Dnešní den s úsměvem

24 H Dunajská Streda

1. března 2012 v 22:03 | Štefan
Akci "Behaj s nami, … dokonca až 24 hodín" pořádal Maratónský klub Dunajská streda u příležitosti šedesátín slovenského ultramaratonca, dvojnásobného pokořitele Sparthatlonu (a mého kamaráda) Alexandra Bogiho. Kromě ultra na 24 h byl ještě vyměřený maratón, hlavně pro "sběrače ". Ti taky dorazili na čele s nejslavnějším sběračem a prezidentem "Slovenského zväzu zberačov maraónov" Šaňom Simonom (ten jich už má zabehnutých hodně přes 600). Kromě toho pak běželo hodně běžců tolik, na kolik mělo (čas, síly, náladu).
Já jsem do Areálu volného času v Dunajskej Strede, kde se akce pořádala, dorazil asi v 11h, start byl ve 12. Na 24 h nás přišlo 5. Myslel jsem, že to bude závod, ale byl to běh. Znamenalo to, že si každý počítal uběhnutou vzdálenost sám. Já jsem to dělal tak, že jsem si značil vždy po 5-ti kolech. Běhalo se na 1 km okruhu, absolutní rovina. Teplota byla celkem příjemná, kolem osmi stupňů, ale foukal dost nepříjemný, studený vítr.
Od počátku mne trochu pobolívalo břicho, jako ostatně už celý týden. Můj žlučník zase dal o sobě vědět, nepomohla ani přísná dieta. Proto jsem začal ještě pomaleji, než obvykle. Asi po hodině jsem běžel pár koleček s Jozefem Rajchlem, bratislavským ultramaratoncem, známým především svým během na olympiádu 2008 s Bratislavy, přes Atény do Pekingu. Dověděl jsem se něco o tomto běhu. Nejzajímavějším pro mne bylo, že od čínských hranic až do Pekingu (myslím, že to bylo přes 700 km) běžel sám, protože jeho doprovod nepustili přes hranice. A taky, že pro únavu zaspal otvírací ceremoniál, a pak se pohádal se slovenským prezidentem. To bych teda do něj neřekl, určitě není komfliktní typ - tedy Jožo. Letos se chystá proběhnout Austrálii.
Až na slabou bolest břicha jsem běžel celkem v pohodě, i když hodně pomaly. Snažil jsem se každou hodinu trochu jíst. Měl jsem velkou misku rýže a nějake müsli tyčinky. Nečekal jsem, že organizátori zajistí nějaké občerstvění, kromě nějakých sušenek a banánu, neplatilo se startovné. Ale byl jsem mile překvapený, měli toho opravdu dost, kromě jiného párky a "kapustové fliačky" (těstovina s kysaným zelím). Ty mi taky "spravili" žaludek někdy kolem 23 hodiny. Pak se mi běželo skutečně dobře. Po půlnoci jsem hodně koleček běžel se Šaňom Bogim. Dověděl jsem se něco víc o Sparthatlonu, a taky o šestidenním závodě v Maďarsku. Loni se ho zúčastnil a uběhl úctyhodných 690 km. Letos chce startovat znovu. A taky na Spathatlonu. Akci "Behaj s nami..." spoluorganizoval nejen jako oslavu svých narozenin, ale hlavně pro propagaci dálkových běhů v Dunajské strede. Byl trochu zklamán, že se 24 h nezúčastnil žádný místní běžec. Ale účast byla i tak dobrá, kromě už jmenovaných běžel 24 h i Ján Fazekas, který loni startoval na Sparthatlonu. Říkal mi v šatně, že dokonce na jedném úseku předběhl i Dana Orálka. Pak ale na nějakém kontrólním bodu si sednul, a dál už nepokračoval. "Vypla mu hlava". Měl do kontroly víc než půl hodiny. Když seděl, tak si myslel, že sedí víc než hodinu. Vzdal. Pak zjistil, že seděl asi 10 min. Je to výborný ultramaratónec, viděl jsem ho kdysi v Nitre bojovat o prvenství v běhu na 6 h s Jardou Kašém. Těsně podlehl, ale zaběhl několik km přes 70 - myslím, že to bylo 73.
Kolem páte hodiny se hodně ochladilo, navlékl jsem na sebe všechno, co jsem měl - 4 vrstvy. Taky vítr byl dost protivný, nicméně mi to pořád šlo celkem dobře. Protože byla zima, nemohl jsem chodit, musel jsem pořád klusat. Všechno bylo v pohodě asi do 7:30. Pak najednou prudká bolest v břichu na pravé straně, bodání a pálení. Asi se "probral" žlučník. Měl jsem sice sebou žlučníkový čaj a celou dobu jsem ho po trochách popíjel, ale nestačilo to. Šel jsem si na půlhodinu lehnout, aby se to trochu zklidnilo. Pak jsem se vrátil na okruh. Pokud jsem šel, bylo to OK. Pak jsem ale zkusil běžet a vrátilo se to. Už to hodně bolelo i při pomalé chůzi. Rozhodl jsem se neriskovat a skončil jsem. Kdyby to byl závod, možná bych to ještě zkusil.
Nečekal jsem ani na závěr, bylo to ještě přes 3 hodiny. Nebylo mi dobře, tak bych asi k dobré náladě nepřispěl. Šaňuv přítel mne odvezl na autobusovou stanici. Měl jsem štěstí, asi za 5 min. mi jel autobus do Bratislavy, kde jsem byl u sestry. Nebyl jsem ani nijak zvlášť unavený, i bolest v autobuse ustoupila. Překvapivě mne vůbec nebolely nohy. Ani na druhý den, jenom v úterý jsem trochu cítil stehna. Normálně bych si to ani nevšiml, ale teď jsem se sledoval.
Jsem rád, že jsem se zúčastnil. Potkal jsem se s kamarády, a i když jsem nedokončil, považuji to za dobrou přípravu. Za necelých 20 h jsem uběhl (nebo spíš naklusal) 125 km.
Dostal jsem hezký pamětný list na kterém je i obrázek sochy spartského krále Leonidase, ke které se běží Spathatlon. Tady je:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mapo mapo | 1. března 2012 v 22:21 | Reagovat

Gratuluju Štefane :-)) pěkně jsi to napsal. Ahoj.

2 Gábina & David Gábina & David | E-mail | Web | 2. března 2012 v 9:18 | Reagovat

Připojujeme se s gratulací!

3 Mirek Kostlivý Mirek Kostlivý | E-mail | 2. března 2012 v 18:42 | Reagovat

Štefane, pěkně se to četlo! Velká škoda, že ten žlučník pořád zlobí. Smůla, nohy jak zamlada a vnitřnosti se bouří. A za tu výdrž každopádně zasluhuješ uznání.

4 rudo rudo | 10. března 2012 v 18:12 | Reagovat

pekny komentar, drzim palce nech ten zlcnik vyriesis

5 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 10. března 2012 v 23:07 | Reagovat

[4]: Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama