Dnešní den s úsměvem

Červen 2009

Shin Splints

24. června 2009 v 17:18 | Štefan
Netušil jsem, že se to tak jmenuje, ale je to teď zřejmě můj problém. Přesněji asi už od 12-ti hodinovky ve Stromovce. Bolest pravého bérce, u kotníku nad ohybem nohy asi 5 cm široký červený pás. Zánět natahovače prstů a okolních svalů (alespoň taková je moje diagnóza). Objevil jsem to před JCM, asi tři dni po Stromovce. Tak jsem odpočíval, mazal to Voltarénem a bral Veral. Ještě v sobotu v noci to dost bolelo, ale rozhýbal jsem to a Jirkovský crossmaratón jsem absolvoval. Asi to nebyl dobrý nápad. Noha ještě víc sčervenala, otekla a bolest byla o poznání silnější. Měl jsem naplánovaný oddychový týden, ale vůbec neběhat nebylo v plánu. Nešlo to, v neděli po JCM jsem zkusil vyklusat, ale po dvou krocích jsem to vzdal. Nemohl jsem na nohu došlápnout, tak jsem se rozhodnul, že to budu týden léčit. Další pondělí to už vypadalo nadějně, tak jsem vyklusal 5 km. Na druhý den se to rapídně zhoršilo, tak jsem zanechal všech pokusů o běhání a léčím se. Moc se to nezlepšuje, dám tomu ještě čas do konce týdne. Když se to ani potom výrazně nezlepší asi budu muset vynechat TMMTR. Bylo by mi to líto, to byl letos spolu s Brnem můj hlavný cíl.

Jirkovský crossmaratón

18. června 2009 v 13:07 | Štefan
Vloni jsem bral JCM jako "příjemné proběhnutí" po 12-ti hodinovce, letos jako důležitou a přitom velice příjemnou součást přípravy na TMMTR. Chtěl jsem si znovu vyzkoušet "dvojkombinaci" 12-ti hodinovky a crossmaratónu v posobě následujících weekendech. Tentokrát to ale nemělo být jenom příjemné proběhnutí, chtěl jsem se pokusit běžet pod 4:13, tj. 6 min./km. Tedy, to byl záměr v pondělí, kdy jsem se přihlašoval. Ve středu mne ale hodně začala bolet pravá noha, problém s natahovačem prstů, nemohl jsem s nima vůbec pohnout. Tak jsem si dal dva dni pauzy a v pátek to už bylo lepší. Ale v noci na sobotu jsem se vzbudil v půl třetí na bolest v bérci. Napřed jsem chtěl napsat sms kamarádce, se kterou jsem měl jet, že nepojedu. Pak jsem to ale zkusil rozhýbat a bolest ustoupila. Rozhodl jsem se, že pojedu, ale cítil jsem se jako blázen. Už jsem neměl jiný cíl, jako co nejpohodlněji doběhnout, případně, pokud to nepůjde, odstoupit nejpozději v Jezeři, dál by to už mohl být problém. Naštěstí obavy byly horší než skutečnost. Začal jsem jako obvykle hodně pomalu a běželo se mi celkem dobře. Neměl jsem žádné problémy ani do kopce. Z toho jsem měl trochu strach, protože noha předtím bolela hlavně při došlapování na špičku. Ale při běhu to bylo v pohodě, trochu mne bolela pro změnu levá noha. Takže ono je to tak, že při chůzi mne bolela pravá, při běhu levá a když jsem ležel obě. Asi od 10 km jsem běžel s Ludvikem, který taky běžel 12 h ve Stromovce. Doběhli jsme spolu kousek za dvacáty km. Pak mi v klesání utekl a v cíli byl asi o 10 min. dřív. Na občerstvovačce na 20. km jsme byli asi za 2:16, pak nasledoval mírny kopeček, odhaduji, že půlku jsme měli kolem 2:23. Pak už jsem běžel sám a bylo to velice příjemně.
Hezké počasí a krásné výhledy, už žádna bolest, pohoda. Akorát úseky přes louky a lesem, na které jsem se těšil mi byly trochu nepříjemné. Cestička byla kamenista a měl jsem hodně nejistý došlap, několikrát se mi zvrtla noha. Nakonec jsem začal došlapovat na celou nohu, nebo spíš na špičky, a cítil jsem se stabilněji. Ale bylo to z kopce, a tak mne to zpomalovalo. Někde od 30. km začal znovu můj oblíbený asfalt. Tam taky byl ještě jeden kopec, který jsem si z loňska nepamatoval. Pořadatel na předposledné občerstvovačce se mi přiznal, že ho tam od loňska navezli, aby nám zpestřili trasu. Povedlo se! Abych ho měl co nejdřív za sebou běžel jsem ze všech sil a příjemně jsem se rozhýbal. Pak už to bylo lehké, na rozdíl od loňska mi nevadily seběhy, posledné 4 km jsem měl za 22 min., druhou půlku asi za 2 h. Myslím, že to byla dobrá součást přípravy.
V neděli se noha ozvala pořádně. Nedokázal jsem ani vyklusat, po dvou krocích jsem to vzdal. Tak jsem alespoň hodinku chodil. Dnes už pátý den neběhám, noha je ještě pořád oteklá, ale od úterý už moc nebolí. Na tento týden jsem mél plánovaný oddech, v sobotu jdu na svatbu mladšímu synovi. Pokud to půjde, v pátek trochu vyklusám, ale jenom když noha bude absolutně v pořádku. Zatím to na to nevypadá, tak to odložím na neděli.
V pondělí jsem se na TMMTR přihlásil, tak se potřebuji dobře zotavit a pak ještě naběhat něco v kopcích. Hlavně jeden dlouhý, alespoň 10-ti hodinový běh, radši víc.
Těším se moc, ani nemám z toho velký strach, akorát mám obavy z bloudění. Tak když neběhám studuji mapy.

12 h Stromovka - poprvé přes 100 km.

7. června 2009 v 22:32 | Štefan
Povedlo se. Vyšlo všechno včetně počasí. Uběhl jsem 101,121 km a skončil třetí mezi veterány i celkově
Od začátku jsem běžel se Šárkou a s přehledem jsme 3,5 hodiny drželi dvě poslední místa v tempu málo pod 9 km/hod. Šárka to tempo taktně nazvala "zkušeným". Ale běželo se mi s ní moc dobře. Aby ne, v takové krásne společnosti! Maratón jsme měli společně asi za 4:42. Přesně podle plánu. To už byl jeden běžec za námi. Ve stejném tempu jsme uběhli polovinu závodu, něco málo pod 54 km. Ale pak jsem nějak začal více cítit stehna, potřeboval jsem malinko zpomalit. Několik minut před sedmou hodinou už jsem nechal Šárku odběhnout. Od začátku jsem počítal s tým, že se s ní neudržím. Má hodně naběháno, za květen 663 km, k tomu jsem se ještě nikdy ani zdaleka nepřiblížil. Tak jsem běžel o něco pomaleji, za 7 h 62 km.
To stále bylo v pohodě, ale zatím jsem stovku moc neřešil. Za 5 hodín uběhnout 38 km není žádný problém, ale po sedmi hodinách běhu se už mne může stát cokoli. Stovkou jsem se začal vážně zabývat, až když jsem měl uběhnutých 90 km. To bylo asi za 10:35. Přemýšlel jsem, jestli bych neměl zabojovat, aby čas na 100 km byl co nejlepší. Rozhodl jsem se neriskovat. Na 10 km jsem měl hodinu dvadcetpět, to už by se dalo i dojít. Tak jsem pomalu klusal dál, za 11 h a 3 min. jsem měl 94 km. Říkal jsem si, když budu mít 98 km do 11:40 tak to bude v pohodě.
Neměl jsem ale žádné vážne problémy, 96 km bylo asi za 11:18, 98 za 11:34, stovka pár sekund pod 11:52. Původně jsem si říkal, že pak to už jenom dojdu. Ale nakonec jsem si uvědomil, že by to bylo škoda, když můžu ještě klusat. I ten kilometr navíc se počíta.
Šárka byla kus přede mnou, ale po stovce za 11:11 to v souladu s původním plánem zabalila. Asi mohla ještě bojovat o první místo, i když pravděpodobně by to už nestihla. Ale dodržela původní plán a to hodně oceňuji.
S výkonem jsem samozžejmě spokojený. Snad ještě víc ze způsobem, jakým jsem ho dosáhl. Téměř v rovnoměrném tempu, ani jednou jsem nepotřeboval přejít do chůze. Dokonce jsem se tentokrát ani moc nezdržoval na občerstvovačce, míň jsem jedl než obvykle a poslední dvě hodiny jsem pil většinou v každém druhém kole. Od desáte hodiny jsem zažíval zvláštní pocity. Chvílemi se mi zdálo, že už to dlouho nevydržím a budu rád když doběhnu k následujíci zatáčce. Ale po malé chvíli jsem zase měl pocit, že bych měl přidat, a možná začít stíhat Petra Kuchaře, který byl přede mnou ve stejném kole. Dokonce jsem ho asi po 11 h předběhl na občerstvovačce. Pak ale nasadil takové tempo, že mi zcela vzal chuť na nějaké stíhání a zaběhl téměř o dvě kola víc, než já.
Moc mi pomohlo povzbuzování. Nemůžu vyjmenovat všechny, tak alespoň námatkově: asi v půl deváte přišel David (Dav), chvílemi se mnou běhal, fotil, a dokonce mi v termosce donesl kafé. Před polednem pak přišel Mirek Otava (absolvoval závod na 6 hod), dále Michal a odpoledne povzbuzovala také Míša Dimitriadu. To jsem si ale zažil menší trapas, hned jsem ji nezpoznal. Léta mi přibívají, zrak slábne, skleróza sílí. Ale určitě mi to odpustila, při těch delších bězích jsou okamžiky, kdy člověk příliš nevníma. Moc mne taky pomohlo povzbuzování spoluběžců, třeba i od Milana Adamce, který mne osobně neznal a potřeboval se soustředit na svůj (skvělý) výkon. A pak od běžců na 6 h, specielně od Mirka O a Milana Roskopfa (chlap s troma gulami), ale námatkově i od Honzi Škrdli, Láďu Taranta, Zuzky Docziové, Hanky Kašové, Josefa Kubáleho, Jaroslava Bohdala, Jardu Kašého, prostě všech.
Osobitně musím spomenout pořadatele, hlavně počítače koleček. Když jsem probíhal kolem povzbuzovali, jako by tam přišli jenom kvůli tomu.
Organizace byla tradičně skvělá, všechno klapalo naprosto přesně, výborná atmosféra, bohaté občerstvění a k tomu už zmíněné povzbuzování. A taky (stejně jako vloni) výsledky na webu už na druhý den.
Obvykle to nedělám, ale pro tentokrát si trochu dovolím hodnotit i některé běžce:
Musím začít Šárkou. Na slovenské maratónské stránce "zberačov maratónov" vyhodnocuji v závodech mistra rovnoměrného tempa. To byla v sobotu nepochybně Šárka. Začali jsme v tempu těsně pod 9 km/hod a její průměrné tempo v závodě bylo 8,94 km/hod. Holt naběhané kilometry v přípravě se projevily.
Vynikající výkon podal tradičně Jarda Kaše v běhu na 6 h a Milan Adamec na 100 km. Ten mne trochu šokoval tým, že běžel celý závod přes špičky. To jsem snad ještě u ultra neviděl. Výsledkem pak byl výborný čas pod 8 hod. Moc mi bylo líto Jarky Pokorové, Tomáše Ulmi a Jardu Kunerta, kteří kvůli zdravotním problémům nemohli podat očekávané výkony.
Jsem rád, že se mi povedlo těch 100 překonat, byla to pro mne taková magická hranice.