Dnešní den s úsměvem

Self Transcendence 48 h Kladno - 9 km od propadáku

11. srpna 2009 v 12:28 | Štefan
Tak toto se mi nepovedlo. 209 km, o 53 míň než na jaře v Brně. Ale začnu nejdůležitějším:
Atmosféra.
Asi v 10:15 jsem dorazil na Sletiště a potkal ředitele závodu Járu, který mne poslal k registraci. Zaregistroval jsem se a vstoupil do jiného světa. Světa Sri Chinmoy maratón teamu. Do světa klidu, úsměvů, pohody. Téměř okamžitě jsem zapoměl na všechny problémy a začal se těšit z přítomnosti.
Neumím vyjádřit, co to bylo, ale působilo to na mne ještě dalších asi 53 hodin. Když jsem probíhal kolem počítačů koleček povzbuzovali, jako kdyby tam byli jenom kvůli mne a jako by byl jejich starý, dobrý přítel. U občerstvovaček neustále pozornost a ochota. Maséři Láďa a Tomáš mi vlastně umožnili závod dokončit. Bez jejich pomoci bych to těžko dokázal. A u všech ostatních stejná vstřícnost, ochota pomoci a úsměvy.
To je to hlavné, proč se chci běhů SCMT zůčastňovat.
Organizace:
Tu ani není co napsat, všechno perfektní, Jára to jemně s úsměvem usměrňoval, myslím si, že běžci měli skutečně všechno, co potřebovali. Skutečně bohaté bylo občerstvění. Pro ilustraci nápoje, na které si pamatuji: voda, minerálka matoni a magnésia, ionty, kalcium, kola, nealko pivo, nápoj proti zakyselení žaludku, citrónová voda, káva, čaje: černý, žaludečný, heřmánkový, mátový,..., džusy: mulitivitamín, jablečný,... Víc už nevím. Zkusil jsem skoro všechno kromě nealko piva.
Průběh.
Z jídla, které jsem snědl asi 2 h před závodem se mi nějak neudělalo dobře. V žaludku jsem měl kámen a na běhu to bylo znát. Začal jsem na pocit a myslel jsem, že kolo budu mít asi za 6:40, jako obvykle. Ale bylo to 6:55. Řekl jsem si, to nic, zkusím půl hoďku na pohodu, nebudu to sledovat. Ale po hodine bylo tempo pořád stejné a žaludek taky. Maratón jsem měl asi za 4:54, pocity stejné.
Za 6 hodin málo přes 50 km, to už jsem tušil, že svůj minimální cíl - 250 km - těžko splním. Ani né proto, že jsem uběhl málo, do konce zbývalo dost času, ale bylo mi pořád víc a víc špatně. Po devíti hodinách jsem už nedokázal běžet a šel jsem si lehnout. Za dvě hodiny jsem se vrátil a bylo to o něco lepší. 100 km jsem měl za 15,5 hodiny. To by stále nebylo tak špatné, 13:30 čistý čas na stovku při 48 hodinovce by bylo OK, kdyby ta pauza byla až po ní. Ale to už jsem zase 4,5 h běžel a bylo mi mizerně. Zaběhl jsem ještě jedno kolo a rozhodnul jsem se, že si na chvíli sednu. To jsem neměl dělat, pak už jsem zaběhnul jenom jedno kolo a šel si znovu lehnout. Znovu na 2 h a tentokrát se mi povedlo asi na 1 h i usnout. V pauze jsem byl i na masáži a ta mi moc pomohla. Masér Láďa mi poradil i se žaludkem, trochu se to zlepšilo. Hlavný problém byl asi v tom, že i když mi bylo těžko, musel jsem se donutit něco jíst, jinak by mi brzo došly síly. Maséři mi dali 2x nějaký nápoj na doplnění energie. Znovu jsem se rozběhnul a šlo to líp. Moc mi pomohl Pranab, který se mnou běžel několik koleček, i když kvůli tomu musel zpomalit. Jak jsme si začali povídat hned mi bylo líp. Povykládal mi něco o 3100 mílovém běhu a dověděl jsem se, že Pali Saráz by právě měl dokončovat svůj běh v New Yorku. Když mi pak odběhl běželo se mi vcelku dobře. Vyšlo sluníčko a bylo veseleji. Kolem půl deváte se objevila vrána Sára a těsně za ní taky Evžen. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov a já pokračoval. Asi za hodinu pak přišly Pavlínka s Martinkou. Hned se mne ptaly, jestli něco nepotřebuji. Měl jsem chuť na něco studeného, tak jsem poprosil Pavlínu, aby mi v bufetu koupila kofolu(!). Přicházeli další běžci na 24 h, Dáša, Mirek Kostlivý, Mirek Ostrý, Martin Hunčovský.... A vždy, když jsem někoho potkal, cítil jsem se líp. Bohužel někdy před polednem to zabalil Fero Galik, veliký favorit minimálně naši kategorie.
Za 24 h jsem měl asi 133 km, nejsem si jistý. Vůbec, sobotní odpoledne si moc nepamatuji, vím jen, že kolem půl osmé jsem si šel znovu lehnout. Pak opět masáž, pomohla moc. Stejně tak několik koleček s Pranabem, a taky povídání s ostatními běžci, třeba se Zuzkou nebo Petrem Kuchařem.
Poslední pauzu jsem si dal od 2:15 asi do 5:45. Tentokrát jsem téměř okamžitě tvrdě usnul. Specielním problémem bylo vstávání ze žiněnky. Tušil jsem to už před závodem, proto jsem se uložil ke zdi, kde byly desky, kryjící radiátory. Kdž jsem poprvé vstával, zkusil jsem si napřed kleknout. Okamžitě jsem dostal křeč do levé nohy, tak prudkou, že jsem nebyl schopný ani dýchat. Tak jsem se zvalil zpátky. Rozhodnul jsem se zkusit si sednout patama k desce, chytnout se jí a švihem se postavit. I když při sedání mě znovu chytla slabší křeč a zvednutí zabolelo, šlo to docela dobře. Na počtvrté už to bylo docela lehké. Zřejmě spánek způsobil, že jsem se cítil docela dobře. Nešel jsem ani na masáž, rovnou na okruh. Žaludek začal fungovat, měl jsem hlad, to bylo malé vitězství. Tak jsem opatrně, každé druhé kolo něco snědl. Vím, že tam byly nějaké bramborové placky, pak kukuričná polévka, bramborová kaše, toasty sushi... Kolem 10:30 jsem měl 200 km, a to už jsem byl docela spokojený, smířený s výsledkem. Běželo se mi dobře, teď to chtělo, aby bylo alespoň o deset hodin méně. Až do konce to byla pohoda, konečně jsem si to mohl naplno užít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mirek Kostlivý Mirek Kostlivý | E-mail | 11. srpna 2009 v 18:00 | Reagovat

Štefane, tak to jsem netušil, jaké máš problémy s trávením, bez jídla se opravdu běžet nedá! Ještě že jsi si šel v noci lehnout. Vzpomínám si, že jsme spolu o tom mluvili, jak se ti točí hlava, a že nemá cenu riskovat, když osobák stejně nepadne. Ten spánek ti dodal tolik sil, že jsi mě po té ještě při nějaké mé krizi i předbíhal, a nakonec z toho bylo skoro o 10km více, než jsi v noci plánoval (mluvil jsi o 200km).
Hlavně jsi to nezabalil, to je to nejdůležitější. Příště to bude určitě lepší, to jídlo bych klidně posunul min. o 3-4 hod. před start, mám dojem, že už jednou si podobný problém měl.
Tak ať ti to stále tak pěkně běhá!

2 Štefan Štefan | E-mail | 11. srpna 2009 v 20:52 | Reagovat

[1]: Já jsem jedl rýži ráno, asi v půl osmé, v deset jsem už snědl jenom pár Formanských sušenek. Jsou to málo slazené sušenky z ovesných vloček. Mám je vyzkoušené, ale tentokrát mi nesedly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama