Dnešní den s úsměvem

Šestidenní v Balatonfuredu 4-7 D

20. května 2015 v 20:04 | Štefan



Den 4
Po obědě jsem se hodně trápil.
Do 300 km mi chybělo 20 km. Chtěl jsem je dosáhnout a pak si dát oddych a večeři. Cítil jsem, že to není dobrý nápad. Slunce pálilo, na obloze ani mráček, i vítr ustal. Bylo by lepší si odpočinout a vyběhnout kolem 17 h. Ale nějak jsem to nebyl schopný tak udělat. Za každou cenu jsem už chtěl těch 300 mít. Nakonec se to povedlo těsně před půl pátou. Měl jsem dost. Navíc jsem si myslel, že mi to trvalo přes 4 hod., co nybylo příliš povzbující. Kontrolou na výsledkové tabuli jsem naštěstí zjistil, že to bylo o hodinu méně. Musel jsem si jít odpočinout a vyběhl jsem až po večeři. Zase jesm klusal asi do 23 h, pak jsem si dal pauzu, kolem půl třetí jsem vstal. Zhruba půl hodiny mi trvalo, než jsem se dostal na trať. Hlavný problém byl v obouvání, pravé noze se do boty moc nechtělo. Pak jsem se ještě musel trochu rozhýbat a najíst. Běžel jsem do snídaně, pak pauza a běh do oběda. Na konci čtvrté 24 hodinovky jsem měl 364,5 km. To už jsem věřil, že pokud dokážu po pauzách obout botu, tak těch 500 překonám. Naštěstí, když jsem po pauze chvíli běžel, tak se otok zmenšil, bota jenom slabounko tlačila.
Den 5
Už jsem měl stereotyp. Po obědě pauza, pak běh do večeře, kratší pauza, a znovu běh přibližně do 23 h. V 20:53 jsem měl 400 km.




Na druhý den před polednem pak 436 km.
Den 6.
V podstatě stejný jako předešlý den. Rozdíl byl v tom, že jsem chtěl ještě před spaním mít 500 km. Ale před půlnocí mi byla hrozná zima, asi z únavy. Měl jsem na sobě 3 vrstvy, ale nezahřál jsem se. Chtěl jsem si vzít rukavice, ale nemohl jsem je nají (byly přesně tam, kde maly být, jenom tam jsem se nepodíval).
Po půlnoci jsem to vzdal. Měl jsem 486 km. Dal jsem pauzu. Bál jsem se, že když se vyzuju, tak pravou botu už neobuju. Tak jsem zůstal obutý, a jenom jsem seděl v křesle. Na 500 km jsem pak doběhl ve 4:09. Dal jsem si další přestávku, až do snídaně. Asi v 6:15 jsem znovu vyběhl. Cítil jsem se dobře, a tak jsem se rozhodl, že přišel čas závodit. Na tabuli jsem zjistil, že jeden Fin a jeden Španěl jsou ve stejném kole jako já. Tak jsem se rozběhl, přestal jsem chodit ty krátké úseky, běžel jsem v kuse, zastavoval jsem jenom při občerstvení, když jsem uběhl nejmíň 3 kola. Myslel jsem i na 540 km. Že by to bylo hezké, průměr 90 km/den. Ale moc jsem tomu nevěřil, tak jsem ani na to moc nemyslel. To už skoro nikdo neběhal, většina už jenom chodila, někteří vždy kousek popoběhli a pak zase šli. Mým dvěma soupeřům jsem se brzy vydálil a před 11 h mi chyběli do 540 km 3 kola. To už jsem zvolnil, už to zase moc nešlo. Ale pocitově to byla pro mne nejhezčí část závodu, skoro eufórie. Hodně jsem se zmáčknul, dal jsem skoro 38 km za 4,5 h, co bylo po 6 a 3/4 dnech slušné.
Najedl jsem se a doklusal zbývajíci 3 kola. Bylo po půl dvanácté, účastníci už začínali pomalu slavit. Dostali jsme láhve se startovním číslem. Ty jsme měli položit na místo, kde doběhneme v momentě ukončení závodu. Pro doměření.
Zaběhl jsem ještě jedno kolo. Na konci jsem doběhl Šaňa a spolu jsme došli k jeho chatce. Tam jsme položili lahve a sedli jsme si. Konec závodu byl asi za tři minuty. Zazněl signál a byl konec.
Uběhl jsem 541,276 km. Vcelku spokojenost, ale mohlo to být lepší. Nevím, jestli jsem měl na 600, ale tak o 30 - 40 km jsem mohl dát víc. Chtělo to míň spekulovat druhý den. Ale nevěděl jsem, co bude pak. K lepšímu výkonu by jistě taky pomohlo, kdybych měl doprovod. My čtyři jsme ho neměli. Je to dalších 350 Eur navíc + doprava. To už jsem si nemohl dovolit, i tak mne to stálo přibližně 13 500. Ale rozhodně toho nelituji, byla to moc hezká dovolená.
Po obědě a sprše jsem seděl u vody a čekal na vyhlášení výsledků. Bylo tam moc hezky.
Vyhlášení bylo dost okázalé, a taky dost dlouhé. Přišla starostka města a její zástupce, zástupci maďarské ultraběžecké asociace, zástupci sponzorů. Neobešlo se to bez projevů, v Maďarštině s tlumočením do Angličtiny. Trvalo to dost dlouho, ale nevadilo mi to.
Vítěz Joe Fejes zaběhl 976 km, víc než 100 mil na den.
Mezi ženami vyhrala Silke Gielen výkonem 744 km. Znám ji z Kladna, je velmi příjemná a sympatická, poslední dopoledne jsme si několik kol spolu povídali.
Po skončení byla ještě společná večeře a ráno odjezd. Mne zvezl do Bratislavy Jarda Prückner, za co jsem mu moc vděčný. Povedlo se mi vyměnit jízdenku Student agency, takže jsem už ve 14:10 vyjel z Bratilslavy a krátko po 19 h byl doma.
Moc se mi to celé líbilo, a pokud o rok bude zdraví (a peníze) chci jít do toho znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama