Dnešní den s úsměvem

Září 2009

Monacký maratón

26. září 2009 v 9:26 | Štefan
Původně jsem si chtěl po Kladenském maratónu dát trochu oddych. Těsně po jsem pak přemýšlel o startu na Baroko maratonu v Plásech. Byl jsem tam loni a líbilo se mi to. Pak ale moje (nejlepší) běžecká kamarádka Jitka W. navrhla Monako v Slatiňanech. Hned jsem souhlasil, ještě jsem tam nebyl. Proč nezkusit něco nové?
V sobotu jsme vyjeli z Prahy po sedmé hodine. Naneštěstí po cestě bylo několik obcházek, tak jsme nakonec do Slatiňan k restauraci Monako přijeli asi v 9:30. I když byla registrace blesková, na rozklusání a rozcvičení moc času nezbylo. Trať maratónu se skládala ze čtyř přibližně 10-ti km úseků, téměř celých v lese, před kterými se ještě běžel asi 2 km okruh po silnici. Povrch nebyl příliš náročný, celý okruh jsem dokázal plynule běžet. Akorát tam byl jeden asi 300 m trochu bahnitější úsek.
Začal jsem v tempu 6 min/km, na občerstvovačce na 12 km jsem měl čas 1 h 10 min., teda o malinko rychleji než jsem začal. Na 22 km jsme měl čas 2:11, na 32 km 3:12. Tedy celkem rovnoměrně v tempu 6,1 min/km. Při vbíhání do čtvrtého okruhu jsem se cítil velmi dobře. Tak jsem se rozhodnul zrychlit, abych se dostal alespoň pod čas 4:10. Asi jsem zrychlil až moc. Nedokázal jsem to v lese odhadnout. Asi po dvou km jsem doběhl k běžci, který už jenom šel. Když jsem mu řekl, ať vydrží, přidal se ke mne. Dokonce za chvíli jsem měl pocit, že zrychluje. V kopci zase nevládal, ale při seběhu a na rovnějším úseku někdě kolem 36. km mně předběhl. Začaly mi docházet síly. S dost velkou námahou jsem sám sebe přesvědčoval, abych nepřešel do chůze. Kopec za občerstvovačkou asi na 38. km, který jsem v předchozích kolech plynule vyběhl, se mi zdál strašný. Chvíli jsem si dokonce myslel, že běžím jinudy. Asi v půlce jsem přešel do chůze. Za vrcholem jsem ještě chvíli šel a pak jsem znovu začal pomaly klusat. Trvalo dost dlouho, než jsem se trochu rozběhl. Nemohl jsem se dočkat značky 40 km. Až za ní jsem konečně měl pocit, že běžím. Čtvrtý okruh byl prostě delší, kopce v něm byly strmější, povrch těžší, než v prvních třech okruzích. Posledních pět km mi trvalo skoro 40 min - pěší turistika.
V cíli vládla velká pohoda. Při vyhlášení výsledků pak každý účastník maratónu dostal dárek.
Dali jsme si oběd a jeli domů.
Jsem rád, že jsem se Monaka zúčastnil. Byl to takový příjemný "rodinný" maratón, doběhlo nás 16. Za lidovou cenu 50 Kč tam bylo všechno, co já na maratónu potřebuji. Dokonale vyznačená trať a občerstvení každých 5 km. K tomu nám organizátoři přidali přátelskou atmosféru, ideální počasí a krásné výhledy. Hlavně z restaurace Monako. Po závodě už byl trochu opar, někdy je prý odtud vidět až Kralický sněžník. Závod byl náročný, mne se zdal o dost těžší než Baroko, nebo Jirkov. Organizátoři udávají převýšení 200 m na okruh. Doběhl jsem v čase 4:20:57. Týden po né zcela vydařeném Kladenském maratónu docela spokojenost.
Nejbližší cíl je pro mne maratón na "domací půdě" v pražské Stromvce. Tam už jsem pár tisíc km naběhal. Před Kladnem jsem si myslel, že ve Stromovce se mohu dostat někde k času 3:45. Ale po posledních dvou maratonech mám skromnější cíle. Spokojený budu, když to bude pod 4 h.

Kladenský maratón - neúspěšný vodič na 4 h

13. září 2009 v 20:27 | Štefan
Kladenský maratón mám rád, startoval jsem na posledních třech ročnících. Je tam perfektní organizace, výborné zázemí a hezká atmosféra. Těšil jsem se hodně hlavně na kamarády, které jsem delší dobu neviděl. Měl jsem štěstí, už pří příchodu na stadion jsem potkal Mirka Otavu. S ním mám spojené dva pro mne nejlepší závody: 25 km v Mnichovém hradišti a Kladenský maratón 2006, odkud mám OR. Hlavně Mmichovo Hradiště se mi moc líbilo, drželi jsme velmi přesně naplánované tempo, pravidelně jsme střídali, perfektně nám to klapalo. Sice jsem v závěru už Mirkovi nestačil, ale i tak mám z tohoto závodu OR na 25 km - 1:56 a pár vteřin. To už asi nepřekonám.
Po bleskové registraci jsme ještě potkali Davida (Dav) a zašli na kafé. Zakecali jsme se tak, že nám téměř nezbyl čas na rozcvičení.
K samotnému závodu:
Původně jsem chtěl zkusit běžet na čas kolem 3:50. Nevěděl jsem, jestli to po těžkém srpnu můžu dokázat, měl to být spíš test. Kdyby to nešlo, tak jsem chtěl včas zpomalit, abych to doběhl v pohodě. Hlavní cíl je Stromovka. V plánu jsem měl začít v tempu 5:35 min/km a po pěti km zrychlit na 5:25. Před startem jsem se náhodou seznámil s Bohunkou Královou a Ivetou Houžvičkovou, které chtěli běžet na 4 h. Tak jsem se nabídl, že jim udělám vodiče. Hodilo se mi to, těch 3:50 v dané situaci nebylo moc reálných. Přes startem se k nám přidal Rosťa Běhounek.
Vyběhli jsme v tempu 5:45, po pěti km jsme zrychlili na 5:40, na desátem km jsme byli v čase těsně nad 57 min., téměř ideálně. Na 15 km jsme měli na 4h náskok asi 1 min. Půlmaratón jsme měli těsně pod 1:59. To už tak dobré nebylo, chtělo to větší rezervu. Určitě to ale na 4 h ještě mohlo stačit. To už jsem ale běžel jenom s Bohumkou. Rosťa odpadl kolem 19 km, Iveta snad ještě o něco dřív. Malinko jsme zrychlili, na 25 km jsme náskok navýšili o půl minuty. Pak ale jsem musel na WC a tak jsem řekl Bohumce, ať se pokusí držet tempo a já zrychlím, a pak ji někde doběhnu. WC není přímo u trati, musel jsem odběhnout k hospodě. Dost jsem se tam zdržel, tak mne hodně překvapilo, že jsem Bohunku doběhl už před 27 km. I když jsem při dobíhání běžel nesmyslně rychle (pod 5 min/km), bylo jasné, že neudržela tempo a asi se dost zdržela na občerstvovačce. To už jsme ztráceli asi 3 min. Zpomalil jsem na Bohumkino tempo a po chvíli jsem ji řekl, že jestli ještě chceme doběhnout těsně pod 4 h musíme trochu zrychlit (Ztráceli jsme asi 3 min.). Zvýšil jsem tempo na 5:30, ale na 27 km už jsem byl sám. Tak jsem zase trochu zpomalil. Stejně jsem ale na 30-tém km byl sám a Bohunka v nedohlednu. Tak jsem ještě zpomalil asi na 6 min. Nepomohlo to, nedoběhla mne ani po 35 km, ani na občerstvovačce před posledním kolem. Chvíli jsem počkal, a pak už jsem to jenom doklusal. Výsledný čas 4:13:20. Slabé, ale vzhledem k průběhu to o ničem nevypovídá.
Po doběhu mne hodně bolely nohy jak už dávno ne. Zřejmě je to tak, že čím slabší výkon, tým je to bolestivejší. Ale po půlhodince to přešlo, asi z ultra mám celkem dobrou schopnost regenerace. Dnes jsem vyklusal 7 km, už mne nic nebolí.
Kladenský maratón byl nakonec pro mne místo testu spoločenskou událostí. Bylo to příjemné, taky idálně vyšlo počasí. Byl jsem v Kladně od pátku, přespal jsem u syna, takže jsem měl možnost věnovat se trochu vnučce.