Dnešní den s úsměvem

12 h Stromovka - poprvé přes 100 km.

7. června 2009 v 22:32 | Štefan
Povedlo se. Vyšlo všechno včetně počasí. Uběhl jsem 101,121 km a skončil třetí mezi veterány i celkově
Od začátku jsem běžel se Šárkou a s přehledem jsme 3,5 hodiny drželi dvě poslední místa v tempu málo pod 9 km/hod. Šárka to tempo taktně nazvala "zkušeným". Ale běželo se mi s ní moc dobře. Aby ne, v takové krásne společnosti! Maratón jsme měli společně asi za 4:42. Přesně podle plánu. To už byl jeden běžec za námi. Ve stejném tempu jsme uběhli polovinu závodu, něco málo pod 54 km. Ale pak jsem nějak začal více cítit stehna, potřeboval jsem malinko zpomalit. Několik minut před sedmou hodinou už jsem nechal Šárku odběhnout. Od začátku jsem počítal s tým, že se s ní neudržím. Má hodně naběháno, za květen 663 km, k tomu jsem se ještě nikdy ani zdaleka nepřiblížil. Tak jsem běžel o něco pomaleji, za 7 h 62 km.
To stále bylo v pohodě, ale zatím jsem stovku moc neřešil. Za 5 hodín uběhnout 38 km není žádný problém, ale po sedmi hodinách běhu se už mne může stát cokoli. Stovkou jsem se začal vážně zabývat, až když jsem měl uběhnutých 90 km. To bylo asi za 10:35. Přemýšlel jsem, jestli bych neměl zabojovat, aby čas na 100 km byl co nejlepší. Rozhodl jsem se neriskovat. Na 10 km jsem měl hodinu dvadcetpět, to už by se dalo i dojít. Tak jsem pomalu klusal dál, za 11 h a 3 min. jsem měl 94 km. Říkal jsem si, když budu mít 98 km do 11:40 tak to bude v pohodě.
Neměl jsem ale žádné vážne problémy, 96 km bylo asi za 11:18, 98 za 11:34, stovka pár sekund pod 11:52. Původně jsem si říkal, že pak to už jenom dojdu. Ale nakonec jsem si uvědomil, že by to bylo škoda, když můžu ještě klusat. I ten kilometr navíc se počíta.
Šárka byla kus přede mnou, ale po stovce za 11:11 to v souladu s původním plánem zabalila. Asi mohla ještě bojovat o první místo, i když pravděpodobně by to už nestihla. Ale dodržela původní plán a to hodně oceňuji.
S výkonem jsem samozžejmě spokojený. Snad ještě víc ze způsobem, jakým jsem ho dosáhl. Téměř v rovnoměrném tempu, ani jednou jsem nepotřeboval přejít do chůze. Dokonce jsem se tentokrát ani moc nezdržoval na občerstvovačce, míň jsem jedl než obvykle a poslední dvě hodiny jsem pil většinou v každém druhém kole. Od desáte hodiny jsem zažíval zvláštní pocity. Chvílemi se mi zdálo, že už to dlouho nevydržím a budu rád když doběhnu k následujíci zatáčce. Ale po malé chvíli jsem zase měl pocit, že bych měl přidat, a možná začít stíhat Petra Kuchaře, který byl přede mnou ve stejném kole. Dokonce jsem ho asi po 11 h předběhl na občerstvovačce. Pak ale nasadil takové tempo, že mi zcela vzal chuť na nějaké stíhání a zaběhl téměř o dvě kola víc, než já.
Moc mi pomohlo povzbuzování. Nemůžu vyjmenovat všechny, tak alespoň námatkově: asi v půl deváte přišel David (Dav), chvílemi se mnou běhal, fotil, a dokonce mi v termosce donesl kafé. Před polednem pak přišel Mirek Otava (absolvoval závod na 6 hod), dále Michal a odpoledne povzbuzovala také Míša Dimitriadu. To jsem si ale zažil menší trapas, hned jsem ji nezpoznal. Léta mi přibívají, zrak slábne, skleróza sílí. Ale určitě mi to odpustila, při těch delších bězích jsou okamžiky, kdy člověk příliš nevníma. Moc mne taky pomohlo povzbuzování spoluběžců, třeba i od Milana Adamce, který mne osobně neznal a potřeboval se soustředit na svůj (skvělý) výkon. A pak od běžců na 6 h, specielně od Mirka O a Milana Roskopfa (chlap s troma gulami), ale námatkově i od Honzi Škrdli, Láďu Taranta, Zuzky Docziové, Hanky Kašové, Josefa Kubáleho, Jaroslava Bohdala, Jardu Kašého, prostě všech.
Osobitně musím spomenout pořadatele, hlavně počítače koleček. Když jsem probíhal kolem povzbuzovali, jako by tam přišli jenom kvůli tomu.
Organizace byla tradičně skvělá, všechno klapalo naprosto přesně, výborná atmosféra, bohaté občerstvění a k tomu už zmíněné povzbuzování. A taky (stejně jako vloni) výsledky na webu už na druhý den.
Obvykle to nedělám, ale pro tentokrát si trochu dovolím hodnotit i některé běžce:
Musím začít Šárkou. Na slovenské maratónské stránce "zberačov maratónov" vyhodnocuji v závodech mistra rovnoměrného tempa. To byla v sobotu nepochybně Šárka. Začali jsme v tempu těsně pod 9 km/hod a její průměrné tempo v závodě bylo 8,94 km/hod. Holt naběhané kilometry v přípravě se projevily.
Vynikající výkon podal tradičně Jarda Kaše v běhu na 6 h a Milan Adamec na 100 km. Ten mne trochu šokoval tým, že běžel celý závod přes špičky. To jsem snad ještě u ultra neviděl. Výsledkem pak byl výborný čas pod 8 hod. Moc mi bylo líto Jarky Pokorové, Tomáše Ulmi a Jardu Kunerta, kteří kvůli zdravotním problémům nemohli podat očekávané výkony.
Jsem rád, že se mi povedlo těch 100 překonat, byla to pro mne taková magická hranice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 minusak minusak | E-mail | 8. června 2009 v 8:55 | Reagovat

Závidím, ale hlavně gratuluji a upřímně přeji pevné zdraví. Snad mi někdy vyjde,a budu se na takovou akci  moci přijít podívat. U nás na Ostravsku nejsou ultra moc v kurzu
Libor Mikloš

2 Evžen Ge Evžen Ge | 8. června 2009 v 14:10 | Reagovat

Štefane gratuluji, je to super výkon. V Lichtenštejnsku jsem po Tobě ani nevzdechl, snad mě omlouvá nepřetržitý déšť.
Evžen
Kráátuluji!!! Sára

3 Karolína Karolína | E-mail | 8. června 2009 v 21:00 | Reagovat

Štefane - moc gratuluju!opravdu skvělý výkon!obdivuju Tvou schopnost stanovit si cíl a systematicky po krůčcích za ním jít,žároveň si dokážeš stanovit takový cíl,který je v Tvých silách..což pokládám taky za umění :-)..prostě Štefane - KLOBOUK DOLŮ!!!

4 Adrian Adrian | Web | 9. června 2009 v 21:36 | Reagovat

Gratulujem! Skvelý výkon. Prajem veľa zdravia a kilometrov. Adrian

5 Štefan Štefan | E-mail | 10. června 2009 v 7:52 | Reagovat

Díky všem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama