Dnešní den s úsměvem

24 h na Devínské Kobyle - předčasný konec.

20. září 2011 v 16:36 | Štefan
Výšlap na Devínsku Kobylu - 16. - 17.9., 12/24 h, Btaislava, Devínská nová ves. Délka kola 6 km, 3 km do kopce, 3 zpátky po stejné trati, 340 m převýšení na kolo (něco málo přes 11%). Prvních asi 900 m asfalt, polovina mírné, pak docela strmé stoupání. Následuje lesní stezka, místy s kameny a kořeny, pořád do kopce, místy docela prudce. Povrch nijak extrémně náročný, třeba na MUMu byly náročnější úseky.
Organizátor: Turistická informačná kancelária Devínská nová ves v čele s Jozefom Rajchlom, známy ultramaratóncom, zejména od jeho běhu z Bratislavy do Pekingu na OH.
Startovné: 1 (jedno!) Euro.
Neměl jsem tuto akci v plánu, přihlásil jsem se na poslední chvíli. Chtěl jsem na začátku října startovat na akci 100 mil krajem Malých Karpat a na Kobyle jsem si chtěl hlavně zkusit, jak jsem schopný běžet v terénu v noci. Nejsem. A vlastně jsem to věděl předem. Byla to jenom zkouška, jestli se nestane zázrak. Nestal.
Druhým významným důvodem pro účast bylo, že jsem Bratislavčan a v Bratislavě mám sestru, kterou jsem měl příležitost navštívit.
V 19:05 h byl závod odstartován. Téměř všichni jsme společně proběhli asfaltovou část tratě. Druhá polovina tohoto úseku byla dost strmá. Hned jsem se rozhodnul, že to budu chodit. Lesní úsek jsme absolvovali ve skupině, chůzi jsme střídali s mírným poklusem. Ty 3 km nám zabrali asi 40 minut. To byla pro mne nečekaná komplikace. Nevzal jsem si totiž baterku ani čelovku s tím, že první kolo, nebo alespoň jeho lesní část zvládnu ještě za světla. Na zpáteční cestě už v lese moc vidět nebylo. Já jsem v terénu nedokázal klusat, většina běžců mi utekla. Jenom dva byly daleko za mnou, potkal jsem je, když jsem sestupoval. Rychle se setmělo, měl jsem problém rozeznat chodník, pořád jsem zakopával o kameny a kořeny. Nebo jsem šlápnul na kámen a zvrtnul si kotník.
Uvažoval jsem o tom, že počkám na nějakého běžce a požádám ho, aby mi donesl z cíle čelovku.
Pak mi přišla sms-ka. Bylo štěstí, že jsem měl sebou telefon. Uvědomil jsem si, že si ním můžu svítit. Při běhu používám malý telefon LG, ten moc nesvítí. Ale alespoň jsem viděl, kde je chodník, a tak jsem pokračoval. Najednou jsem se dostal na nějaký divný úsek, klesání bylo velmi mírne, pak byl kousek do kopce. Napadlo mne, že jsem odbočil, ale nebyl jsem si jistý. Když jsem šli nahoru tak tam byl krátké klesání, v té tmě jsem nevěděl, jestli to nebyl ten úsek. Tak jsem pokračoval. Následovala krátká rovinka a zase klesání. Bylo ale velmi mírné. Už jsem věděl, že jdu špatně. Vlevo od sebe jsem v údolí viděl světla. To byl konec Devínské nové vsi, tam byla taky cesta, která vedla ke startu. Rozhodl jsem se, že sejdu dolu a doběhnu po silnici. Asi po pěti minutách se však chodník stočil doprava, světla jsem už neviděl. Naděje, že dojdu na silnici byla malá, přes les jsem si jít netroufl. Tak jsem se rozhodnul vrátit. Šel jsem, nebo spíš jsem se potácel velmi pomalu. Asi po dvaceti minutách jsem zahlédl v dáli světýlko. Čelovka. Tak jsem šel tím směrem. Světýlko zmizelo, ale po chvíli se objevilo další. A směrovalo ke mně. Tak jsem potkal běžce. Zeptal jsem se ho, jak je daleko cíl. Řekl, že jsem asi v polovině kopce. To nebylo příliš povzbudivé, ale alespoň jsem byl na trati. Pomalu jsem se posunoval dolu, stěží jsem rozeznával, kde je chodník. Proto jsem taky nenašel hodně nenápadnou odbočku. Dostal jsem se na louku, přes kterou jsme určitě neběželi, ale cesta vedla k rodinným domkům. Tak jsem tam doběhl, zeptal se na cestu k cíli a doběhl tam uličkami staré části Devínské nové vsi. První kolo mi trvalo asi 2h 50 min. Do druhého kola jsem vyběhl spolu s Lenkou z pořadatelského teamu. Chvíli jsem na ní čekal, ale byl jsem rád, že půjdu s někým, kdo zná trať. Jinak, trať byla velmi dobře vyznačená fábory z červeno-bíle pásky, ale při slabém světle mobilu v prvním kole jsem je neviděl. Vyklusali jsme asi do poloviny kopce, pak jsem zakopl a upadnul. Naštěstí jsem se v pádu nějak dokázal otočit na bok, takže jsem nepadnul na obličej. Ale nepříjemně na prsty levé ruky. Bolest to byla doslova ukrutná, téměř jsem utrpěl šok. Chvilku jsem nedokázal bolestí ani jít. Ale mohl jsem trochu hýbat prsty, takže nebylo nic zlomené. Pak už jsme bez nehody vyšli nahoru a sešli dolu. V dalším kole se mi opět povedlo trochu zabloudit. Naštěstí jsem se vzpamatoval asi po 100 m a vrátil na trať. Sestupoval jsem ale velmi pomalu, pořád jsem zakopával, nebo si zvrtával kotníky. Když jsem pak v pátém kole znovu upadnul, začal jsem přemýšlet o tom, že to zabalím. Cestou vzhůru jsem si říkal, že dokončím 12 h.. Ale dolu mi šlo to pořád hůř, jenom jsem se potácel, nemělo cenu v tom pokračovat. Pořád mi hrozil pád, směrem dolů to mohlo být hodně nepříjemné. Tak jsem se rozhodl skončit ihned. V cíli jsem musel počkat, až začnou jezdit autobusy. Když jsem se přezul, napadlo mne, že bych to ještě mohl zkusit. Naštěstí mi ale Lenka donesla diplom, tak už jsem to definitivně vzdal. Ale příliš jsem to nelitoval. Pro útěchu jsem si říkal, že alespoň budu v Praze už v sobotu. A taky, že můžu být rád, že jsem to bez zranění přežil. I když prsty na levé ruce byly oteklé a poslední článek prostředníku černý.
V sedm hodin jsem odjel k sestre. Měli jsme několik hodin abychom si po delší době popovídaly. Odpoledne jsem odjel a byl v Praze dřív, než "Výšlap" skončil.
Hodnocení je jednoduché: prostě na takovou akci nemám, kotníky mám příliš tuhě. Snažim se je denně různými cviky uvolňovat, ale moc to nepomáhá. Tak to mám jako v jedné coutry písni: ...teď nevím, co mi zbejvá, břečet, nebo se smát...
Samozřejmě se akce 100 mkmk nezúčastním. Už mi letos zbýva jenom běhat po asfaltu. Ale to já rád. Znovu tady prohlašuji: Miluji asfalt!
Teď by to chtělo nějaký maratón. Uvažuju nad Ostravou, ale je to už teď v sobotu, a zatím nemám vyřízenou dovolenou. Nechce se mi v sobotu jet z Prahy ve 4:17, tak je má účast značně nejistá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sklenicepudingu sklenicepudingu | 20. září 2011 v 19:51 | Reagovat

Štefane, ber to z té lepší stránky, aspoň máš zajímavý zážitek... Ať Tvé zranění není nic vážného....! A co se týče maratonu, co třeba Košice? :-)

2 Štefan Krč Štefan Krč | 20. září 2011 v 22:02 | Reagovat

[1]: Zranění vlastně žádné nemám - kromě naražených prstů. Ty jsou ještě trochu oteklé. Košice jsem měl původně v plánu, ale pak jsem to vzdal kvůli 100mkmk. Teď už je pozdě. :-(

3 Ali Ali | E-mail | Web | 25. června 2012 v 16:27 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

4 palermo palermo | Web | 9. září 2016 v 0:04 | Reagovat

půjčky bez ověření 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama