Dnešní den s úsměvem

Červenec 2011

Moravský ultramaratón

17. července 2011 v 13:12 | Štefan
Pozdě, ale přeci jenom něco napíší.
Původně jsem MUM neměl v plánu. V důsledku květnových zdravotních problému jsem musel zrušit svoji účast na Ultrabalatonu, a tak svoji přípravu směruji ke Kladnu 48 h. Hledal jsem, co bych ještě před tím mohl absolvovat. Přemýšlel jsem o kombinaci Záhorácký maratón v Senici a o týden později poutní maratón v Chebu. Ale zdálo se mi to příliš mnoho cestování kvůli malému počtu km. Taky bych ten týden mezi moc nenaběhal. Další možností bylo zkusit nějaké dva dlouhé weekendové běhy. A úplně ideální by byla nějaká 24 h na konci června. Ale nic jsem nenašel, takže nakonec jako náhradní řešení zvítězil MUM. Řekl jsem si 7x43 km za 7 dní, průměrné převýšení kolem 1300m, to by mohla být dobrá objemová příprava.
Ale definitivně jsem se rozhodl až necelý týden před startem. Napsal jsem Ivovi Šikulovi, řediteli závodu. V skrytu duše jsem snad i doufal, že už se nebude možné přihlásit. Věděl jsem, že to bude hodně v terénu, a tam já běhat neumím. Ivo napsal "Přijeď!", a tak už nebylo vyhnutí. Měl jsem z toho dost obavy, letos mám málo naběháno a něco podobné jsem ještě nezkusil.
Teď to mám za sebou a vůbec nelituji. Moc, moc se mi to líbilo.
Hlavně bezvadná partie spoluběžců, jejich doprovodů a organizátorů. Ti se o nás skvěle postaraly. Pro ně to bylo asi stejně náročné jako pro běžce, pracovali od rána do noci.
Ve všech etapách bylo něco, co jsem vlastně ještě na závodech pořádně nezažil. Silnice, polní cesty, louky, les. Terén s kameny a kořeny, bahno, přebíhání potoků. Náročné výběhy a ještě náročnější seběhy, které se pro mne měnily v sestupy a často i "slezy". A jahody, borůvky, ribíz, třešně.
Prostě, krásná dovolená.
Škoda, že jsem nezvládl šestou etapu. Zabloudil jsem spolu s Ivou, dostali jsme se do těžkého terénu, kde jsme nakonec jenom lezli po čtyřech a skončili v kopřivách. Zavolal jsem Ivovi, který nám poradil, jak se vrátit na trať. Ivě se to podařilo, já jsem to už nezvládl. Zvrtnul jsem si kotník a sklouzl jsem několik desítek metrů po svahu. Naštěstí jsem se při tom nezranil, ale vyšplhat zpátky jsem se už nedokázal. Tak jsem sestoupil do Koroužného. Tam jsem se zeptal na cestu, koupil pití a běžel po silnici k lesní cestě po které jsem doběhl k trase a na druhou občerstvovačku. Tam už jsem měl na Ivu ztrátu asi ½ h. Horší bylo, že mne bolel kotník a běžel jsem už hodně pomalu. Na tretí občerstvovačce jsem už ztrácel ¾ h. Pokračoval jsem dál, ale po pár km jsem zjistil, že už to nepůjde a litoval, že jsem to na předchozí občerstvovačce nazabalil. Nějak jsem dopajdal na 4. OS v Nedvědicích. To už bylo asi půl osmé a přede mnou ještě asi 17 km. Při mé "rychlosti" by mi to mohlo trvat tak 2,5 h a do terénu za 6. OS bych se dostal už za tmy. Tak jsem se rozhodl, že nebudu riskovat a zkusím pošetřit bolavý kotník na poslední etapu.
Tu jsem pak poměrně v pohodě absolvoval, i když hodně pomalu. Právě tato etapa se mi líbila nejvíc.
Celkově jsem uběhl na MUM i s bouděním asi 292 km. Slušná objemová příprava, jsem spokojený.
Časy etap: Boskovická 5:32:12, Vranovská 5:35:14, Olešnická 5:32:39, Tišnovská 5:48:30,
Bystřická 5:11:03 - nedokončená, Cimrmanova 5:32:15.
Teď mne trochu trápi ten levý kotník. Zkoušel jsem v neděli vyklusat, ale nešlo to. Celý týden jsem neběhal, teď to jdu znovu zkusit.