Dnešní den s úsměvem

Listopad 2011

22 h ve Františkových Lázních - pro charitu potřetí.

19. listopadu 2011 v 20:29 | Štefan
Tentokrát na podporu občanského združení Joker. Dost jsem váhal, jestli se zúčastnit. Zdravotní problémy, které mě provázejí od pádu 1.května ne, a ne ustoupit.V neděli večer už jsem byl téměř rozhodnutý, že nepojedu. Zavolal jsem v pondělí Milošovi, abych mu to řekl, Ale jak jsem začal o dvaadvacetihodinovce mluvit tak mi oznámil, že ve středu vyjíždí z Prahy ve 13 hodin, a že mne bere sebou. Tak bylo rouhodnuto. Ještě bylo potřeba vyřídit dovolenou. Když jsem o to žádal managera, nebyl příliš nadšen. Zeptal se, jestli je to nutné. Řekl jsem, že ne, že se jenom chci zúčastnit charitatívní akce. K mému překvapení řekl, že charita má přednost, a že můžu jet.
Miloše jsem potkal v Albertu v Karlíně těsně před odchodem. Stejně jako já neměl připravené jídlo, tak jsme něco nakoupili na poslední chvíli. U Miloše před vchodem už čekala Hanka Chorvathová.
Vyjeli jsme z pražského smogu do krajiny pokryté ledem. Před Františkovými Lázněmi se najednou vyjasnilo. Modrá obloha, sluníčko, krásný listopadový den.
Odstartovali jsme o něco později, nestihli jsme se načas převlíknout. Zvolil jsem velmi pomalé tempo. Měl jsem vážné obavy, že po 3 - 4 hodinách budu muset skončit. Když jsem to řekl několika přátelům, tak všichni říkali, že tak mluvím pokaždé, a pak běžím až do konce.
Tak nevím, asi si vždy dělám alibi. Tentokrát ale určitě nešlo o vyrábění alibi. Mojí přípravou už delší dobu bylo běhání po doktorech. Někdy mi to i bylo trapné. Mám letos, když započítám MUM uběhnutých 10 maratonů a 5 ultra, a stěžuji si na nemoci. Chodil jsem tam hlavně kvůli obavě, že závratě, kterýma někdy trpím, můžou být důsledkem toho pádu na hlavu. Výsledky, kromě krční páteře, byly negativní. Uklidnilo mne hlavně, když mi na roentgenu zjistili, že v hlavě nic nemám.
Od začátku mne trochu pobolíval levý kotník, chvílemi se ozývala i kolena, letošní standard. Asi po třech hodinách se ke mne přidala Dana Chrbolková. Musel jsem sice ještě trochu zpomalit, ale nevadilo mi to, spíš jsem se tomu těšil. Danka mi řekla, že dosud má nejvíc "na jeden zátah" uběhnuto 14 km, a že to chce překonat. Když jsem ji řekl, že to překoná 2x, a pak ještě bude pokračovat, jen se nevěřícně zasmála. Pomalu jsme klusali, vykládali si, smáli se u toho, až najednou měla za sebou téměř 21 km. To už myslím věřila, že těch 28 padne. Nebyla na ní patrna žádna větší ůnava, chyběli ji necelé 4 kola. Mne chyběl stejný počet do 40 kol (46 km). Domluvili jsme se, že to ještě doběhneme. Pak ona skončí a bude pokračovat ve čtvrtek, a já si udělám pauzu na bramboračku. V klidu jsme to doklusali a odešli do místnosti, kde bylo občerstvení. A teplo. Na bolesti jsem zapoměl, moc mi společný běh prospěl. Po asi půl hodinové pauze jsem se s Danou rozloučil a klusal dál. Pak po dvou kolech jsem ji znovu potkal na trati. Říkala, že ji to nedalo, že musela zaokrouhlit na 30.
V noci byl okruh téměř opuštěný, běželi asi jenom ti, co startovali jako jednotlivci. A asi i členové štafety farní charity, kteří se střídali při zapisování kol. U stolku s občerstvením, kam se předtím sotva dalo prodrat, teď většinou nebyl nikdo (kromě zapisovatelů). Kolem půl páte jsme se u stánku potkali s Milošem a běželi jsme asi víc než hodinu spolu. Když Milošovi chybělo do 100 km asi 5 kol začal zrychlovat. Zrychloval jsem taky, ale cítil jsem, že je to na mne rychlé. Po třech kolech jsem se tedy rozhodl, že zpomalím. To bylo v pořádku, horší bylo, že jsem se zastavil. Okamžitě jsem ztuhnul, nohy začali hodně bolet, ledva jsem nimi pletl. Potácel jsem se po trati a mrznul. To kolo jsem šel snad 20 minut, hrozně mi bylo zima a nebyl jsem schopný se rozběhnout.
Dobelhal jsem kolo a šel se ohřát. Rozmrazoval jsem se možná i 30 minut. Snědl jsem polévku, vypil kafé a pobral se znovu na trať. To jsem měl za sebou kolem 80 km, bylo asi 6 hodin a dost mne bolely kolena a kotník. Tak jsem si řekl, že doklušu 100 km a pak budu už jenom chodit. Asi v 10:20 jsem dovršil 100 km (87 kol). To už byla na trati znovu i Danka, chtěla dát ještě zbývající kilometry do 50 (nakonec měla myslím 52). Cítil jsem se dobře, tak jsem se rozhodl zabojovat o 100 kol.
Běželo se mi celkem dobře. Trochu byl problém s počítáním, trať byla plná, zapisovačky nestíhali hledat jména v několika papírech. Já jsem byl navíc na dvou, jeden byl jenom na 75 kol. Proto jsem si radší zapsání hlídal, i když to mohlo být pro zapisovačky nepříjemné. Ale protože jsem si myslel, že 100 kol dám velmi těsně, nechtěl jsem to kvůli nezapsanému kolu nedát. Někdy jsem ztratil čekáním i víc než minutu, ale pořád to bylo lepší než ztráta kola. Po jedné hodině jsem dovršil 100 kol. Ještě jedno jsem pak napůl došel, a napůl doklusal. Bylo 13:28. Mohl jsem stihnout před závěrečným společným kolem ještě jedno, ale už jsem jaksi ztratil motivaci a šel na občerstvení. Pak jsme ještě absolvovali společné kolo a dostal jsem medaili, kterou vyrobili klienti Jokru. Různých medailí (převažně za ůčast) už mám plnou krabici od bot. Tato je ale příliš vzácná na to, abych ji pohodil mezi ně.
Když jsem dával svůj příspěvek, pokladnička byla tak plná, že jsem to tam jen ztěží natlačil. V sobotu jsem si pak přečetl, že se na místě vybralo téměř 19 000 Kč. S přispěním běžců, kteří nemohli do Fr.lázní přijet by to mělo být přes 21 tis. Věřím, že pomohou dobré věci.
Bylo mi opět dobře ve Františkových Lázních. Potkal jsem hodně přátel z let minulých a získal nové. Za všechny vzpomenu Danušku N. Podala po roce zase skvělý výkon. Nevím přesně kolik, něco kolem 75, o víc než 20 km zlepšený OR. I když výkony nebyly prvoradé přeci jen jsme se snažili vylepšit loňské. Protože i tom je život. Jak zpíva Pavel Dobeš: "...překonat, co překonáno není...". Mne se to nepovedlo, 117 km, o 18 méně než vloni za čas o hodinu delší. Ale jsem spokojený, před závodem jsem nevěřil, že vydržím téměř celý čas na okruhu.

Opět ŠUTR.

12. listopadu 2011 v 16:01 | Štefan
Po dvou týdnech v Šárce znovu. Tentokrát úspěšně. Méně km, ale o to víc odhozených starých pneumatik, rozbitých izolátorů, hnijících hadrů, lahví - plástových i skleněných, a mnoho dalšího harampádí.
Zbylo to tam po hodných lidech, kteří to obětavě dotáhli do rokle a odlehčili tak Pražským službám.
Akci opět skvěle zorganizoval Michael. Zabezpečil vše, od kontajneru, rukavic, pytlů na odpad a čaje až po fúrik (definice z Wiki - nástroj optimalizovaný na prepravu sypkých materiálov, pracujúci na princípe páky - česky: kolečka) . S ním jsem jezdil já, pohyb v rokli mimo chodník se mému kotníku příliš nezamlouval. Za necelé tři hodiny byl plán splněn a kontajner plný.
Bylo tam moc hezky. Vyšlo i počasí. Ráno bylo trochu zima, ale pohyb v náročném terénu nás zahřál. Sešlo se nás tam napoprvé jenom asi 10, věřím, že příště to bude masovejší. Stejně jako byl masovejší letošní podzimní běh, než loňský. Vyčistili jsme jenom malý kousek rokle, kontajnerů by se tam dalo naplnit hodně.
Tak zase na jaře...