Dnešní den s úsměvem

Květen 2015

Šestidenní v Balatonfuredu 4-7 D

20. května 2015 v 20:04 | Štefan



Den 4
Po obědě jsem se hodně trápil.
Do 300 km mi chybělo 20 km. Chtěl jsem je dosáhnout a pak si dát oddych a večeři. Cítil jsem, že to není dobrý nápad. Slunce pálilo, na obloze ani mráček, i vítr ustal. Bylo by lepší si odpočinout a vyběhnout kolem 17 h. Ale nějak jsem to nebyl schopný tak udělat. Za každou cenu jsem už chtěl těch 300 mít. Nakonec se to povedlo těsně před půl pátou. Měl jsem dost. Navíc jsem si myslel, že mi to trvalo přes 4 hod., co nybylo příliš povzbující. Kontrolou na výsledkové tabuli jsem naštěstí zjistil, že to bylo o hodinu méně. Musel jsem si jít odpočinout a vyběhl jsem až po večeři. Zase jesm klusal asi do 23 h, pak jsem si dal pauzu, kolem půl třetí jsem vstal. Zhruba půl hodiny mi trvalo, než jsem se dostal na trať. Hlavný problém byl v obouvání, pravé noze se do boty moc nechtělo. Pak jsem se ještě musel trochu rozhýbat a najíst. Běžel jsem do snídaně, pak pauza a běh do oběda. Na konci čtvrté 24 hodinovky jsem měl 364,5 km. To už jsem věřil, že pokud dokážu po pauzách obout botu, tak těch 500 překonám. Naštěstí, když jsem po pauze chvíli běžel, tak se otok zmenšil, bota jenom slabounko tlačila.
Den 5
Už jsem měl stereotyp. Po obědě pauza, pak běh do večeře, kratší pauza, a znovu běh přibližně do 23 h. V 20:53 jsem měl 400 km.




Na druhý den před polednem pak 436 km.
Den 6.
V podstatě stejný jako předešlý den. Rozdíl byl v tom, že jsem chtěl ještě před spaním mít 500 km. Ale před půlnocí mi byla hrozná zima, asi z únavy. Měl jsem na sobě 3 vrstvy, ale nezahřál jsem se. Chtěl jsem si vzít rukavice, ale nemohl jsem je nají (byly přesně tam, kde maly být, jenom tam jsem se nepodíval).
Po půlnoci jsem to vzdal. Měl jsem 486 km. Dal jsem pauzu. Bál jsem se, že když se vyzuju, tak pravou botu už neobuju. Tak jsem zůstal obutý, a jenom jsem seděl v křesle. Na 500 km jsem pak doběhl ve 4:09. Dal jsem si další přestávku, až do snídaně. Asi v 6:15 jsem znovu vyběhl. Cítil jsem se dobře, a tak jsem se rozhodl, že přišel čas závodit. Na tabuli jsem zjistil, že jeden Fin a jeden Španěl jsou ve stejném kole jako já. Tak jsem se rozběhl, přestal jsem chodit ty krátké úseky, běžel jsem v kuse, zastavoval jsem jenom při občerstvení, když jsem uběhl nejmíň 3 kola. Myslel jsem i na 540 km. Že by to bylo hezké, průměr 90 km/den. Ale moc jsem tomu nevěřil, tak jsem ani na to moc nemyslel. To už skoro nikdo neběhal, většina už jenom chodila, někteří vždy kousek popoběhli a pak zase šli. Mým dvěma soupeřům jsem se brzy vydálil a před 11 h mi chyběli do 540 km 3 kola. To už jsem zvolnil, už to zase moc nešlo. Ale pocitově to byla pro mne nejhezčí část závodu, skoro eufórie. Hodně jsem se zmáčknul, dal jsem skoro 38 km za 4,5 h, co bylo po 6 a 3/4 dnech slušné.
Najedl jsem se a doklusal zbývajíci 3 kola. Bylo po půl dvanácté, účastníci už začínali pomalu slavit. Dostali jsme láhve se startovním číslem. Ty jsme měli položit na místo, kde doběhneme v momentě ukončení závodu. Pro doměření.
Zaběhl jsem ještě jedno kolo. Na konci jsem doběhl Šaňa a spolu jsme došli k jeho chatce. Tam jsme položili lahve a sedli jsme si. Konec závodu byl asi za tři minuty. Zazněl signál a byl konec.
Uběhl jsem 541,276 km. Vcelku spokojenost, ale mohlo to být lepší. Nevím, jestli jsem měl na 600, ale tak o 30 - 40 km jsem mohl dát víc. Chtělo to míň spekulovat druhý den. Ale nevěděl jsem, co bude pak. K lepšímu výkonu by jistě taky pomohlo, kdybych měl doprovod. My čtyři jsme ho neměli. Je to dalších 350 Eur navíc + doprava. To už jsem si nemohl dovolit, i tak mne to stálo přibližně 13 500. Ale rozhodně toho nelituji, byla to moc hezká dovolená.
Po obědě a sprše jsem seděl u vody a čekal na vyhlášení výsledků. Bylo tam moc hezky.
Vyhlášení bylo dost okázalé, a taky dost dlouhé. Přišla starostka města a její zástupce, zástupci maďarské ultraběžecké asociace, zástupci sponzorů. Neobešlo se to bez projevů, v Maďarštině s tlumočením do Angličtiny. Trvalo to dost dlouho, ale nevadilo mi to.
Vítěz Joe Fejes zaběhl 976 km, víc než 100 mil na den.
Mezi ženami vyhrala Silke Gielen výkonem 744 km. Znám ji z Kladna, je velmi příjemná a sympatická, poslední dopoledne jsme si několik kol spolu povídali.
Po skončení byla ještě společná večeře a ráno odjezd. Mne zvezl do Bratislavy Jarda Prückner, za co jsem mu moc vděčný. Povedlo se mi vyměnit jízdenku Student agency, takže jsem už ve 14:10 vyjel z Bratilslavy a krátko po 19 h byl doma.
Moc se mi to celé líbilo, a pokud o rok bude zdraví (a peníze) chci jít do toho znovu.

Šestidenní v Balatonfuredu 0-3 D

16. května 2015 v 15:22 | Štefan
Napřed stručná rekapitulace:

Emu World Trophy - 6 D, Balatonfured, 6.5. - 12.5.2015

Uběhl jsem 541,070 Km. Spokojenst, ale žádné velkí nadšení. To byto číslo muselo začínat šestkou. Skvělá atmosféra, velkolepá organizace, výborné ubytování a strava (až na jedno jídlo) a skvělí parťáci v chatce.

Den 0
Těsně po 11 h jsme vyjeli se Šaňom(Alexander Bogi) a jeho paní z Dunajské Stredy směr Balatonfured. Po cestě bez komplikací jsme se v pohodě zaregistrovali a ubytovali. Ubytování komfortní, chatka 30 m od okruhu, 2 dvoulůžkové pokoje, koupelka, WC, jídelna s kuchyňskou linkou, obyvák, terasa. Byl jsem v naší chatce první, pak postupně Petr Prokop Tůma, Jarda Prückner a Rosťa Wagner. Já byl na pokoji s "drobečkem" Petrem (130 kg). Od začátku byla legrace, Petr navrhoval, aby se vyrovnali handicapy a dostali jsme závaží na dorovnání jeho váhy. Já bych dostal asi 70 kg.

Na zahájení jsme převzali chipy a startovní čísla a dostalo se nám poučení. Společná večeře na terase restaurace. Posedeli jsme, povykládali a odešli na pokoje.

Den 1.
Společná snídaně a pak příprava na závod. V mém případě to bylo poflakování. S Petrem a Rosťou jsme si prošli trať, 900 m dlouhý okruh s dvěma měřícími koberci, jedno zatáčkou 180º na protilehlém konci a pěti zatáčkami 90º (dobře si to vybavuji, celkově jsem to absolvoval 601x).
Před dvanáctou jsme ještě podstoupili skoušku čípu a ve 12 start.

Nebyl jsem na tom úplně dobře, od začátku mne limitovala bolest v spodní části břicha. Jsem na to poslední měsíce zvyklý. Není to nic hrozné, nicméně to otravuje. Obvykle to ustane asi po 1 h běhu, výjimečně po 2 h. Tentokrát to ale neustalo ani do večeře v 18:30. Navzdory tomu jsem se snažil pravidelně alespoň trochu jíst, vesměs slané drobnosti, na sladké jsem neměl chuť. Pravidelně jsem pil, každí 2. - 3. kolo, převažně vodu a čaj, někdy také kolu.
Nějak jsem se proklusal k večeři. To už se zvedl silný vítr, na nejdelší rovince k druhému koberci mne téměř zastavoval. Vzal jsem si večeři a odešel do chatky. Přesně v ten okamžik začala krátká bouře. To bylo jedinýkrát, co nám pršelo. Já jsem asi 2 h odpočíval, dokonce jsem i trochu usnul. Když jsem se vrátil na trať už nepršelo. Vedle trati začal žabí koncert. Něco takového jsem v životě neslyšel, přímo hukot. Běhal jsem asi do 23 h, pak jsem si šel pospat, v pláně jsem měl do 4 h. Ale bolest břicha mne vzbudila už v půl tretí. Chvíli jsem s tím bojoval, a doufal jsem, že ještě na chvíli usnu. Pak jsem to ale vzdal a kolem třetí jsem vyběhnul. Vydržel jsem do snídaně asi v 6h. Znovu jsem si dal krátkou pauzu. Pak jsem klusal až do 12 h. Za prvních 24 h jsem měl 112,5 km. S tím jsem byl spokojený, pořád jsem myslel na to, že se musím šetřit. Nevěděl jsem, co bude po dvou dnech. Zatím jsem absolvoval šest 48 hodinovek, měl jsem obavy z třetího a čtvrtého dne, které měli být kritické.

Den 2
Z tohoto dne si příliš nepamatuji, jenom to, že to byl můj nejslabší. Břicho bolelo, takže jsem hodně odpočíval a šetřil síly. Spal jsem málo a běžel ještě pomaleji než první den. Výsledkem bylo 80 km za 24 h a 192,5 za 48. To zmařilo mé naděje na překonání 600 km.
Kolem poledne (nevím to přesně) přišel kamarád Tomáš z Prahy. Zústal do poledne dalšího dne. Udělal taky pár fotek. Jsem mu moc vděčný za povzbuzování, ohromně mi to pomohlo

Den 3.
Nějak se mi udělalo líp. Břicho téměř nebolelo, a nakonec úplně přestalo. Ve 13:25 jsem měl 200 km. Bylo docela horko, slunce pálilo, na obloze ani mráček.
Rozhodl jsem se, že budu i chodit. Předtím jsem vždy, když jsem měl přejít do chůze, radši chvíli odpočíval. Ukázalo se však, že to pak nedoženu. Rozdělil jsem si trať na 2 úseky - od občerstvení po zatáčku za druhou časomírou, a od konce zatáčky před poslední zatáčku před startovací branou těsně před občerstvením. V každom kole jsem pak první úsek klusal, pak jsem prošel zatáčku, klusal druhý úsek a prošel zbytek. To mi velmi pomáhalo až do konce závodu. Kdykoli jsem chtěl přejít do chůze řekl jsem si, že vydržím do konce úseku.
Po třetí 24 hodinovce jsem měl 280 km, 88 km za 24 h. O něco lepší, než druhý den. To mi už začaly výrazně otékat narty a kotníky, hlavně pravý. Musel jsem vyměnit boty: méně odtlumené závodky za těžší, odtlumené. Hlavně byly větší, jiné jsem už nedokázal obout.
Jinak ale vše v pohodě. Překvapivě mne vůbec nebolely nohy, jenom přední stehenní svaly, když jsem si sedal.

Trápení(?) v přípravě

1. května 2015 v 19:48 | Štefan

V přípravě na 6-ti denní jsem se nějak "zadrhnul".

Za duben 476 km. Poslední týden 5, minulý týden jenom 77 km. Trochu smutné potom, co jsem od začátku března do 19.4. držel denní průměr těsně nad 20 km.

Minulý týden jsem chtěl ještě máknout, ale tělo bylo proti. Od pondělí jsem se nadránem kolem třetí hodiny budil bolestí břicha, pak už jsem nespal. Bylo to něco jiného, než mírná bolest na pravé straně, už pár let mívám. Toto nešlo ani rozběhat. Do čtvrtku jsem zkoušel běhat. Byloto trochu trápení. V sobotu jsem si pak uvědomil, že ta bolest je od páteře. Tak jsem byl 3x na bazénu (vířivka a pára). V pondělí v Aquapalace v Čestlicích, luxus. Tam jsem dostal poukázku od jedné mojí krásné a úžasné kamarádky. Taky mi dala kontakt na akupunkturu. Byl jsem. Nevím, nakolik to pomohlo. Byly mi doporučené body na rukách, které je potřeba masírovat. Vyhledal jsem na internetu i další body. Zdá se, že to pomáhá, spávám mnohem líp.

V pátek jsem šel do Casri na vyšetření nohou. Dopadlo to dobře, malinko mi podepřeli příčnou klenbu. Jenom tak, aby mi nespadla.

Cestou do Casri mne začala bolet pravá pata. Žádný důvod, jenom tak. Netuším proč, ve čtvrtek jsem jenom lehce bezbolestně vyklusal 20 km. Vše bylo v pohodě.
Do startu zbýva necelých 6 dní. Teď už jediné, co musím řešit je, abych si nic důležité nezapoměl
Domnívám se, že vím, že:
  • nevím, do čeho jdu. Zatím nejdelší závod, který jsem absolvoval, byl 48 h - 6x. Pranjal M., který má zkušenosti i s 10-ti denním závodem (kromě 3100 M) mi říkal, že nejhorší byl pro něj 3. a 4. den
  • nenaběhal jsem tolik, kolik by bylo třeba. Navíc jsem neměl
  • udělal jsem, co jsem vládal. Asi to šlo efektívněji, ale teď už na tom nezáleží
  • bude to asi dost bolet
  • nejlepší pro mě by bylo počas závodu příliš nemyslet na počet naběhaných km a vůbec nepočítat, kolik bych mohl uběhnout. Ale to není pro mě jednoduché.
Těším se na to, i když přiznávám, že taky mám z toho obavy.

V pondělí jedu do Bratislavy. Přespím u sestry a úterý dopoledne pojedu se Šaňom Bógim a jeho paní z Dunajské stredy do Balatonfuredu. Ve středu v poledne start.