Dnešní den s úsměvem

48 h Kladno 2014

30. července 2014 v 21:39 | Štefan

Na tento závod jsem se hodně těšil. O to víc, že jsem letos nestartoval na 12 h ve Stromovce. Souviselo to s mým problémem s ramenem. Na PIM jsem dělal vodiče na 4:30. Několik noci předtím jsem se pro bolest levého ramena pořádně nevyspal. Až jsem začal mít obavy, jestli to vúbec zvládnu (bylo to nakonec v pohodě). Měl jsem štěstí, že mi na Expu známy ze Sri Chinmoy Marathon teamu poradil, abych zkusil Dornovou metodu a dal mi kontakt na terapeuta. To už jsem levou ruku téměř nezvednul, a hlavně nad ránem bývala bolest hodně nepříjemná.

Několik dní po PIM-u jsem tedy šel na tu Dornovu metodu. Pomohla úplně neuvěřitelně. Po pár jednoduchých cvicích mne terapeut srovnal a bolest zmizela. Naučil mne pár cvikům, které jsem pak prováděl 2x denně.
To bylo super, akorát jsem si pozdě uvědomil, že když se mi postoj narovnal o víc než 2 cm nemůžu běhat se starými ortopedickými vložkami. Přišel jsem si to až po pár dnech hodně bolestivého běhání. Kolena mne skutečně trápily. Vybral jsem vložky, a kolena úplně přestaly bolet. Po létech. Moje artróza se zlepšit nemohla, tak myslím, že je to tím, že tlak na kolena je teď v ose nohy.

Poslední týden před závodem jsem se hodně připravoval. Jenom psychicky, na gauči. Snažil jsem se odstranit očekávání a připoutanost kvýsledku. Vzhledem k tomu, že mám příčně ploché nohy 2. stupně jsem nevěděl, co mnohohodinový běh bez speciálních vložek se mnou udělá. Obával jsem se, že by mi mohla padnout klenba. Proto jsem potřeboval přistoupit k závodu s tím, že na výsledku nezáleží, že když to nepůjde, tak tam prostě jenom budu. .

Ve středu jsem byl ještě u terapeuta na uvolnění svalů baňkováním, ve čtvrtek jsem odjel do Kladna k synovi, abych v pátek nemusel cestovat.


Závod jsem rozběhl velmi opatrně, maratón jsem měl za 5:21. A začalo mne hodně bolet levé chodidlo. Zdálo se mi, že se mi hrozí to, čeho jsem se obával před závodem: spadnutí klenby.

Podvečer mne přišel povzbudit syn s vnoučaty Vandičkou (5) a Jáchymkem. To bylo bezva, zapoměl jsem na bolest. Beželi pak se mnou několikkrát rovinku od počítačů koleček po telocvičnu.

Když odešli, bolest byla ještě prudší než předtím. Tak jsem to ve 21 h po padesátitřech km zabalil s tím, že přijdu v sobotu jen fandit. Odešel jsem se vyspat k synovi.

Naštěstí jsem ráno zjistil, že ta bolest je způsobená příliš utaženou tkaničkou. Okraj boty se zvednul, a tlačil mi na hranu chodidla.

V sobotu v 6 h ráno jsem byl znovu na Sletišti. Zkusil jsem klusat, a ono to šlo téměř bez bolesti. Tak jsem pomalu, opatrně klusal. Asi 100 m úsek zámkové dlažby jsem radši chodil, bál jsem se tvrdých nárazů. Do 75 km to šlo dobře, pak najednou jsem měl chuť přejít do chůze. Ale to je pro mne neefektivní, chodím strašně pomalu, tak asi 3 - 3,5 km/h. A ještě si přitom neodpočinu. Klusám zhruba 2x rychleji, takže když si hodinu odpočinu, tak za další hodinu a půl ztrátu doženu a můžu ještě několik hodín běžet. Kdybych chodil, tak by to už nešlo.Tak jsem si na půl hodinu sednul u trati, zvednul nohy na židli a pozoroval běžce. Pak jsem znovu vyběhl, a zopakoval si pauzu, tentokrát víc než hodinovou, po 101 km. To bylo už po poledni. Mezitím přišel Evžen Ge a nabídl se, že mi bude pomáhat. Využil jsem to, a dal jsem si přinést zmrzlinu. Ve stínu, s nohama na židli a zmrzlinou v ruce mi připadal závod skutečně moc hezký...

Po pauze jsem pokračoval stejným tempem. Rozhodl jsem se, že spát už nepůjdu. Prostě vždy poběžím, dokud to půjde. A když bych měl začít chodit půjdu si na 30 - 45 min sednout. Měl jsem těch přestávek několik, pamatuji si po 115, 151 a 175 km. To už jsem si myslel, že 200 nedám. Spletl jsem se v čase, myslel jsem, že je o hodinu víc, a že tedy budu odpočívat déle. Naštěstí mi kamarád Vláďa ze zdravotníckého stanu řekl správný zbývající čas. Vcelku by mi i bylo vyhovovalo, kdyby už nebylo pro mne dosat času. Mohl bych déle odpočívat, a pak se jenom poflakovat. Ale dokonce bylo ještě hodně času, tak jsem to zkusil. Asi po 92 km se mi najednou podlomilo pravé koleno, téměř jsem upadnul. Trochu jsem změnil došlap a "běžel" ještě opatrněji. Kolem 10:40 jsem měl 200 km. Řekl jsem si, že ještě dám alespoň 4, abych měl víc jako loni (to byl můj doposud nejhorší výsledek - 203,787). Tak jsem dal pomalu klusal. Ve čtvrtém kole se mi znovu podlomilo koleno, proto jsem radši přešel do chůze. S tím, že nepoběžím ani poslední kolo, i když na to se vždy nejvíc těším. Na to, jak před koncem najednou téměř všichni ožijí a zrychlí.
Nakonec jsem neodolal. 10 min. před koncem jsem se rozběhl ze všech sil. Výsledek: 206,309.

Po tom nešťastném začátku celkem spokojenost. Paradoxně mi vlastně to přerušení pomohlo, až na samotný závěr jsem nespekuloval o výsledku. V klidu jsem si klusal a užíval závod. Žádnu vážnější krizy jsem neměl. Poprvé mi v Kladně dobře fungoval žaludek, a už od začátku jsem pravidelně jedl. A snědl jsem toho na mne opravdu hodně. Pil jsem po troškách téměř v každěm kole.

Před vyhlašováním ještě byly tradiční těstoviny, snědl jsem 2 pořádné talíře.

Bylo to fajn. Jako vřdy perfektní organizace a skvělá atmosféra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | 3. srpna 2014 v 19:41 | Reagovat

A zkusil jste Běchovice? 20. září jsou Mladé Běchovice pro děti od 1 roku, o týden později pro dospělé. www.mladebechovice.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama