Dnešní den s úsměvem

Červen 2015

Půlmaratón v Olomouci

21. června 2015 v 20:56 | Štefan

Vodiči v Olomouci. Použil jsem fotku z FB. Omlouvám se, že jsem si nevyžádal souhlas, nevěděl jsem od koho.
Dva týdny po ½ M v Č.B., kde jsem běžel na 2:30 půlka v Olomouci na 2:10.

Trochu jsem se toho obával. Týden po nevydařené 12-ti hodinvce jsem si nebyl vůbec jistý, jestli uběhnu půlmaratón v tempu 6min./km. Pomohol mi společný trénink s RUNCZECH ve stčedu. Běžali jsme 9,5 km, z toho větší část v tempu 6min./km a méně. Bylo to pro mne docela lehké.
Stejně pak Olomoucký ½ M. Přišlo mi to lehčí, než v Č.B.
Tentokrát jsem běžel s Petrou Heřman. Bylo to stejně skvělé, jako s Jitkou Faronovou před dvěma týdny.
Od začátku jsme se snažili držat tempo 6 min/km. Celkem se nám to dařilo, i když to bylo ztěžováno prodíráním se mezi běžci. Mysleli jsme, že se to po 10 km zlepší, ale bylo to stejné až do cíle. Kapacita závodu byla skutečně naplněna na maximum. Taky nám trochu rozhazovala tempo chůze na občerstvovačkách a osvěžovačkách. Bylo ich spolu 6, co se mi zdá až moc.
Na startovní čáře jsme měli ztrátu 4:03, prvních 5 km jsme měli za 30:02, druhých 30:12, třetích za 29:21, zbytek 37:38.
Problém nastal někde před 17 km, kde mi zastavili stopky na 99 min, 59 s.. Stejně jako v Č.Budějovicích. Tenkrát jsem myslel, že jsem je nějak nechtěné zmáčknul. Teď jsem si ale uvědomil, že můj Garmin (měl jsem ho místo stopek, protože jsou na něm velké číslice) měří jenom do 100 min. Naneštěstí jsem to nezjistil hned, takže jsem přesný čas neznal. Tak jsem si na 17 km začal měřit odznovu s tím, že jsem si jenom hlídal 1km za 6 min. Bylo to v pohodě až do značky 800 m do cíle. Tam jsem myslel, že si držíme náskok kolem minuty, tak jsem zpomalil a počkal na běžce za mnou§ Pak jsem je povzbuzoval až do cíle. Když jsem uviděl časomíru v cíli, bylo na ní asi 2:10:40. Tak jsem zas trochu přidal , vyslední čas 2:11:14. Petra byla kousek přede mnou, možná to stihla pod 2:11.
Škoda té minuty a 14 s, klidně jsem to mohl dát za 2:10, jenom jsem neznal přesný čas.
Na druhé straně možná jsem několika běžcům pomohl dostat se rychleji do cíle. Ještě nikdy mi tolik běžců neděkovalo, jako tentokrát. V cíli a pak i v technickém zázemí.
Měl jsem ubytování v Přerově, proto jsem musel pospíchat na vlak a nepočkal jsem na závěr, Bylo mi to líto, ale jinak to nešlo.
Bylo to hezké, atmosfěra super, diváci u trati úžasní.

Stromovka- 12 h 2015. Bolest a horko.

14. června 2015 v 10:11 | Štefan
Ráno jsem se vzbudil na bolest v břiše. Stáva se mi to poslední 4 roky dost často. Na chvíli mne napadlo, že bych do Stromovky nemusel. Hned jsem ten nápad zavrhl. Nemohl jsem nic sníst, nacpal jsem do sebe alespoň banán. Při běhu to bolelo od začátku. Už jsem si zvykl, že když ráno běžím, tak to tak je často. Doufal jse, že to brzy rozběhám. Nepovedlo se, přestalo to asi po 6-ti hodinách. Tá bolest nebyla velká, ale dokázal jsem s ním jenom velmi pomaly klusat. Bolelo to i v oblasti třísel, nějak jsem nemohl pořádně hýbat nohama. Nicméně jsem to ignoroval, a doufal, že to přejde. K maratónu jsem se doplížil v čase 5:35 (normálně to při ultra mívam tak 4:40 - 4:50.). Pak jsem dal ještě jedno kolo a šel si na ½ h sednout.
Po návratu na trať břicho tak na 2 hodinky přestalo bolet. Stejně jsem ale nedokázal zrychlit. Zřejmě už na mne začínalo působit to teplo. Super ale bylo, že hodně lidí povzbuzovalo.
Skupinka dětí, se kterými jsem si v každém kole plácnul, hodně známych, hlavně příbuzných a přátel běžců. Odpoledne pak kamarád, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout (zanedlouho budu mít všechno, na co si vzpomenu). Několik hodin běžel v proti směru a v každém kole mne 2x povzbudil. Taky přišlo dost běžců, teď si vzpomínam na Vlastu Šroubka, Radka Brunera, Libora Ondrůška, … Hodně mne to pomohlo.
Kdyby tam nebyli, tak bych si snad našel důvod, proč neběžet a jít si radši sednout. Ono ale ve skutečnosti jsem žádný důvod neměl. Trochu jsem cítil stehna, a to bylo všechno.
Abych nepřešel do chůze - chodím hrozně pomalu - tak jsem si vždy řekl, že uběhnu celé kolo k občersvení, tam si vezmu nějaké pití, a pár metru půjdu. A znovu až k občerstvení. To na mne účinkuje. Nezabývat se tím, kolik mám uběhnuto, a kolik času zbýva. Prostě jedno kolo, a pak se uvidí. Takhle mi to vydrželo skoro až do konce. Akorát počas bouře, v tom nejprudším lijáku jsem si asi na ½ h sednul. Kdyby byla naděje na dobrý výkon, tak bych běžel, takhle jsem se mohl v klidu schovat. Asi v 18:10 jsem se vrátil na trať a uběhnul ještě 3 a ¾ kola.
Celkově 73,794 km. Hodně slabé, ale na víc jsem prostě neměl.
Nelituji, že jsem tam byl. Měl jsem to jako přípravu na 48 h v Kladně. Sám bych se tak dlouho běžet nedonutil. Zhubnul jsem skoro 4 kg, nemohl jsem skoro vůbec jíst. Až po závodě večeři, vrchovatý talíř těstovin s omáčkou, sýrem a zeleninou. To tam dělaji skvěle, vždy se na to ke konci závodu těším.
Pořadatelé byli jako vždy skvělí , v horku i dešti o nás pečovali a povbuzovali nás. A zatím, co my jsme v půl desáte v klidu šli domů, je ještě čekala spousta práce.

Vodič 1/2 M Č. Budějovice

8. června 2015 v 21:23 | Štefan
Napřed to pozitivní:
Cíl splněn: oficiál čas 2:29:36, vcelku rovnoměrně.
Ztráta na startu 2:07, 5km 00:36:46, 10km 01:10:49, 15km 01:46:07. Malinko pomalejší druhá polovina zaviněná delšími zastávkami na občerstvovačkách, kde jsme si skutečně dávali na čas, aby všichni měli v tom horku čas se napít, a případně
si vzít houbičky.

To nejpozitivnější bylo, že jsem vodil s Jitkou. Myslím si, že naše spolupráce se povedla velmi dobře. Snažili jsme se hodně povzbuzovat, a taky zdravit diváky a mávat jim. Já jsem zdravil snad všechny dobrovolníky, kterí jsem viděl, V tom vedru to skutečně neměli lehké. Na některých stanovištích byli po jednom, strávit tam často celé tři hodiny na pečícím slunci asi nebylo úplně příjemné.
Jitka celý čas rozdávala úsměvy, přesně jak na této fotografii.
Ke konci závodu i rady běžcům.
Pozitivní taky bylo, že s námi běžela celkem početná skupinka většinou hodně dobře naladených běžců, čast z nich nakonec doběhla před námi.
Negatívní pro mne bylo, že mě to stálo celkem dost úsilí. Normálně je pro mě půlmaratón na čas 2:30 jenom lehký výklus, v sobotu to tak nebylo. Ne, že by to bylo nějak zvlášť namáhavé, ale vynaložené úsilí mi připadalo neúměrně velké.
Tuto sobotu se chystám na 12-ti hodinovku do Stromovky. Chci to vzít jenom jako přípravu na 48 h 31.7.-2.8. v Kladně. Takže nějak zvlášť se nebudu snažit o solidní vzdálenost, chci jenom strávit dost dlouhý čas během, a případně chůzi. Sám v přípravě na to nemím dostatečnou morálku.
A další sobotu bych měl být vodič na ½ M v olomouci. Snad to vyjde.