Dnešní den s úsměvem

Už zase běhám - 12 h ve Stromovce.

30. května 2011 v 21:02 | Štefan

Stromovka, 28.5., 19:08. Právě jsem uběhl 89,747 km za 12 h. Za normálních okolností propadák. Ale teď, po ne moc dlouhých, ale intenzívních zdravotních problémech jsem byl téměř nadšený. Samozřejmě ne z výkonu, ten byl hodně slabý, ale z toho, že jsem 12 h vydržel na okruhu.
Od 24 h v Sarvári jsem toho moc nenaběhal. Dva týdny jen regenerační běhy. Od narozenin (29.4. - 60) se mi začala smůla lepit na paty. Zřejmě čas na odchod na odpočinek. Místo běhu chodit krmit labutě.

Začalo to tím, že den po narozkách do mne při běhu vrazil kajak. Je to sice dost zvláštní, ale dnes už je možné všechno. Není to ale žádná záhada. Běžel jsem v sobotu ráno po cyklostezce od Trojského kanálu ke Stromovce. Asi se chystali nějaké závody, jezdilo tam nezvykle moc aut. Dobíhal jsem nějaký mladý pár. Za sebou jsem slyšel hukot. Podle zvuku jsem to považoval za náklaďák. Uhnul jsem úplně na kraj. Mladík před mnou byl viditelně naštvaný, že musí pořád uhýbat autům. Tak zašel doprostřed stezky a roztáhnul ruce, aby zabránil předjetí. To zase zřejmě popudilo řidiče za mnou. Dojel těsně ke mne a zmáčknul klaksón. Strašný zvuk, téměř jsem zkolaboval. Mladík uhnul, předjel mne malý autobus a já jsem se chtěl znovu zaradit na stezku. V tom šoku jsem si nevšiml, že autobus táhne přívěs s kajaky. Tak se jeden z nich potkal s mým loktem. Nevím, co se stalo kajaku, já jsem to odnesl malou odřeninou.
Mělo být ale hůř. V neděli po velmi pohodovém běhu, necelých 10 km moje levá část obličeje pocítila tvrdost silnice u nádraží Holešovice. Nevím, jak se to stalo, nezakopl jsem, silnice zcela hladká, unavený jsem nebyl. Výsledkem byla večer chirurgická pohotovost, jeden steh u levého oka, lehký otřes mozku a 5 dní PN. Mělo být víc, ale v pátek jsem se cítil líp, tak jsem to ukončil. Taky sehrálo roli, že jsem chtěl jít povzbuzovat na PIM maratón. Zkoušel jsem trochu běhat, ale pohyboval jsem se dost nejistě, při rozbíhání se mi motala hlava.
Další týden jsem pomalinku začínal klusat. Když se to asi po 10-ti dnech zdálo lepší, tak mne skolila žaludeční viróza. Dva dni jsem nebyl schopný nic sníst. Pokud jsem se pokusil něco sníst, hned mne to opustilo, vrchem nebo spodem.
Konečně předposlední květnový weekend jsem mohl trochu běhat. Za dva dni jsem naběhal 46 km. Taky jsem si ujasnil, že Ultrabalaton letos běžet nemůžu. Rozhodl jsem se začít připravovat na 48 h v Kladně (29.7. - 31. 7.) a udělat malý vytrvalostní test. Tak jsem se přihlásil na 12h s tím, že když to nepůjde, tak to zabalím. Klidně i po dvou hodinách, případně to dochodím. Říkal jsem si, že poklud to alespoň dochodím, tak to bude dobrá příprava. Nakonec to skoro tak dopadlo, jenom chodecká vložka byla mezi šestou a devátou hodinou.
Tentokrát jsem si na závod připravil vlastní jídlo. Jako součást přípravy jsem to chtěl vyzkoušet. Týden před jsem několikrát zkoušel maltodextrín se sójovým proteínovým práškem, ale pokaždé mi potom bylo špatně. Tak jsem si uvařil silný zeleninový vývar a z něho pak řídkou bramborovou kaši a kaši z ovesných vloček. Moc se to osvědčilo, chutnalo to skvěle a po celou dobu jsem neměl žaludečné problémy.
V sobotu jsem vyrazil z domu před šestou. U nádraží Holešovice jsem se přidal ke dvom mladým slečnám, které evidentně měli stejný cíl, jako já. V tramvaji jsme potkali Martinu (Mapo) a v bezva náladě jsme dorazili k registraci. Všechno proběhlo hladce, atmosféra byla báječná už na startu.

Pár minut po sedmé jsme vyrazili na trať. Měl jsem z toho začátku obavy, ještě týden před závodem se mi při běhu první km motala hlava. Teď to začalo v pohodě. Asi 1/2 hodinu jsem běžel sám, pak jsem se přidal k Petru Solničkovi.

Petr je výborný ultramaratonec, vždy se můžu něco od něho dozvědět. V pohodě jsme oba doběhli po maratón. On ho měl o kolo dřív, já jsem se předtím, než jsem se k němu přidal, zdržel na WC. Čas na maraton jsem měl asi 4:43, to bylo přesně to, co jsem chtěl. Ale vyžádalo si to příliš moc úsilí, normálně tak běhávám téměř bez námahy. Málo naběhaných km za posledních 5 týdnů se začalo projevovat. Po maratonu jsem snědl půlku nachystané bramborové kaše. Tentokrát jsem začal jíst už po 1 a1/2 hod, nejprve kousky banánu. Stravování mi šlo skvěle, to bylo to nejlepší, co se mi povedlo.
Někde jsem si přečetl, že při takovémto závodě by se mělo sníst jídlo v kalorické hodnotě asi 200 - 300 Kcal za hodinu. Měl jsem to vypočítané, snažil jsem se to dodržovat, po třech hodinách jsem něco snědl každou 1/2 hod.

Po svačince jsem pokračoval v trochu mírnějším tempu, ale jak jsem se blížil k metě 50 km bylo to stále těžší. Začaly se střídat mne dobře známe pocity: chvíli jsem měl pocit, že ze všeho by bylo nejlepší si lehnout, vzápětí pak pocit, že klidně můžu zrychlit. V půlce závodu příliš brzy. Po 6-ti hodinách jsem měl něco přes 52 km. To by celkem ušlo, kdybych byl v pohodě. Ale nebyl jsem. Navíc mne začali tlačit boty na nartech, asi mi otekly nohy. Rozhodnul jsem se přezout. Možná by bylo stačilo povolit tkaničky, ale cítil jsem, že potřebuji nějakou změnu. Přezouvání hodně bolelo. Trvalo mi dlouho. Možná jsem se neměl u toho posadit. Ale stalo se. Když jsem se pokusil sehnout abych si rozvázal tkaničky dostal jsem křeče. Nevím jako dlouho jsem se přezouval, zdálo se mi to jako věčnost. Nakonec jsem to nějak zvládnul. Ztratil jsem asi 1/2 h. Rozbíhání bylo těžké. Asi 2 h jsem se střidavě potácel a klusal. A přemýšlel jsem o tom, že zas to nebude 100 km, ani 97 jako loni, ani 90, možná ani 85 ... Ani jsem neregistroval, kolik km mám za sebou. Až asi 3,5 h před koncem jsem se zmířil s tím, že to žádný výkon nebude. A taky jsem si uvědomil, že i když to dochodím, stejně to bude možné považovat za slušnú přípravu. Jak jsem se přestal zabývat, kolik tak můžu uběhnout udělalo se mi líp. Přidal se ke mne Mirek Hasal na kole, to mi moc pomohlo. Pak ještě přiběhl Jarda, kterého znám ze Stromovky, příjmění nevím. Ten se mnou vydržel až do konce, neustále povzbuzoval. I díky němu jsem to vydržel do konce. Pomalu jsem přešel do klusu a postupně trochu zrychloval. Asi 3h 15 min. před koncem jsem se zeptal, kolik mám uběhnuto. Dozvěděl jsem se, že 65 km. Nijak mne to nerozhodilo, myslel jsem jen na to, jak doběhnout další kolo. Předsavzal jsem si, že vždy vydržím po občerstvovačku. Pravidelně jsem jedl. Asi 1 a 1/2 hod před koncem jsem slyšel z výstaviště písničku Karla Gotta "Oči má sněhem zaváté". Tak jsem se přidal. Pak jsem si chvílemi zpíval docela nahlas a moc mi to pomáhalo. Nejvíc píseň z textem: "...připadám si jako kůň, který byl odvázan..., jako kůň, jenž opustil ho pán, jako kůň co dostal obroku, jako kůň - a je mi do skoku.

Závěr byl tradičně moc hezký. Poslední 3 km jsem bez ohledu na bolest běžel ze všech sil, nebylo se nač šetřit. Vím, že posledních 1,380 km jsem ubehl za 6:56, t.j. asi 5 min/km.

A bylo to. Nacpal jsem se výbornými těstovinami a vzal pohár za umístnění. Skončil jsem v kategorii nad 60 let druhý. Možná i proto, že jsme byli v kategorii jenom dva.

Celé to bylo báječné. Potkal jsem kamarádky a kamarady, prohodili jsme spolu pár slov, vzájemně jsme se povzbuzovali. Bylo téměř ideální počasí. Škoda, že jsem nebyl líp připravený. Jako už je u Sri Chinmoy maratón teamu standardem, opět skvělá organizace, bohaté občerstvení, úpřimné povzbuzování od všech organizátorú. Jednička s hvězdičkou.

A teď vzhůru na Kladno.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jiří U. Jiří U. | 31. května 2011 v 16:39 | Reagovat

Štefane, to ti ta druhá kopa let pěkně začíná! Ale třeba sis to vybral dopředu a teď zase bude vše OK. Tak ať ti to běhá i nadále.

2 cheap plus size bridal dresses cheap plus size bridal dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 13:28 | Reagovat

Well I definitely enjoyed reading it. This subject procured by you is very practical for proper planning.
http://www.speakdress.com/prom-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama