Dnešní den s úsměvem

24 h ve Fr.Lázních – co mi vzal charitatívní běh.

19. listopadu 2013 v 22:32 | Štefan
Často se mluví a ještě víc píše o tom, co člověku dává běh. Tak já teď napíši, co mi vzal. Tedy specielně charitativní běh. Vzal mi, alespoň doufám, trochu sobeckosti. Připomenul mi, že jsou lidé, kteří nemají tolik štěstí jako já, a kteří potřebuji pomoc. A to ne pomoc "od někoho", ale konkrétně moji, jakkoli nepatrnou pomoc.
Proto jsem velmi vděčný, že se charitativní běh na 24 h ve Františkových Lázních uskutečnil. Přesněji, jsem vděčný organizátorům, že ho uspořádali. A zvládli to náramně. Organizace skutečně perfektní. A báječná atmosféra.
O mém běhu samotném nemám moc co napsat. Běželo se na 1150 m dlouhém okruhu kolem lázeňského parku. Bohužel pro mne povrch asi poloviny tratě byla zámková dlažba. Kvůli bolavým kolenům jsem začal velmi opatrně, a pak jsem ještě zpomalil. Kolena bolely "standartně", tak jak už asi od poloviny července. Je to skoro stejné, jestli běžím, nebo ne. Abych je co nejvíce šetřil tak jsem, kde jen se dalo, obíhal úseky se zámkovou dlažbou po asfaltu. Asi po 12-ti hodinách jsem pak seběh od Aquafora chodil, to byl pro mne skutečně těžký úsek. A od začátku jsem chodil kopeček k divadlu.
Nevěděl jsem, jak dlouho vydržím, před startem jsem si přál uběhnout alespoň maratón. Asi po 20-ti kolech jsem si šel poprvé na chvilku odpočinout, pak jsem odpočíval vždy 10-20 minut po pěti až deseti kolech. Jedinou delší přestávku jsem měl po 100 km, asi hodinu. Byl jsem v zázemí od 8 h do půl deváté. Pak jsem se chtěl vrátit na trať, ale předčasně otevřena restaurace mne zlákala na kafé.
Předtím se mi stala zvláštní věc: po 90-ti km mne najednou přestaly bolet kolena. Teď si myslím, že to byla psychická záležitost. I když to nebyl závod, moc jsem chtěl 100 km uběhnout. Bylo to hlavně proto, že jsem se včas nezaregistroval pro běh s chipem. Netušil jsem, že je nějaká registrace. Zúčastnil jsem se prvních tří ročníku, na ně registrace nebyla. Zjistil jsem, že je nutné oznámit přání běžet s chipem až den po uplynutí termínu. Napsal jsem neopatrně na Facebook, že mi je líto, že nebudu mít chip. Okamžitě mi napřed Petr Hruška nabídl svůj, a pak Lucie P. přislíbila, že mi ho zajistí.
Tak jsem měl chip, a přemýšlel jsem o tom, že možná je to zbytečné. Že třeba po hodině to budu muset vzdát. A že jsem zbytečně otravoval, a přidělával práci organizátorům, a že to bude ostuda. Co si jen o mne pomyslí? (Nejtrapnější lidská obava: "Co si o tom pomyslí soused?". - Vím to, ale stejně tomu podléhám).
Nakonec to ale bylo celkem v pohodě. A na tom asi devadesátem km jsem si už troufal zaběhnout 100, tak radost přehlušila bolest. Po těch 100 km (87 kol) jsem odklusal ještě 13 kol, abych měl 100, a chtěl to už jenom dochodit. Pak mi ale Michal Vítů řekl, že chce dát trojmaratón. Vypočítal jsem si, že je to 110 koleček, a že bych to taky mohl stihnout. Trochu jsem se "zmáčknul", stihnul 111, a skončil asi 8 minut před závěrem. Tři jedničky se mi líbí víc. Trojmaratón + 1 km, hodinový průměr 5,32 - na turistu slušné. Překvapivě jsem necítil žádnou větší unavu ani ospalost.
Počkal jsem na slavnostní závěr a šel se osprchovat. Až teď přišlo pro mne to nejtěžší. Vyzout si ponožky po 24 hodinách poklusávání bylo skutečně náročné, chvíli trvalo, než jsem si na ně dosáhl.
Byla to krásná akce. Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit.

A takhle jsem si to obíhal po asfaltu. Ještě, že to nebyl závod. Mohli by mne diskvalifikovat, že jsem běžel mimo ttrať.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | E-mail | 20. listopadu 2013 v 21:35 | Reagovat

Štefane, poznali jsme se už na Poutním maratonu, ale Ty sis to nepamatoval... haha... jsem ráda, že jsme se zase viděli ve FL.. akce byla super ajsem ráda, že jsem Tě potkala :-) Zuzka Součková

2 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 20. listopadu 2013 v 21:52 | Reagovat

promiň Zuzko, mám špatnou paměť na obličeje. Zkusím se polepšit, I když naděje je dost malá...

3 jitulina jitulina | 20. listopadu 2013 v 22:20 | Reagovat

Štefane, moc ráda jsem tě potkávala. Jsi borec. 111 koleček a nespat? To já tam vlastně byla jen na výletě :) Jitka (ta, která volala "pochvala se blíží")

4 Sváťa Sváťa | E-mail | 21. listopadu 2013 v 0:22 | Reagovat

Štefane,
Prožíval jsem to s Tebou ve FrantoLázních už potřetí! A zase jsem Ti na To skočil. Všechno Tě bolí, už skoro umíráš. Ale pořád jdeš a jdeš a jdeš! A nakonec to vydržíš nejen odpoledne, ale i celou noc! A druhý den ráno zdravíš ty vyspané kamarády z trati ve stejném tempu jako včera s tím, že to pořád bolí. A zase jdeš dál. Celé dopoledne a zdá se, že by jsi chtěl, aby to aspoň o hodinu prodloužili, protože chceš dát ještě kus.
Ne nadarmo patříš k hvězdám českých vytrvalců, i když jak Tě znám, budeš se svojí skromností asi protestovat.
Klobouk dolů před Tvojí vůlí, skromností a vitalitou.
Dobré zdravi, zabejčenost a lepší kolena Ti přeje Sváťa

5 Lenka Lenka | 21. listopadu 2013 v 1:37 | Reagovat

Štefane,když jsem běžela za tebou,zaujaly mě tvoje tenké nohy.Obdivuju,kolik se do nich vejde kilometrů :-) Taky jsem radši využívala asfalt,ten rozdíl v povrchu byl znát,nechtěla jsem až tolik trápit svoje kolena.Ať ti to dál běhá pořád tak dobře!

6 Štefan Krč Štefan Krč | E-mail | 21. listopadu 2013 v 15:17 | Reagovat

Ani si neuvědomuji, že jsem si nějak moc stěžoval, bolely mne kolena a ramena, ty mne bolí ale pořád, nejvíc v noci, když ležím. Proto jsem byl rád, že nemusím jít spat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama