Dnešní den s úsměvem

Šestidenní v Balatonfuredu 0-3 D

16. května 2015 v 15:22 | Štefan
Napřed stručná rekapitulace:

Emu World Trophy - 6 D, Balatonfured, 6.5. - 12.5.2015

Uběhl jsem 541,070 Km. Spokojenst, ale žádné velkí nadšení. To byto číslo muselo začínat šestkou. Skvělá atmosféra, velkolepá organizace, výborné ubytování a strava (až na jedno jídlo) a skvělí parťáci v chatce.

Den 0
Těsně po 11 h jsme vyjeli se Šaňom(Alexander Bogi) a jeho paní z Dunajské Stredy směr Balatonfured. Po cestě bez komplikací jsme se v pohodě zaregistrovali a ubytovali. Ubytování komfortní, chatka 30 m od okruhu, 2 dvoulůžkové pokoje, koupelka, WC, jídelna s kuchyňskou linkou, obyvák, terasa. Byl jsem v naší chatce první, pak postupně Petr Prokop Tůma, Jarda Prückner a Rosťa Wagner. Já byl na pokoji s "drobečkem" Petrem (130 kg). Od začátku byla legrace, Petr navrhoval, aby se vyrovnali handicapy a dostali jsme závaží na dorovnání jeho váhy. Já bych dostal asi 70 kg.

Na zahájení jsme převzali chipy a startovní čísla a dostalo se nám poučení. Společná večeře na terase restaurace. Posedeli jsme, povykládali a odešli na pokoje.

Den 1.
Společná snídaně a pak příprava na závod. V mém případě to bylo poflakování. S Petrem a Rosťou jsme si prošli trať, 900 m dlouhý okruh s dvěma měřícími koberci, jedno zatáčkou 180º na protilehlém konci a pěti zatáčkami 90º (dobře si to vybavuji, celkově jsem to absolvoval 601x).
Před dvanáctou jsme ještě podstoupili skoušku čípu a ve 12 start.

Nebyl jsem na tom úplně dobře, od začátku mne limitovala bolest v spodní části břicha. Jsem na to poslední měsíce zvyklý. Není to nic hrozné, nicméně to otravuje. Obvykle to ustane asi po 1 h běhu, výjimečně po 2 h. Tentokrát to ale neustalo ani do večeře v 18:30. Navzdory tomu jsem se snažil pravidelně alespoň trochu jíst, vesměs slané drobnosti, na sladké jsem neměl chuť. Pravidelně jsem pil, každí 2. - 3. kolo, převažně vodu a čaj, někdy také kolu.
Nějak jsem se proklusal k večeři. To už se zvedl silný vítr, na nejdelší rovince k druhému koberci mne téměř zastavoval. Vzal jsem si večeři a odešel do chatky. Přesně v ten okamžik začala krátká bouře. To bylo jedinýkrát, co nám pršelo. Já jsem asi 2 h odpočíval, dokonce jsem i trochu usnul. Když jsem se vrátil na trať už nepršelo. Vedle trati začal žabí koncert. Něco takového jsem v životě neslyšel, přímo hukot. Běhal jsem asi do 23 h, pak jsem si šel pospat, v pláně jsem měl do 4 h. Ale bolest břicha mne vzbudila už v půl tretí. Chvíli jsem s tím bojoval, a doufal jsem, že ještě na chvíli usnu. Pak jsem to ale vzdal a kolem třetí jsem vyběhnul. Vydržel jsem do snídaně asi v 6h. Znovu jsem si dal krátkou pauzu. Pak jsem klusal až do 12 h. Za prvních 24 h jsem měl 112,5 km. S tím jsem byl spokojený, pořád jsem myslel na to, že se musím šetřit. Nevěděl jsem, co bude po dvou dnech. Zatím jsem absolvoval šest 48 hodinovek, měl jsem obavy z třetího a čtvrtého dne, které měli být kritické.

Den 2
Z tohoto dne si příliš nepamatuji, jenom to, že to byl můj nejslabší. Břicho bolelo, takže jsem hodně odpočíval a šetřil síly. Spal jsem málo a běžel ještě pomaleji než první den. Výsledkem bylo 80 km za 24 h a 192,5 za 48. To zmařilo mé naděje na překonání 600 km.
Kolem poledne (nevím to přesně) přišel kamarád Tomáš z Prahy. Zústal do poledne dalšího dne. Udělal taky pár fotek. Jsem mu moc vděčný za povzbuzování, ohromně mi to pomohlo

Den 3.
Nějak se mi udělalo líp. Břicho téměř nebolelo, a nakonec úplně přestalo. Ve 13:25 jsem měl 200 km. Bylo docela horko, slunce pálilo, na obloze ani mráček.
Rozhodl jsem se, že budu i chodit. Předtím jsem vždy, když jsem měl přejít do chůze, radši chvíli odpočíval. Ukázalo se však, že to pak nedoženu. Rozdělil jsem si trať na 2 úseky - od občerstvení po zatáčku za druhou časomírou, a od konce zatáčky před poslední zatáčku před startovací branou těsně před občerstvením. V každom kole jsem pak první úsek klusal, pak jsem prošel zatáčku, klusal druhý úsek a prošel zbytek. To mi velmi pomáhalo až do konce závodu. Kdykoli jsem chtěl přejít do chůze řekl jsem si, že vydržím do konce úseku.
Po třetí 24 hodinovce jsem měl 280 km, 88 km za 24 h. O něco lepší, než druhý den. To mi už začaly výrazně otékat narty a kotníky, hlavně pravý. Musel jsem vyměnit boty: méně odtlumené závodky za těžší, odtlumené. Hlavně byly větší, jiné jsem už nedokázal obout.
Jinak ale vše v pohodě. Překvapivě mne vůbec nebolely nohy, jenom přední stehenní svaly, když jsem si sedal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama