Dnešní den s úsměvem

Na TMMTR omylem

16. července 2012 v 13:51 | Štefan
Na tento závod jsem šel neplánovaně. Spletl jsem si termín Self transcendence 48 h a naplánoval dovolenou na 13. a 16.7. Zjistil jsem to až týden před závodem. Pak už jsem to nechtěl měnit, a tak jsem se přihlásil na TMMTR. Neměl jsem žádné ambice, vlastně jsem ani nevěřil, že bych mohl uběhnout celých 100 mil. Nijak speciálně jsem se nepřipravoval, akorát jsem trochu prostudoval mapy a udělal jsem si plán, jak se pokusit zdolat to celé. Předpokládal jsem, že bych to se štěstím mohl zvládnout za 26 h. Z toho mi pak vyplynul časový rozpis. Za kritické jsem považoval doběhnutí do Račice na zpáteční cestě. Pokud bych to chtěl celé zvládnout, tak bych odtud potřeboval vybíhat nejpozději v 17:30. Ale při normální průběhu jsem doufal, že na obrátce v Lulči budu kolem 13:30 a v Račicích asi v 16 h.
Start byl ve 2 h ráno a sešlo se nás na něm 8. Bylo příjemných 16 stupňů, kraťasy a tričko s krátkým rukávem. Běželi jsme společně asi 5 km. Po občerstvovačku v Lysici je to 22 km, téměř celé z kopce, bezva na rozhýbání. Z občerstvovačky jsme vybíhali s Paulínou a Andreou v 4:16, za námi byl ještě Sváťo, který se tam dost zdržel. Paulína s Andreou běželi rychleji, já jsem byl rozhodnutý co nejvíc šetřit síly, tak jsem zůstal sám. Po přeběhu silnice v Perné následuje pověstné kukuřičné pole, na kterém bylo tentokrát nějaké obilí. Výběh k lesíku mne překvapil, nějak jsem měl v paměti, že je mnohem delší. Na konci lesíka mne doběhnul Sváťo, a po chvíli mi utekl. Nicméně, dlouho jsem ho měl na dohled. Následoval výběh do Holešína, za ním pořád do kopce přes les a louku na silnici do Petrovic. Hodně se ochladilo, foukal studený vítr a začali dešťové přeháňky. Byl jsem dost promrzlý. Pomohla mi Vilma na občerstvovačce, půjčila mi bezva bundu, tenkou, zeleně svítivou. Dál jsem běžel přes Doubravici k Ostrovu u Balcárky, za ním následoval pro mne nepříjemně těžký sestup kamennou stezkou k silničce vedoucí k Pustému žlebu. Ten byl v mých představách taky hroznější než ve skutečnosti. Pamatoval jsem si ho z roku 2009, ale tehdy to bylo po přívalových deštích. Celkem v pohodě jsem vyšplhal nahoru a zamířil po červené na Krasovou. Na tu jsem se hodně těšil, čekal jsem asfaltovou silnici, na které si odpočinu. O to víc jsem byl zklamaný. Silnice rozkopaná v délce asi 1 km, na polovině navezené neuválcované kameny, po kterých se mi běželo hodně těžko. Konečně jsem to překonal, přeběhl přes vesnici a přes pole do Jedovnice. Občerstvovačka byla oproti poslednímu ročníku posunutá, asi na 50,5 km. Vybíhal jsem z ní v 8:50. Oproti plánu na 26 h se zanedbatelnou ztrátou 20 min, pohoda. U jedovníckého rybníku jsem si dával velký pozor, abych nepřehlédl odbočku a nezabloudil jako v roce 2009. Bylo to ale perfektně označené, ostatně jako celá trať. Rakoveckého údolí jsem se moc obával, nakonec to ale byla v podstatě pohodička, lesní cesta až asi na 2 km sestupu za 60-tým km, docela lehké. Pak po silnici na občerstvovačku v Račici.
Vykouklo sluníčko, to byla vlastně jediná zhruba půl hodinka, kdy bylo hezky. Tam na mne přišla malá krize, mírné dlouhé stoupání k občerstvovačce jsem si nepamatoval. Bolely mne nohy. Na protest proti neočekávánému kopci jsem tam na chvíli přešel do chůze. Dlouho mi to nevydrželo, chůze mne v podstatě otravuje. Když jsem přiběhl na občerstvovačku, už tam byl vracející se Dan. Bylo asi půl dvanácté, na svůj plán jsem měl ztrátu půl hodiny. To mne nijak neznepokojovalo, času na zdolání limitu bylo víc než dost. Zdržel jsem se asi 10 min. Z Račice se mělo běžet do kopce, který se mi zdál doslovně strašný. Ani jsem se o běh nepokoušel. Vylezl jsem kopec ke škole. Trať pokračovala lesem do mírného kopce. V této části jsem měl velké obavy z bloudění. Ale opět to bylo dokonale označené. Běželo se mi moc dobře. Asi po 5 km jsem přiběhl ke kamenitému chodníku. Tam ale pohoda skončila. Asi jsem se málo soustředil na to, kam šlapu, a vymstilo se mi to. Blbě jsem došlápl a zvrtnul si kotník. A to byl vlastně můj konec v závodě. Pak už jsem si zvrtaval kotník téměř na každém kroku. Konečně jsem se dostal na silnici k Lulči, nicméně kotník bolel hodně i na asfaltu. Pokoušel jsem se klusat, ale spíš to bylo pajdání. Už jsem věděl, že v Lulči končím. Asi 8 km před otočkou jsem potkal Sváťu, a pak postupně všechny ostatní. Paulína vypadala svěže, věřil jsem, i když do cíle ještě měla 75 km, že to dá. Já jsem dobelhal na občerstvovačku asi ve 14:40. Odvezli mne do Račic a pak do cíle. Asi za hodinu doběhl totálně vyčerpaný Dan v novém skvělém rekordu 15:35. Dan mne večer svezl do Brna. Měl jsem štěstí, chytil jsem zmeškaný vlak z Bělehradu. Vlak pak meškání snížil o 5 min. a já byl na stanici metra 4 minuty před odjezdem posledního vlaku. Super.
Únava byla značná, hlavně zřejmě z nevyspalosti. V noci před závodem jsem spal necelé dvě hodiny.
Při odjezdu z Olešnice jsem si říkal, že na žádný závod do terénu už nikdy nepůjdu. Když to hodnotím teď, tak se mi zdá, že to zas nebylo pro mne nezvládnutelné. Takže, pokud se to uskuteční o rok, kdo ví…
Kotník otekl, nicméně přemýšlím o běhu na 24 h v Kladně příští sobotu. Pokud dostatečně zregeneruji, tak to zkusím. Když už jsem pošetřil síly na TMMTR ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama