Dnešní den s úsměvem

Přes 500/měs a DNF.

30. listopadu 2009 v 9:33 | Štefan
Poslední listopadový weekend byl pro mne poslední tři roky ve znamení Porubského dvojmaratonu. Letos se ale nekonal, tak jsem zvolil "náhradní řešení". Dálkový pochod Pražská stovka. Nejdřív jsem chtěl absolvovat jenom 30 km z Berouna do Černošic. V pátek v poledne jsem ale rozhodnutí změnil. Vzpoměl jsem si na Pražskou stovku 2006 (jediný pochod, kterého jsem se zatím zúčastnil - 108 km za 23 h a asi 40 min.) a uvědomil jsem si, že na běh vzhledem k terénu pravděpodobně moc příležitost mít nebudu. Tak jsem zavolal mé ultrakamarádce Martince (Mapo) a zeptal se, kdo známy půjde. Chtěl jsem vědět, jestli se budu moci k někomu přidat a alespoň část trasy absolvovat s ním. Když jsem se dověděl, že půjde Mount tak už jsem neváhal.
V pátek v 19:15 jsme se sešli na hl.nádraží: Mapo, Mount, jeho brácha Jirka a já. Rychlíkem do Zdic a pak vláčkem do Holoubkova. Z nědraží po modrě asi 1 km do restaurace Bělohlávek, kde byla registrace a start. Registrace proběhla celkem hladce a ve 22 h jsme vyrazili. Napřed asi 6 km po silnici, bylo jasno, téměř jsme si nepotřebovali svítit. Pak jsme odbočili do lesa a na Bíle skále (7.1 km) byla první kontrola. Udělali jsme si fixkou značku a pokračovali přes Brno a Radeč k hradu, kde byla K2 (11,2) km. Od startu až po druhou kontrolu jsme stoupali, ale šlo to celkem hladce. Na dost prudkém sestupu s K2 jsem ale přehlédnul odbočku do leva. I když tam bylo hodně lidí, takže jsem před tím viděl hodně světel, najednou jsem byl sám. Ale měl jsem pocit, že nebylo kde odbočit, tak jsem pokračoval asi 10 min. Teprve pak jsem si připustil, že jsem zabloudil. Bylo divné, že jsem neviděl žádné světla, z Holoubkova vystartovalo přes 90 lidí a na K2 jich většina byla za mnou. Ale bylo to tím, že jsem překonal malý kopeček, takže jsem na trať neviděl. Narazil jsem na lesní cestu a začal jsem se po ní vracet s tím, že pokud nikoho nepotkám tak dojdu na nějakou silnici. Pak už bych doběhnul do nějaké vesnice, nebo města, kde by bylo vlakové nádraží a jel bych domů. Asi po pěti minutách jsem ale zahlédnul "světlušky" a po chvíli jsem se setkal s partií Pražáků se psy. Tak jsem se k nim přidal a šel s nima přes Čertovou skálu (K3 - docela jsme si zašplhali) až na 30km, kde byla na Opyšu K4. Tam se zdrželi, tak jsem šel dál s Adamem z Modřan. Říkal, že bydlí 900 m od cíle. Pokračovali jsme spolu k Točníku. Při výstupu někde zaostal, tak jsem pokračoval sám. Nahoru to bylo sice dost těžké, ale docela mi to šlo. Výstupy mi příliš nevadí, zato na sestupech někdy skoro trpím. Moje artróza klesání nesnáši, chce pořád vzhůru. Z hradu Točník pak bylo potřeba absolvovat asi 2,5 km na K5, která byla "Na zámeckém vrchu". To bylo ale pro mne kruté. Bylo to vrcholu, žádné stoupání, nebo klesání, ale těžký terén. Na kluzkých kamenech ukrytých pod spadaným listím jsem si při každém druhém kroku zvrtnul pravou nohu. Pravý kotník mám slabší a moje běžecké Mizuna ridery 11 na tento povrch nebyly asi zcela ideální. Konečně jsem se asi po hodine kolem páte hodiny dobelhal ke kontrole. Pak následoval ještě kousek po vrcholu a prudký sestup. Tam to bylo ještě pořád dobré, našel jsem ještě žlutou značku, byl jsem na trase. Z K5 jsem se potřeboval dostat do Hředle, bylo to asi 1,5 km. Při sestupu jsem neviděl žádnou značku, nicméně jsem viděl světla ve vesnici, tak jsem byl v klidu. Narazil jsem na lesní cestu. Nebyla tam značka. Protože vesnice byla dolu, dal jsem se po cestě taky dolu. Že to byla chyba jsem si přiznal asi po 30-ti minutách, tak daleko jsem si při sestupu nemohl zajít. Tak jsem se otočil a šel zpátky. Kousek za místem, kde jsem asi před hodinou narazil na silnici jsem znovu potkal partii se psy. Přidal jsem se opět k nim a šel s nima až na Vraní skálu (K6). Výstup ke kontrolu byl namáhavý a téměř nebezpečný, ale výhled zato stál. Spolu jsme došli do Staré vsi (K7 - 48,2 km) . Tam jsem se přidal k Davidovi s Martinem. Další kontrola byla u rozhledny na Dědu. Asi 1 km před ní jsme se s Davidem rozhodli klusat, co Martina značně znechutilo, takže si sednul na kraj cesty a kouřil. My jsme vyběhli k rozhledně, udělali si na kontrole značku a vyšplhali na rozhlednu. Dost dlouho jsme čekali, snad 15 min., a Martin nikde. Pak jse znovu objevili pejskaři a asi 10 min. za nimi Martin. Ještě jsme se zdrželi než Martin vylezl na rozhlednu. Do Berouna jsem šel z Janou z pejskařské party. Tam jsem ji "svedl na zcestí". Konec trasy noční devětapadesátky byl na nádraží. Já jsem automaticky šel na autobusové, správně bylo na vlakové. Tak jsme si kousek (asi 1 km) zašli. Ale utěšovali jsme se, že jsme alespoň viděli berounské mlýny.
Na K9 jsem byl v 11:45, to bylo špatné, chtěl jsem tam být do deseti. To byly ty ztráty blouděním a čekáním na rozhledně. Už jsem začal pochybovat, že dojdu až do Modřan. Taky jsem tam znovu potkal Adama, který mi oznámil, že končí. Moje přesvědčování ho neobměkčilo, tak jsem se rozhodnul, že budu pokračovat sám, bud do Černošic, nebo jenom do Karlštejna, pokud tam nebudu do 15-ti hodin, abych alespoň část trasy šel ještě za světla. Dostali jsme polívku, dal jsem si kafé, poseděl, hledal jsem někoho, s kým budu pokračovat. Našel jsem Láďu, už staršího turistu, který byl ochotný jít se mnou. Počkal jsem, než dopije pivo. Když ale místo k východu zamířil znovu k pípě rozhodnul jsem se jít raději sám. Z nádraží jsem vyrazil asi v 13:30, po silnici a téměř celou část v teréně k Svatému Janu pod skálou jsem běžel. Na K10 - vyhlídka u Kříže nad Svatým Janem (65 km) - jsem se přidal k Milošovi. To je zkušený turista, padesátník, pracuje na Správě Krkonošského národního parku. Šel dost pomalu, ale povídali jsme si a bylo to příjemné. Na Bobovické vodopády (69,4 km) jsme dorazili těsně před půl čtvrtou. To už mi bylo jasně, že v Karlštejně končím, potmě do terénu jsem si netroufal. Miloš se u vodopádů zdržel a já jsem poslední 4 km do Karlštejna odklusal. Na stoupání k hradu to bylo dost těžké, nicméně jsem vydržel. V restauraci Pod hradem jsem byl před 16 hodinou. Dostal jsem razítko a šel na nádraží. Vlak mi jel asi za 15 min, v 17 h jsem byl v Praze.
Odhadem jsem i s blouděním urazil 80 km, z toho jsem něco přes 10 běžel. Do deníčku jsem si zapsal uběhnutých 40 km, myslím, že to je odpovídající. Asi to není zcela fair, ale chtěl jsem mít zase jednou přes 500 km za měsíc. V neděli jsem zaběhnul 28 km, dnes 12, spolu je to 502 km za měsíc. Aby mne netížilo svědomí, zaběhnu snad, pokud to stihnu, ještě pár km odpoledne.
Následky nebyly téměř žádné, pravý kotník v pořádku. Akorát shnin split na levé noze, v neděli večer to docela bolelo, teď už je to celkem v pohodě. Ale tento týden si dám trochu oddech, v sobotu bych rád běžel 2 míle s úsměvem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tomák1967 tomák1967 | 30. listopadu 2009 v 12:45 | Reagovat

tak ať se ti odpoledne v klidu a bez bolesti běží :-)

2 Jana Jana | E-mail | 30. listopadu 2009 v 14:59 | Reagovat

Zdravím bludičku a gratuluji k pokračování na Karlštejn.
Závidím Ti schopnost v neděli ještě někam běžet - já byla zralá na invalidní vozík. Tak na nějaké další akci ahoj.
Jana + pes

3 Mirek Kostlivý Mirek Kostlivý | E-mail | 30. listopadu 2009 v 20:30 | Reagovat

Štefane, ty jsi nezmar, vidím, že Tě žádné další bloudění neodradí od dalšího pokusu  :-)
Ty připočtené kilometry jsou naprosto v pohodě, protože já chůzi počítám za náročnější, než je samotný běh. A pro uklidnění: Já si je před těmi třemi lety tak započítal ! :-D

4 dav dav | E-mail | 30. listopadu 2009 v 22:31 | Reagovat

...tak tím se vysvětluje, proč jsi s náma nešel tu třicítku :-) jo a gratuluju, nevím, jestli bych to po tolikerém bloudění nezabalil podstatně dřív.

5 Martina Martina | E-mail | 5. ledna 2010 v 14:06 | Reagovat

Dobrý Štefane, stále aktivní, já bych to neušla už nyní, tak před xy lety... Martina :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama