Dnešní den s úsměvem

Březen 2015

Nová výzva a běhání bez vložek.

15. března 2015 v 18:07 | Štefan
Novou výzvou pro mne je květnový 6-ti denní závod v Maďarsku. Přihlásil jsem se po Vánocích, a odvtedy střídavě se na to těším, a střídavě lituji, že jsem se přihlásil. Hlavně v lednu, kdy jsem nemohl pořádně běhat, jsem se často chtěl odhlásit. Vrátili by mne 75% startovního (startovné pro mne je 450 Eur), a měl bych klid. Vždy jsem si ale řekl, že tam prostě půjdu, a když nebudu moc běhat, tak alespoň uvidím vynikající utraběžce v akci. Někteří jsou fakt dobří. Asi největší hvězda je Japonec Masayuki Otaki s osobními rekordy: 24h - 271,75 km, 48h - 426,448 km. A jsou tam další skvělí Japonci, ale i Němci, Italové, ...
Pro mne je výhoda, že tam bude Šaňo Bogi. Pokud ho neznáte, je to běžec, který 3x uběhl Spartathatlon, několikrát Ultrabalatón a 6-ti denní závod. Vlastně od něho jsem se o tomto závodě už před několika lety dozvěděl. Šaňo umí perfektně maďarsky, stejně jako jeho paní, která tam taky pojede. Nabídl mi, abych tam jel s nimi. Rád to využiju.
Teď už jsem se konečně trochu rozběhl, za půl měsíce mám naběháno 303 km, do konce chci mít přes 600. V dubnu z objemu uberu, ale zaradím skutečně dlouhé běhy. Letos mám zatím nejdelší 50 km.

Ortopedické vložky jsem odložil v květnu minulého roku. Vděčím za to Dornově metodě. Na posledním PIM jsem dělal vodiče na 4:30. Už asi měsíc před tím jsem začal mít problémy s levým ramenem. Od konce dubna jsem nemohl ruku zvednout, několik nocí před PIM-em jsem se nevyspal, budil jsem se bolestí. Až jsem se bál, jak roli vodiče zvládnu. Naštěstí se mi to povedlo velmi dobře.
Na maratónském expu mi známý ze Sri Chinmoy maratón teamu poradil, ať zkusím Dornovou metodu. Obvykle takovýmto věcem příliš nedůvěruji, ale lidem z tohoto týmu věřím hodně.
Zkusil jsem, a výsledek byl neuvěritelný. Fyzioterapeut mne vyšetřil, a řekl že mám jednu nohu kratší. Pak jsem asi 10 min cvičil, přičemž on mi jemně tlačil na páteř. Nohy se srovnaly, rameno přestalo bolet, a od té doby už nebolí. Předepsal mi nějaké cviky, cvičím, a jsem v pohodě. Zjistil jsem ale, že mi už nevyhovují vložky do bot. Je to celkem logické, změnil se mi postoj. Tak jsem je vybral a běhám už 10 měsíců bez nich. A co je asi nejužasnější, přestaly mne bolet kolena. Nechápal jsem. Artróza se určitě nezlepšila, jenom nebolí. Terapeut mi řekl, že námaha se přenesla z kolen do kýčlý. Nejlépe se to projevilo na 48 hodinovce v Kladně. V roce 2013 mne kolena bolely hrozně. Vloni téměř vůbec. Trochu se ještě pořád bojím běhání bez vložek, mám příčně ploché nohy 2. stupně. Proto jsem si hned po vyndání vložek pořídil minimálky, a běhám i v nich. Taky už neběhám v příliš odtlumených botech, ale v Adidas Adizero adios. Tak dobrý pocit z bot jsem ještě nikdy neměl. Lehounké a pevné, přesně co potřebuji.
Tak snad už vložky nebudu potřebovat. Není to jisté, v poslední době mne dost bolí levé chodidlo, těsně za prsty, hlavně ráno a po běhu. Nevím, co s tím. K ortopedovi se mi nechce. Před pár lety mi sportovní lékař a ortoped dal vložky, nošením kterých se mi podstatně zhoršila stabilita. Předtím jsem ji měl perfektní, potvrdilo to i vyšetření v Casri. Po půl roce nošení vložek jsem už nedokázal stát na pravé noze a při běhu jsem měl pocit, že přepadám přes pravou patu. Tak jsem si "upekl" vložky sám, z tepelně tvarovatelných. Ty mi sloužily podstatně líp, i stabilita se postupně zlepšila. Zatím tedy nevím, co s tím, jestli vůbec mám něco dělat. Počkám.