Dnešní den s úsměvem

Vodič na 1/2 M ČB. Doběháno?

9. června 2014 v 20:07 | Štefan
Celkem vážně uvažuji jestli skončit s běháním. Ne úplně, ale určitě s ultra, a pravděpodobně i s maratony. Chtel jsem ještě letos 48 h v Kladně a Kladenský maratón, ale nevím...

Ráno před odjezdem do Budějovic jsem se ještě šel "podívat" na lívancový závod "2 míle s úsměvem" do Stromovky pod záminkou, že se jdu domluvit na pomáhání na 12-ti hodinovce 14.6. S tím, že buď budu jen fandit, nebo to odklušu. Když jsem už tam byl, tak jsem to vzal vážněji, a celkem jsem běžel. Čas 16:16, zhruba o 25 s horší, než obvykle, spokojenost.

Koleno moc nebolelo, tak jsem znovu začal uvažovat o startu na 12 h.

Do Č B jsem přijel krátce po 16 h. Šel jsem se zaregistrovat, pak na kafé, něco koupit do Normy. Převlíknout, dát věci do úschovny, a na sraz vodičů u Černé věže. Tam jsem se taky seznámil se spoluvodičem Jardou.

Tradičné focení, zpestrené účastí "bosonohy" Tomáše Zahálky.


Na startovní čáře jsme měli překvapivě malou ztrátu - jenom 2:12.
Samotný běh mi nevyšel přesně podle mých představ - chtěl jsem čas 2:29:45 - 2:29:59 a výsledný čas byl 2:28:39 oficiál, 2:26:27 real.
Hlavním důvodem bylo, že jsme neudrželi dostatečně nízke tempo, ztrátu jsem doběhli už někde na 12-tém km. Chtěl jsem mírně zvolnit, ale moc mi to nešlo. Zpomalovat z tempa kolem 6:50 nění pro mne lehké. Stále jsme měli mírný náskok. Říkal jsem si, že se nic neděje, že zpomalíme až kolem 18 km. Asi na 17 km se mi jakoby podlomilo pravé koleno. Byl to jenom jeden krok, ale bylo to nepříjemné. Změnil jsem trochu došlap, a šlo to. Nicméně, už jsem dost netrpělive vyhlížel cíl, měl jsem obavu, že koleno povolí. Naštěstí se to nestalo. Taky jsem ale neubral z tempa. Už jsem ho nedokázal kontrolovat, mírně se zešeřilo, neviděl jsem na stopky.
Tak to dopadlo, jak to dopadlo. Naštěstí Jarda se mne v závěru nedržel, takže doběhl snad o půl minuty později. Vyšlo to alespoň jemu.
Po závodě pro mne přijel syn a odvezl mne k sobě do Ločenice. Tam jsem pak strávil příjemnou neděli. Ale v noci jsem se několikrát vzbudil na bolest kolene. Přemýšlel jsem o tom, jestli mi musí upadnout noha, abych přestal běhat. A taky kolik budu mít času na jiné aktivity až běhat přestanu, a trochu pokrytecky jsem se na to i těšil.
Chtěl bych ještě zvládnout ½ M Olomouc. Slíbil jsem, že budu znovu dělat vodiče na 2:30. Dnes jsem zkusil vyklusat, ale zatím to nejde. Kulhám nejen po schdech, ale i po rovině.Po Varech to bylo stejné, za dva dni to přešlo Je to artróza, s tím nic nenadělám. S tou mírnou bolestí se půlmaratón v tak pomalém tempu uběhnout dá, pokud to nějak nepovolí. Spíš se trochu obávám následků. Do konce týdne se rozhodnu, jestli to budu ochotný risknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama