Dnešní den s úsměvem

Ostravský maratón – přes 5 h.

25. září 2011 v 15:20 | Štefan
Po nevydařeném startu na "Výšlap na Devínsku Kobylu" - místo 24 h jenom 10 - jsem se 3 dni před startem rozhodl zúčastnit jubilejního padesátého ročníku Ostravského maratonu. Vnitřně jsem s tím rozhodnutím nebyl úplně spokojen, po Kladenském maratónu a týden na to "Výšlapu" jsem zřejmě nebyl dostatečně zregenerovaný. Kromě toho mi dělají zuby. Ve středu jsem zanechal 4 v ordinaci. Když jsem se paní doktorce zmínil, že chci v sobotu běžet, netvářila se příliš souhlasně. Nicméně, ve čtvrtek jsem se cítil celkem v pohodě, tak jsem to risknul.
Do Ostravy jsem cestoval už v pátek, měl jsem dovolenou. Překvapení mně čekalo v tělocvičně Čapkárna. Registrace nebyla. Po delším hledání jsem našel paní z vrátnice, která mi řekla, že nejsou čipy, a proto bude registrace až před startem. Toto byla pro mne trochu chyba na kráse jinak hezky zorganizovaného závodu.
Registrace proběhla bez čekání, byl jsem tam už před osmou. Potkal jsem se s Jirkou Březinou a společně jsme se šli převlíknout. Na místo nás odvezl mikrobus, to bylo od organizátorů milé. Zpátky na start jsem doklusal, bylo to jenom něco přes 1 km.
Ráno bylo dost chladno, ale do startu se oteplilo. Počasí bylo pro mne ideální. Trať maratónu je téměř dokonalá rovina, jediný kratinký výběh je u Sykorova mostu, jinak jenom téměř neznatelná stoupání a klesání. Běží se sedm okruhů, tak asi 75 % parkem, kousek silnicí na konci parku a pak kousek přes město k cíli na Masarykově náměstí. Podle mne trať ještě lehčí než Kladenský maratón.
Před startem jsem se pozdravil s mnoha kamarády. Atmosféra byla skvělá, pořadatelé pojali závod docela velkolepě.
Na startu jsem se trochu zdržel, byl jsem téměř úplně vzadu. Spolu s půlmaratónci nás bylo na startu přes 200, chvíli trvalo, než jsem se mohl rozběhnout. Začal jsem pomalu, do druhého kola jsem přebíhal po 35-ti minutách. Pak jsem malinko zrychlil, na desátém km jsem měl čas něco málo přes 57 minut. Rozběhnuté těsně pod 4h. Běžel jsem ve skupině se dvěma běžci, vcelku pohoda. Na patnácte km to už bylo pomalejší, asi 1:27 a na půlmaratónu už 2:01. To už mi bylo jasné, že to pod 4 nebude, netroufal jsem si zrychlit. Ale byl jsem v pohodě, chtěl jsem běžet jenom na pocit a užít si to. I tak jsem předpokládal, že to bude čas kolem 4:10. Bezvadně to šlo až do pátého kola. Tam jsem asi v polovině dostal průjem a musel jsem si odskočit. Alan Lesik (slovenský výtvarník) kdysi říkal, že člověk pozná, co je v životě důležité, když ho rozbolí zub. Já říkám, že když člověk dostane ve městě průjem, tak největším štěstím pro něj je najít kadibudku. Problémy pokračovaly i po pauze, bolelo mne břicho, něco se mi dělo ve střevech. Vyžádalo si to ještě další pauzy. V šestém kole už jsem nedokázal běžet, sotva jsem vlekl nohy. Na konci kola mne pak napadlo, že to vzdám, abych neměl nikde zapsán tak hrozný čas. To už jsem podle tempa v tom kole předpokládal, že to bude kolem 5:30. Psychika je mocná, podvědomě jsem si hledal výmluvu, abych nemusel pokračovat. Ale nevzdal jsem to, říkal jsem si, že budu trénovat pokoru a trpělivost. Nemám rád trpělivost. Podle mne pochází od slova trpět. Když už jsem pokračoval, tak jsem se rozhodnul, že zabojuji, abych dosáhl čas pod 5:15 (před závodem bych neuvěřil, že i o takový čas budu muset bojovat). Začal jsem trochu klusat a chvíli to šlo. Pak jsem si řekl, že budu vždy 200 dvojkroků klusat a 50 půjdu. Dařilo se to asi do 38 km, pak už jsem opět jenom šel. Když jsem se dovlekl na čtyřicátý km, doběhl mne jeden mladší běžec. Zeptal se mne, jestli jsem v posledním kole. Řekl jsem, že jo, a on řekl, že už to mám s ním doběhnout. Zkusil jsem to, a najednou to šlo. Dokonce jsem měl pocit, že běžím. Ten běžec ale se mnou nevydržel, už asi po 100 metrech přešel do chůze. Nechtěl běžet, tak jsem pokračoval sám. Nějak jsem doklusal do cíle. Nepodíval jsem se na časomíru, ani nezmáčknul stopky. Podle času 1 km před cílem to mohlo být kolem 5:06. Můj daleko nejhorší čas na maratón, s výjimkou Jesenického. Ale ten je hodně náročný, s tím to nejde srovnávat.
Hodnocení je jednoduché: neměl jsem tam startovat. Ale s tím bych taky nebyl spokojený.
Asi teď budu odpočívat a tak za týden se opatrně začnu chystat na Stromovku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivan Ivan | E-mail | 13. října 2011 v 16:36 | Reagovat

Ten citovaný běžec jsem já. Ano, jakmile jsi se dostal trochu do pořádku, utekl jsi mi, ale za chvíli jsem běžel také. Byl to můj první maratón v 47 letech. Nikdy jsem neběžel více než 20km.

2 Ivan Ivan | 13. října 2011 v 16:36 | Reagovat

Mám číslo 56.

3 pe-48 pe-48 | 22. října 2011 v 20:25 | Reagovat

Štefane já bych to zřejmě ani neušel,takže,jistě Tě čeká ještě mnoho marathonů a spokojenosti.Jak se říká
"když to nejde ,tak to nejde. Ahoj P."24".**

4 Štefan Krč Štefan Krč | 23. října 2011 v 12:49 | Reagovat

Já chápu, že když to někomu nejde, tak to nejde. ALE MNE!?

5 Štefan Krč Štefan Krč | 29. října 2011 v 18:37 | Reagovat

[1]: Moc Ti děkuji za pomoc. Bez Tebe bych se nerozběhl.

6 Ivan Ivan | 29. října 2011 v 19:24 | Reagovat

Díky, ale ty jsi mi utekl :-D  :-D. Pomohl jsem rád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama