Dnešní den s úsměvem

Květen 2013

Re: vodič na 4:30

13. května 2013 v 21:06 | Štefan
Úkol splněn: real time 4:29:05. Čas super, ale bylo to pro mne překvapivě těžké. Když jsem předtím běžel jako vodič, tak to vždy bylo více-méně jenom proběhnutí s minimem námahy. Tentokrát ne. Mezi 30. - 37. km jsem musel dost zabojovat, abych tempo udržel.
Mělo to více důvodů. Hlavní byl, že už několik týdnu mne ráno vždy bolí břicho a přejde to až někdy kolem oběda. I při závodě mne až asi do 35-tého km bolelo, dost mne to omezovalo. Další důvod byla změna počasí. Podle předpovědi jsem očekával max. 13 stupňů a občasný déšť. Když jsem odcházel s domu bylo 7 stupňů. Tak jsem si vzal dlouhé elasťáky a bundu, a v té jsem i doběhl.
Na startu se zdálo, že bude ideální počasí, nebylo horko, foukal jenom slabý větřík a svítilo sluníčko. Seznámil jsem se z několika běžci, kteří chtěli běžet na 4:30, z jmen si už pamatuji jen Dášu a Pavla.Vybíhalo nás asi 8. Na startu jsme měli ztrátu něco přes 9 min. Mile mne překvapilo, že jsme mohli běžet celkem plynule, nikde se to neucpalo. Prvních pět km jsme uběhli za 32:20, o 10 s rychleji, než jsem si naplánoval. Běželo se dobře, super nálada, trochu jsme si povídali, pohoda. Trochu komplikace bylo předbíhání pomalejších běžců, snad už od třetího km, musel jsem pořád kontrolovat tempo. Na desátem km jsme byly za 1:04:50, v podstatě podle plánu. Ale sluníčko už začínalo pražit, přemýšlel jsem nad sundáním bundy. Jenomže, jak jsme vběhli do stínu už mi moc teplo nebylo. Tak jsem si ji nechal. Dvacátý km - 2:07:07, bezva.
Asi do půlky jsme běželi téměř všichni spolu, bylo veselo, diváci povzbuzovali a my jsme jim mávali. Pak ale, přesně jak jsem očekával, veselost ochabovala, zavládlo ticho. Většina odpadla, z původní skupiny jsme zůstali čtyři, přidalo se ale několik dalších.Na Strakonické mi už bylo horko, ale bundu se mi nechtělo svlíkat. Měl jsem na ní rozlišovák, na něm uvázaný balónek a kolem pasu ledvinku. Rozhodl jsem se, že to vydržím až do cíle. (Co to je nějakých 17 km, že?). Dodatečně to hodnotím jako ne úplně nejlepší řešení, mohl jsem se cítit líp, ale už se stalo. Ta Strakonická se mi vždy zdá moc dlouhá, tam asi budou delší kilometry. Navzdory tomu jsme ji zdolali a na třicátem km jsme měli čas 3:10:35. To bylo taky podle plánu, ale nějak mi divně zafungovala hlava, měl jem pocit, že malinko ztrácíme, tak jsem lehce přidal. To už panovalo ve skupince ticho. Slyšel jsem, jak jedna běžkyně, která běžela se mnou od začátku, těžce dýchá. Bylo zřejmé, že s námi do cíle nedoběhne. I když ani mne se neběželo úplně lehce, břicho začalo víc bolet, musel jsem zabojovat. Naopak, jedna běžkyně, kterou jsme doběhli asi na 16-tém km, a která říkala, že se pokusí s náma vydržet alespoň do 30-tého km, byla v pohodě, a ještě zrychlila (potkal jsem ji až v cíli, měla o několik minut lepší čas). Na 35 km jsme doběhli v čase 3:41:50. To už jsem si uvědomil,že je to OK, dokonce jsme mohli malinko zpomalit. V Karlíně do nás slunce pražilo docela nemilosrdně, litoval jsem, že mám tu bundu, ale sundávat jsem ji už nechtěl. Na trati nás čekala ještě jedna nepříjemnost: dlažba kolem nemocnice Na Františku byla hodně otravná, dlouhá, zapoměl jsem, že končí až u zatáčky do Pařížské. Naštěstí na 40. km jsme měli malinkou rezervu (čas 4:14:14), tak jsme mohli ještě trochu zvolnit. Pak konečně Pařížská, nechtěl jsem finišovat, abych nebyl v cíli příliš brzy. Proběhl jsem cílem v čase 4:29:05. Řekl bych, že ideálně.
Šel jsem koridorem, pověsili mi medaili, a pohoda pro mne skončila. Začala se mi motat hlava a měl jsem mžiky před očima. To se mi po závodech často stáva, pokles tlaku po zastavení, ale tentokrát to bylo intenzívnější. Ještě mi vzali balónek, ale to už jsem se hodně motal. Naštěstí mě potkala běžkyně, která běžela se mnou. Zeptala se u občerstění, jestli si tam můžu sednou na židli. Samozřejmě povolili, tak jsem seděl. Vedle byla sanitka rychlé zdravotní služby. Zavolali zdravotníka a ten mi změřil tlak. 60 na 40. Tak mne tam uložili na zem a zvedli mi nohy na židli. Poležel jsem asi 15 min, tlak stoupal pomalu. Dokonce se mne ptali, jestli mne nemají nechat odvézt na internu. Nicméně se to po pár minutách zlepšilo natolik, že jsem mohl odejít po vlastních. Dnes jsem si nechal tlak změřit, a řikali, že ho mám ideální. Tak nevím, asi to nebylo o moc jiné, než po jiných závodech, tam jsem to vždy rozchodil. Akorát tady byla židle a sanitka, tak mne mohli zachránit :).
Teď když to po sobě čtu, tak jsem si uvědomil: 20. km 2:07:07, 40.km 4:14:14. Obě dvacítky na sekundu stejné. Náhoda, ale potěší.

Vodič na 4:30 (potřetí)

11. května 2013 v 12:18 | Štefan
Jako vodič na 4:30 jsem běžel poprvé v roce 2009. Jak se to povedlo si můžete přečíst na http://stefank.blog.cz/0905/re-vodic-na-4-30
Pak jsem ještě běžel na 4:30 v roce 2010 a loni na 5:00.
V roce 2009 jsem před maratónem napsal článeček, jak chci běžet, tak teď ho jenom aktualizuju.
Hlavní rozdíl oproti roku 2009 je v tom, že se poběží na real time, takže nebudeme muset dobíhat ztrátu na startu - v roce 2010 to bylo až 8 minut.
Moje rozvržení tempa bude následovné:
Začnu 6:30/km, to je asi o 10 s na km pomalejší než výsledné tempo.
Od třetího km budu pozvolna zrychlovat až na 6:20 km, co bychom měli dosáhnout asi na 10-tém km. Pak poběžíme týmto tempem. To by mělo být na čas 4:27:50. Zbytek do 4:30 bude rezerva na občerstvení a nějaké zdržení v davu za startem.
Všechny občerstvovací stanice budu pomalu procházet, včetně 5-tého km, zdržení max 5 s. Tak může vzniknout ztráta nejvíc 35 s, t.j. necelou vteřinu na km.
Hlavně prvomaratóncům doporučuji pít alespoň trochu na každě občerstvovačce, když přijde žízeň může být pozdě. Pokud nemáte natrénované pití za běhu, klidně přejděte do chůze, je to lepši, než se zakuckat. Já to tak dělám taky.
A nezapomínejte se usmívat, hlavně v cíli. Nikdy nevíte, kdy vás někdo fotí.