaly a zahřál jsem se. Usnout jsem nedokázal, pískání měřícího zařízení bylo příliš silné. Když jsem vstával nastal další problém. Silně mě rozbolela levá kýčel, ledva jsem se postavil na nohy. Tak jsem se pomalu šoural po okruhu, kolo jsem urazil asi za 5 minut ale pak jsem se znovu rozběhl. A běželo se mi velmi dobře. Počas pauzy jsem spadnul z 20. místa na 28. Ale za další dvě hodiny už jsem byl 24. a asi za další hodku 22. Pak jsem ještě postoupil asi na 20. místo a přestal jsem to úmyslně sledovat. V tempu pod 1:55 jsem vydržel asi do 18-té hodiny a 20-té minuty, to jsem měl ubehnuto 120,5 km. Pak jsem zpomalil a do 23:28:28, kdy jsem dosáhl 150 km jsem většinou chodil v tempu kolem 2:45 na kolo. Za 24 hod. jsem měl 152 km, ale protože už jsem chodil kolo nad 3 min. rozhodl jsem se udělat si další pauzu. Pozdě! Teď si myslím, že měla přijít alespoň o 2 hod. dřív. Ale chtěl jsem mít za polovinu závodu 150 km. Byla to chyba, ale to jsem nemohl vědět. Pauza trvala 2 hod. Většinu jsem proležel, chvílemi jsem dřímal, tentokrát už křeče ani zimnice nebyly. Pak jsem celkem pravidelné tempo pod 2 min. držel až do 33 hod., kdy jsem měl 200,5 km. Asi 2 km před 200 km jsem si trochu "zafinišoval", tempo kolem 1:45. S překonaním 200 km přišla velká psychická pohoda, uvěřil jsem, že můžu celkově uběhnout 250. A to byla vzdálenost, se kterou bych byl před startem velice spokojený. Udělal jsem si další pauzu. Bohužel v eufórii z dvoustovky příliš krátkou, něco kolem 1 h 20 min. Vyběhl jsem sice celkem v pohodě, běžel většinou pod 1:50, to ale bylo v té době už příliš rychlé. Po 2 a ½ hod jsem úplně "zvadnul". Nic mne sice nějak zvlášť nebolelo, ale nebyl jsem prostě ochotný dál běžet. Teď s odstupem času si myslím, že jsem zapoměl jíst a došly síly, ale tehdy jsem to bral jako psychické selhání. Tak jsem znovu zalehnul. Právě když jsem ulehal jsem uviděl Dana, jak se s bolestivým výrazem ve tváři znovu vydáva na trať. Nejraději bych se byl propadnul pod zem. Ale tentokrát jsem hned usnul a spal jsem asi 3,5 hod. Když jsem pak znovu vyběhl - to byla čtyřicáta hodina a dvacáta minuta - byl jsem jako vyměněný. Jestli jsem něco dobře v tomto závodě udělal, tak to byla tato přestávka. V pohodě jsem držel tempo pod dvě minuty až do 45 hod. Ale měl jsem jiný problém. Chtěl jsem nějak lépe doplňovat energii, tak jsem si vzal jeden carbosneck. To jsem neměl dělat. Skoro okamžitě mne rozbolel žaludek. I když to byla mírna bolest a běžet jsem mohl, tak jsem měl obavy, že mi dojdou síly, protože jsem nebyl schopný nic sníst. Paní u občerstvění mi udělaly mátový čaj a asi kolem 46-hodiny mne to přešlo. To už jsem měl za sebou asi 252 km, cíl byl splněn. Tak jsem se rozhodnul, že zkusím 260. Zbytek závodu byl už pro mne velice pohodový. V rovnoměrném tempu mírně nad 2 min. jsem půl hodiny před koncem dovršil 260 km. Asi ¼ hod jsem chodil, abych ušetřil síly na závěrečný finiš. Pak jsem se znovu rozběhl v tempu pod 1:50, závěrečné kolo za 1:41, rychlejší než první. Celkově 262,537 km, spokojenost.
Teď jak to píši je středa večer, a dnes byla trochu krize, poprvé od od pondělního rána jsem pocítil vážnější únavu. Taky trochu bolely nohy. Včera jsem vyklusal 7 km, zdá se, že následky závodu jsou mnohem mírnejší než po 24 h vloni v srpnu.
Končím, už nemůžu, ale příště ještě napíši zhodnocení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vl001 vl001 | 26. března 2009 v 8:17 | Reagovat

Štefane, krásný výkon, gratuluji. Když jsem se byl v sobotu odpoledne v Zetce podívat, vypadal jsi velmi svěže. Jako Galina. A na rozdíl od ní jsi se i usmíval:-) Taky jsi jako jeden z mála běžců reagoval na diváky:-)

Těším se na další skvělé popisy ultramaratonských výkonů. Že by TMMTR?

2 dav dav | E-mail | 26. března 2009 v 9:55 | Reagovat

Teda Štefane, musím se ti přiznat, poté, co jsem tě sledoval v Brně, jsem docela netrpělivě nakukoval sem do běžníčku a čekal na nějaké povídání. Kromě fyzického výkonu, mám pocit, že jsi to měl docela dobře "ošéfovaný", počínaje rozvržením sil, stravovacích a odpočinkových pauz, nedal jsi se strhnout a prostě si běžel svoje. Taky to, jak jsi se popral s krizema, vyrovnal se s euforiema, byl připravený na zimnici a nedal se vyvést z míry..., nechápu, jak ti to mohlo po tolika kilácích tak myslet..třěším se na pokračovní:-)

3 milan milan | E-mail | 26. března 2009 v 17:03 | Reagovat

Jsem rád, že jsme Vám na vnější dráze mohli aspoň trochu psychicky pomoct. Průběžně jsem se snažil závod sledoval a tys jeden z mála, kteří byli zrovna na okruhu stále běhal.

Z popisu je cítit úžasná pohoda, myslím, že Tě to muselo nakopnout do dalších akcí.

Krásný výkon a můj velký obdiv.

4 Láďa T. Láďa T. | 26. března 2009 v 18:29 | Reagovat

Štefane, musím se ti přiznat, že když jsem se dozvěděl, že máš v úmyslu běžet Brno, pomyslel jsem si: Tak tohle Štefan přehnal... před nedávným časem řeči o konci s běháním a teď chce na 48hod. ... Gratuluji, zvládl si to s bravurou! Jsi pro mě motivací, i když vím, že já 48hod. nikdy nepoběžím, díky.

5 štefan štefan | 27. března 2009 v 14:13 | Reagovat

v1001: TMMTR je můj hlavní letošní cíl

Láďo: nechci o Tvém rozhodnutí pochybovat, ale já jsem si v srpnu 2007 po štafetě na 24 h taky říkal, že sám to nikdy nepoběžím...

6 Romisek Romisek | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 11:34 | Reagovat

Moc hezký článek =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama