Dnešní den s úsměvem

Lískovecké ultra - OR a setkání s legendami

17. března 2010 v 12:39 | Štefan
Na tento závod jsem se začal připravovat koncem prosince. V lednu se mi v těžkých podmínkách povedlo naběhat přes 500 km, ale často to bylo na kluzkém povrchu v "tempu" blízkém 7 min/km.
Mne se zdál jako perfektí příprava podzemní Mercury maratón v Českých Budějovicích 23. ledna. Po nemoci se mi ho ve zcela rovnoměrném tempu povedlo zaběhnout za 3:54:24, spokojenost. V půlce února jsem po oteplení znovu silně nastydnul, příprava byla znovu narušená. Pak jsem se snažil běhat o něco rychleji než v přípravě na delší ultra, běhy do 30 km pod 6 min/km (dokonce včetně nějakých úseků), delší v tempu 6 min. Celkově příprava nebyla rozhodně ideální
Do Brna jsem jel s Gabinou a Davidem. Při přestupování na trolejbus jsme ještě potkali Jardu Bohdala.
U registrace jsme byli těsně po deváte, téměř ideálně. Oproti ránu v Praze byla v Brně docela velká zima a dost fučelo, s nepříjemnými nárazy větru. Ale atmosféra v šatně byla skvělá, všichni se zřejmě hodně těšili na závod.
Na začátku závodu jsem běžel vyloženě na pocit, na konci prvního kola mne Pavli upozornila, že běžím o dost rychleji než jsem plánoval. Plán byl začít kolem 5 min na kolo a po zhruba půl hodině zrychlit na 4:50. S kalkulovaným zpomalením ke konci závodu by to mohlo dát 57 - 58 km. S tím bych byl taky před závodem hodně spokojený. První kolo (délka 807m) jsem měl za 4:32, chtěl jsem trochu zpomalit, ale druhé kolo bylo za 4:33. To bylo asi způsobeno mírným klesáním za časomírou. I když jsem pocitovo zpomalil (žádný "strojek" na měření rychlosti nepoužívám, hrudní pás nosím jenom vyjimečně při tréninku), výsledek byl stejný. Tak jsem znovu trochu ubral a zase to bylo moc pomalé - asi 3 kola těsně pod 5 min. To nakonec způsobilo, že za první hodinu jsem měl jenom asi 9,5 km.
Přidal jsem a další kola jsem běžel kolem 4:45. Běželo se mi moc dobře, i když protivítr v kopečku za občerstvením byl chvílemi hodně protivný. Někdy v polovině druhé hodiny mne předbíhal Petr Dostálek se Šárkou Macháčkovou. Běželi o dost rychleji než já, ale rozhodnul jsem se to risknout a přidat se na několik kol k ním. Asi proto, že to byla "jenom" 6-ti hodinovka. Říkal jsem si, že i kdybych to hodně přehnal, tak do konce to nějak doklušu. Běžěl jsem nakonec s nimi víc než hodinu. Výsledkem bylo víc než 20 km po druhé hodině a něco přes 31 km po třetí hodině.
Pak se Petr se Šárkou chvíli zdrželi u občerstvení a já se přidal k Petru Spáčilovi, který běžel ještě rychleji, několik kol jsme měli za 4:10. Vydržel jsem s ním do konce 4-té hodiny. To jsem měl 42 km, takže maratón byl asi tak 2 minuty přes 4 hod. Rozhodl jsem se zabojovat o 60 km. Trochu jsem zpomalil a běžel v podstatě na pocit, jenom jsem si hlídal, abych měl jednotlivé kola pod 4:50. Měl jsem trochu obavy, že mi dojdou síly, protože jsem prakticky neměl občerstvení. Připravil jsem si sice 4 carbosnecky (půlku jednoho jsem snědl těsně před závodem), ale měl jsem je položené na polystyrénovém tácku, který prudký vítr odfoukl. Našla se jenom ta půlka tuby. Takže za celý závod jsem snědl jenom půlku carbosnecku, kousek banánu, asi dva kousky čokolády a dvě piškoty. Alespoň jsem se nemusel zdržovat občerstvováním.
Po pěti hodinách jsem měl něco přes 51 km, to už jsem pevně věřil, že šedesátka padne. Ještě pár kol jsem běžel v tempu kolem 4:45. Asi v čase 5:25 jsem měl víc než 56 km a začal jsem si jenom hlídat výsledek. Posledních 5 kol jsem kopeček chodil (teď ze židle nechápu proč), a nakonec to bylo 60,765 Km - osobní rekord.
Počas závodu jsem něměl žádnou krizi ani větší bolesti, ty začali až těsně před doběhem. Asi to bylo způsobeno tím, že jsem se 2 min. před koncem pokusil zafinišovat. A o mne se zase pokusily křeče. Úspěšně. Na tom už nezáleželo, horší byl ten hrozný hlad. Ale zjevil se anděl spásy v podobě dvou pekáčů ribízových koláčů, na konci kterých byly ruky nějaké paní nebo slečny. Tu jsem moc neviděl, akorát jsem slyšel jak říka, že se s tím natrápila, a teď to nikdo nechce. Tak mi ji přišlo líto a snědl (nebo spíš sežral) jsem v prvním kole 3 a ve druhém 2 koláče . Moc jsem té dobré víle vděčný, měl jsem pocit, že mi zachránila život. Ani nevím, jestli jsem ji poděkoval, něco jsem pravděpodobně s plnými ústy zahuhňal, pud sebezáchovy byl silný. Tak jí děkuji na tomto místě. Pokud někdo víte, kdo to byl, tak jí to prosím vyřiďte.
Závod se mi moc líbil, Petr Kaňovský spolu se svými pomocníky odvedl perfektní práci. Hodně se mi líbil komentátor, stejně jako hlášení výsledků po hodinách, které obstarával Tomáš Rusek. Hodně mne zaujalo vyprávění o Jardovi Kocourkovi a Tomášovi Ruskovi, žijících legendách našeho ultra. Taky mne moc zaujalo Tomášovo vyprávění o jeho závodech a tréninzích. Hlavně pak o přípravě na závody na 100 km ve stylu: doběhnout na dlouhý závod, odběhnout ho a po krátkem odpočinku běžet zpátky. Musím se přiznat, že i když jsem si o Tomášových výkonech něco přečetl už před dvěma roky, tak jeho skvělý čas 6:48 na 100 km jsem si nepamatoval. To už je skutečně světový výkon.
Skvělý výkon odvedl v sobotu taky Dan Orálek, výsledkem byl nový český rekord 86,716 km. V různých gratulacích se trochu zapomína na Jardu Bodala, taky vynikající výkon 74,670 a druhé místo. Krásně běžel Milan Mišák , věřil jsem, že dá nad 70. Nakonec to bylo "jen" 69,226 a třetí místo. Super!
Kromě Dana si udělali osobní rekordy i další běžci, já vím o Martině Němečkové, Filipovi Kleplovi, Svátˇovi Sedláčkovi, Pavlíně Procházkové. V těch né pravě nejlehčích podmínkách hezké výkony.
A Tomášovo vyprávění mne tak motivovalo, že jsem za tři dny po závodě naklusal dalších 60 km.

A tady se snažím udržet Petra Spáčila (42). Pokud to někdo neví, tak Petr loni podal vynikající a těžce uvěřitelný výkon v běhu na 3100 mil. Tuto vzdálenost, v přepočtu 4989 km uběhl za 45 dní, 3 h a 44 min, denní průměr přes 110 km!
S Petrem Spáčilem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 disney-selenag disney-selenag | Web | 17. března 2010 v 12:47 | Reagovat

ahojky mas krasny blog pls jukni na muj a sry za reklamu

2 mapo mapo | 17. března 2010 v 14:07 | Reagovat

Pěkně jsi to napsal :-) ještě jednou gratuluju. Koláč přinesla Alena Žákovská, taky jsem jí kousek ujedla, aby nebyla smutná :-)

3 dav dav | E-mail | 17. března 2010 v 19:41 | Reagovat

Rozumu nemáš, ani co by se za nehet vešlo, spoustu kamarádů na trati a skoro zdechneš na hlaďák. Měli jsme jídla dost a buď my, nebo kdokoli jiný, by se s tebou určitě rád rozdělil..jo a ještě jednou gratulace

4 štefan štefan | 17. března 2010 v 19:46 | Reagovat

[3]:Nezdechýnal jsem, žádny hlaďák nebyl, jenom obavy, že dojdou síly. Pak bych to nějak vyřešil. Těch 6 hodin v mém tempu se dá vydržet i s tak málem. Nakonec třeba Dan toho neměl o moc víc. A pokud si poslouchal komentátora, tak Jarda Kocourek dokonce takovéto situace trénoval kvůli zvýšení odolnosti. Příště zkusím bez jídla 12-ti hodinovku :-D

5 Mirek Kostlivý Mirek Kostlivý | E-mail | 17. března 2010 v 20:18 | Reagovat

Štefane, koukám na to foto, ten kopeček na trati je opravdu "výživný". Zvláště když jsi ho musel vyběhnout asi 75x !

6 štefan štefan | 17. března 2010 v 20:28 | Reagovat

[5]: To není on, ten, o kterém píši je prudší

7 Petr Kaňovský Petr Kaňovský | E-mail | Web | 18. března 2010 v 8:57 | Reagovat

[6]: Maximální stoupání bylo 10% na úseku dlouhém 21 metrů. Maximální klesání bylo 5% na úseku dlouhém 42 metrů. Místo na fotce má stoupání jen do 1%.

8 Martina Haverová Martina Haverová | 25. března 2010 v 0:16 | Reagovat

Gratuluji, super. Stačí se kouknout na fotku a už je člověk zadýchaný. M. :-)

9 Arantir Arantir | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 9:51 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama