Dnešní den s úsměvem

Běh s koňmi v Hoštce

28. března 2012 v 11:23 | Štefan
"Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nečekat na návrat, s koňskýma handlíři vyrazit dveře, to bych rád...". Tak to zpívá Jaromír Nohavica v jedné své písni.
V Hoštce sice nebyly divoké koně, ale běhali krásně. Bylo jich tam přes 60.Koně jsou krásné, je radost se ně dívat. A jako by si to uvědomovaly, předváděly se a nechaly se obdivovat.
Přijely jsme s Petrem Ozoganem na osadu Ježkův mlýn už v pátek asi v 17:30. Vypadalo to tam hezky, trochu to připomínalo scénu z westernu.
Ubytovali nás a v 19 h byla technická porada, především pro jezdce. Pro nás bylo jenom důležité, že poběžíme opačným směrem jako jezdci, že se běží vpravo, i po silnici. A že máme být ohleduplní ke koňům, protože se nás můžou leknout. Dále nám popsali trať, 20 km okruh.
Ráno jsme vstávali před pátou, start na 80 km byl v šest.
Okruh začínal asi 1 km dlouhým úsekem oráčiny. Bořilo se to, a prvním kole se lepila hlína na boty. Původně jsem chtěl držet průměr 9 km/hod. Když jsem byl asi v polovině toho pole, tak jsem záměr přehodnotil. A taky jsem vypnul hodinky. Usoudil jsem, že nemá cenu hlídat si průměrné tempo.


Na konci pole se přebíhalo přes silnici. Byla tam hlídka, zastavovala auta, abychom mohli přeběhnout. Ze silnice se ihned odbočilo na krátky úsek asfaltové cesty. I tam byla hlídka, kvůli jezdcům, kteří příjížděli z protisměru. Vůbec, na všech přechodech a možných odbočkách byly hlídky, bylo to zorganizováno perfektně. Taky trať byla dokonale vyznačená vápnem a fáborky. Ani jednou jsem neměl pochybnost, kam mám běžet. První občerstvovačka byla na 9 km. Na stejné místo jsme se vraceli po asi 3 km oblouku převažně lesem v měkém písku. Dále asi 500 m po silnici a pak přes pole a les hodně měkým pískem. Bylo to pro mne dost těžké, nedalo se pořádně odrazit. V prvních dvou kolech to ještě nějak šlo, ale ve třetím to bylo moc těžké a ve čtvrtém jsem to už šel. Za patnástým kilometrem byla ještě jedna občerstvovačka, pak asi 3,5 km úsek opět měkým pískem. Následoval asi 300 m dlouhý seběh silnicí a odbočka na stezku (kupodivu s měkým pískem) k cíli.
V prvním kole se mi běželo celkem dobře. Asi v tretine jsem potkal prvního jezdce, který startoval spolu s námi. Ten kůň tedy běžel dvakrát rychleji, než já. To byl jeden ze tří, kteří běželi 100 km. Zvyšné dva jsem potkal vzápětí. Do konce prvního kola jsem je potkal ještě jednou. Druhé kolo jsem absolvoval v podstatě stejně. Po něm jsem si dal přestávku na převlečení, začínalo být teplo. Ve třetí kole jsem už potkával hodně jezdců. Někteří obdivuhodně koně zvládali, nemusel jsem vůbec měnit směr. Nechápal jsem to, nestačil jsem ani postrehnout, jak přinutili koně změnit směr, nebo přejit z cvalu do klusu. U některých jsem musel uhnout až úplně na pravý okraj, nebo i zastavit. A dvě jezdkyně koně nějak nezvládali, jeli přímo na mně, musel jsem uskočit ze stezky.
Měl jsem od začátku problém. Bolelo mne trochu břicho (nebo žlučník, nevím), ne moc, ale nemohl jsem nic jíst (za celou dobu dvě malé sušenky a dvě kolečka banánu). Pití mne způsobovalo silnější bolest, tak jsem vždy vypil nejvíc tak deci vody. Projevilo se to asi 5 km před koncem třetího kola, kdy "mi došlo". Najednou se mi nechtělo běžet, přešel jsem do chůze. Přitom mi kromě slabé bolesti břicha nic nebylo. Ale zřejmě se mi nedostávalo energie a únava se maskovala do nechuti běžet. Asi po 5-ti minutách jsem se donutil znovu začít klusat. Ale šlo to hodně ztuha, navíc v tom písku jsem měl pocit, že se téměř nehýbu z místa. Zkoušel jsem si pozpěvovat, někdy mi to pomáha. Ale v první píseň, co mne napadla, se zpíva "Připadám si jako kůň, který byl odvázán,připadám si jako kůň, jenž opustil ho pán, jako kůň, co dostal obroku, jako kůň, a je mi do skoku". A to mi tedy nebylo. Nějak jsem se dobelhal do cíle, vzal jsem si krátkou pauzu, napil se žlučníkového čaje (nepomohl), a vydal se do posledního kola. Oráčinou jsem se už jenom pomalu vlekl. Pak jsem asi 5km klusal, když najednou se v protisměru objevilo auto a v něm ďábel-pokušitel převtělený do pořadatele Tomáše. Zeptal se mne, jestli nechci zkončit, že mne odveze. Chvíli jsme se bavili. Řekl jsem mu, že pokud nevadí, že mi to bude ještě dost dlouho trvat, tak chci pokračovat. Řekl, že nevadí, a tak jsem pokračoval. Ale předtím se z pokušitele stal anděl, dal mi napít. To bylo super, na občerstvovačku to bylo ještě asi 3 km. Za občerstvovačkou jsem se nějak vzchopil, a ten 3 km úsek jsem zaběhl. Dali mi napít coly, a tá mi pomohla. Já ji normálně nepiju, ale už na několika závodech mi pomohla zklidnit žaludek. Měl jsem za sebou 72 km. Doufal jsem, že do hodiny budu v cíli. Ale doufal jsem marně. K polní cestě jsem ještě doběhl, ale na měkém podkladu jsem už nebyl schopen běžel. Tak jsem se tam potácel až po 15. km. Za ním byl kousek asfaltové cesty k občerstvovačce. Doklusal jsem tam, ale byl jsem vyřízený. Nejradši bych si lehnul a umřel. Ale řekli mi, že rakev nemají. Prostě nebyly na běžce připraveni. Tak jsem pokračoval. Ještě kousek jsem běžel po zpevněné cestě, ale pak jsem se až k seběhu po silnici jenom potácel. Ten kousek jsem pak ještě přeběhl a dokulhal do areálu. Do cíle jsem pak "běžel".
V cíli mne vítali skutečné ovace, ale cítil jsem se trapně. Čas byl strašný, asi 11a půl hod., nevím přesně. Nejraději bych byl, kdyby si mne nikdo nevšimnul.
Když jsem tam dorazil, už probíhálo vyhlašování. Napřed jezdců a pak běžců na 20, 40, 60 a 80 km. Vítěz na 80 km měl čas něco přes 7:30. Na té trati to bylo myslím hodně dobré.
Já jsem nakonec dostal cenu pro nejstaršího účastníka závodu. Ale byla to spíš cena útěchy.
Než jsem se převlekl bylo 18:45, přesne kdy mi jel mi vlak. Tak jsem potřeboval někde 2 hodiny počkat. Pořadatelé mne zavezli do motorestu. Najednou se mi břicho zklidnilo, tak jsem se mohl dosyta nacpat a napít.
V pohodě jsem pak dojel domů kolem 23 h.
Když to dodatečně hodnotím, tak jsem v podstatě spokojený. Den to byl hezký, škoda že jsem si ho nemohl víc užít. Můj výkon odpovídal momentálním možnostem. Bez jídla a pořádneho pití 80 km slušně neuběhnu. Jako příprava to ale nebylo zas tak špatné. V cíli mne bolely jenom ramena, na druhý den jsem vyklusal 12 km, nohy nebolely vůbec. Až v pondělí začaly bolet lýtka, vyklusal jsem11 km. V úterý pak 15, ale ještě to není zcela OK.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Milan Milan | E-mail | 28. března 2012 v 12:13 | Reagovat

Pěkný popis zajímavé akce. Štefane gratuluji.

2 Vl001 Vl001 | 28. března 2012 v 12:55 | Reagovat

Hezký, gratuluji.

Škoda jen, že téma žlučník se tak opakuje. Nestálo by za to něco s tím dělat? Tuším A. Simon naběhal stovky maratonů už bez žlučníku ;-)

3 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 28. března 2012 v 14:11 | Reagovat

Já se s tímm něco dělat snažím. Možná, že to ani není žlučník. Byl jsem na sono, gastroskopii, CT. Žádný objektívní nález. Praktická lékařka neví, co s tím. Možná by to chtělo internistu.

4 Marcel Marcel | E-mail | 28. března 2012 v 15:05 | Reagovat

Ahoj, zkus na 2 - 3 měsíce vysadit lepek. A kdyby to tím nebylo, tělo se aspoň pročistí.

5 Vl001 Vl001 | 28. března 2012 v 22:01 | Reagovat

Ve Štefanových letech bych se na lepek vykašlal.

S nálezy je to někdy těžké, držím palce, ať se problém brzy vyřeší.

6 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 28. března 2012 v 22:12 | Reagovat

Vl001:
Dík. Na lepek kašlu.

7 Adrian Dovala Adrian Dovala | 8. května 2012 v 20:52 | Reagovat

Ahoj!
Síce po dlhšom čase, ale predsa som si prečítal o tom preteku. Dúfam, že si už ok. Veľa zdaru. Adrian

8 Dan Pátek Dan Pátek | 13. května 2012 v 18:21 | Reagovat

Ahoj Štefane, nenašel jsem na Tebe jiný kontakt, tak aspoň tady: Díky za dnešní vytažení na posledních 2 kilometrech PIMu, díky tobě jsem si splnil svůj sen - čas pod 5 hodin. Děkuju! Dan Pátek

9 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 13. května 2012 v 19:56 | Reagovat

[8]: Nemáš zač. Pokud jsem Ti pomohl, jsem rád. Ale pod 5 jsi zaběhl díky sobě!
Můj email je stefan_krc@volny.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama