Dnešní den s úsměvem

Leden 2010

Můj 30. maratón - underground v Č.B.

25. ledna 2010 v 21:58 | Štefan
Letošní zima moc možností pro kvalitnější přípravu nenabízí. Proto jsem se hodně těšil na
Mercury maratónv Českých Budějovicích. Pro ty, kdo to neznají: běží se v druhé podzemní garáži tohoto obchodního centra, 63 kol dlouhých 666 m ve tvaru písmene E + 195 m náběh do prvního kola. Je tam časomíra spojená s dvěma plátny, na kterých se zobrazuje počet uběhnutých kol a čas, takže se dá bezvadně hlídat tempo.
V prosinci a lednu jsem měl v plánu naběhat větší objemy, kolem 500 km/měs. Kromě toho v lednu a pak hlavně v únoru trénink tempové vytrvalosti jako přípravu na Lískoveckou 6-ti hodinovku. Bohužel v prosinci jsem se léčil z následků chodecké Pražské stovky, zánět a otok na levé holeni ne ane se zahojit. (Nevím, proč jsem na ten pochod lezl, chodím nerad a často bloudím). Koncem prosince a v lednu jsem se konečně rozběhal a pak přišla sněhová nádilka. Ani to mne nezastavilo, do 18. jsem měl skoro 300 km, 500 vypadalo reálně. Ale v neděli 17. jsem při dvouhodinovém běhu v Krčském lese hodně promokl, padal téžký mokrý sníh. Při běhu jsem si to neuvědomoval, ale pak jsem jel domů metrem a řádně jsem promrzl. Následovalo silné nachlazení, do soboty jsem neběhal. Do Budějovic jsem jel s tím, že možná půjdu jenom povzbuzovat. Mám tam syna, takže jsem jel už v pátek. V sobotu ráno mne ještě trochu bolelo v krku, ale risknul jsem to i s vědomím, že možná nedokončím.
Po registraci jsem potkal Sváťu Sedláčka (running_observer). Protože zbývala jště hodina do startu šli jsme na kafé. Objednal jsem si preso s mlíkem, Sváťo jako zkušený maratónec bez mlíka. Jenomže když nám ho po dost dlouhé době přinesli, nepoznali jsme které je které. Tak jsme to riskli a ochutnali. Samozřejmě Sváťo měl to s mlíkem. Protože mne pobolívalo v krku nemohli jsme si je vyměnit. Sváťo si pak zaběhl osobák. Mlíko v kafé dělá divy.
Ale k samotnému závodu. Ani vlastně nemám moc co napsat. Začal jsem v tempu 5:40 na km, to odpovída přibližně výslednému času 4 h. Asi po půl hodině jsem trochu zrychlil, asi na 3:35 na kolo.
Zpočátku jsem byl hodně vzadu, ale od půlky závodu jsem postupně začal předbíhat závodníky, kteří to přepálili. 20 km jsem měl asi za 1:50, takže půlku přibližně za 1:56 (nevšiml jsem si značku, asi tam nebyla, tak to nevím přesně). Stále mne trochu pobolívalo v krku tak jsem běžel dost opatrně, s dost značnou rezervou. To bylo asi dobře, udržel jsem přibližně stejné tempo až do cíle. Žádná krize nepřišla, až asi po 55 kolech jsem si uvědomil, že už mám za sebou 32. km.
V posledním kole jsem si dovolil "zasprintovat", čas kola 3:30,1 byl můj třetí nejrychlejší. Výsledný čas 3:54:24, druhá půlka asi o 2 min. pomalejší, než první. Bez specielní přípravy a po týdenní pauze kvůli nachlazení pro mne super. Vlastně po víc než roce opět pod 4h. Protože byly ve výsledovce zveřejněny časy kol, trochu jsem si pohrál se statistikou a vypočítal
aritmetický průměr - 3:41 a
standartní odchylku: 8,85444015867364267517517401024960422122 sec.
z časů kol - tá přesnost mne fascinuje, jak krásně jde z čísel z malou přesností udělat úctyhodné číslo . (Jinak, vždy jsem měl rád matematiku, ale na Štědrý den mne postihla náhlá matematická tragedie - dozvěděl jsem se, že 1 není prvočíslo. A ještě ke všemu, komukoliv to řeknu, každý se diví, že jsem to nevěděl.)
Zatím co v závodě mne nohy vůbec nebolely, tak pár minut po závode mimořádně. Pak ještě večer mne brali křeče, vůbec jsem nemohl chodit. Obvykle tak 3 - 4 h po závodě už bývám v pohodě, teď to trvalo hodně dlouho. Ještě v neděli ráno jsem to nemohl rozchodit, odpoledne jsem jenom velice těžce vyklusal 5 km. Pak ale bolest ustoupila a dnes jsem v pohodě uběhl 20 km.
Před závodem jsem si uvědomil, že je to můj 30. maratón. Jsem rád, že pro mne dopadl tak, jak dopadl.