Dnešní den s úsměvem

Stromovka- 12 h 2015. Bolest a horko.

14. června 2015 v 10:11 | Štefan
Ráno jsem se vzbudil na bolest v břiše. Stáva se mi to poslední 4 roky dost často. Na chvíli mne napadlo, že bych do Stromovky nemusel. Hned jsem ten nápad zavrhl. Nemohl jsem nic sníst, nacpal jsem do sebe alespoň banán. Při běhu to bolelo od začátku. Už jsem si zvykl, že když ráno běžím, tak to tak je často. Doufal jse, že to brzy rozběhám. Nepovedlo se, přestalo to asi po 6-ti hodinách. Tá bolest nebyla velká, ale dokázal jsem s ním jenom velmi pomaly klusat. Bolelo to i v oblasti třísel, nějak jsem nemohl pořádně hýbat nohama. Nicméně jsem to ignoroval, a doufal, že to přejde. K maratónu jsem se doplížil v čase 5:35 (normálně to při ultra mívam tak 4:40 - 4:50.). Pak jsem dal ještě jedno kolo a šel si na ½ h sednout.
Po návratu na trať břicho tak na 2 hodinky přestalo bolet. Stejně jsem ale nedokázal zrychlit. Zřejmě už na mne začínalo působit to teplo. Super ale bylo, že hodně lidí povzbuzovalo.
Skupinka dětí, se kterými jsem si v každém kole plácnul, hodně známych, hlavně příbuzných a přátel běžců. Odpoledne pak kamarád, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout (zanedlouho budu mít všechno, na co si vzpomenu). Několik hodin běžel v proti směru a v každém kole mne 2x povzbudil. Taky přišlo dost běžců, teď si vzpomínam na Vlastu Šroubka, Radka Brunera, Libora Ondrůška, … Hodně mne to pomohlo.
Kdyby tam nebyli, tak bych si snad našel důvod, proč neběžet a jít si radši sednout. Ono ale ve skutečnosti jsem žádný důvod neměl. Trochu jsem cítil stehna, a to bylo všechno.
Abych nepřešel do chůze - chodím hrozně pomalu - tak jsem si vždy řekl, že uběhnu celé kolo k občersvení, tam si vezmu nějaké pití, a pár metru půjdu. A znovu až k občerstvení. To na mne účinkuje. Nezabývat se tím, kolik mám uběhnuto, a kolik času zbýva. Prostě jedno kolo, a pak se uvidí. Takhle mi to vydrželo skoro až do konce. Akorát počas bouře, v tom nejprudším lijáku jsem si asi na ½ h sednul. Kdyby byla naděje na dobrý výkon, tak bych běžel, takhle jsem se mohl v klidu schovat. Asi v 18:10 jsem se vrátil na trať a uběhnul ještě 3 a ¾ kola.
Celkově 73,794 km. Hodně slabé, ale na víc jsem prostě neměl.
Nelituji, že jsem tam byl. Měl jsem to jako přípravu na 48 h v Kladně. Sám bych se tak dlouho běžet nedonutil. Zhubnul jsem skoro 4 kg, nemohl jsem skoro vůbec jíst. Až po závodě večeři, vrchovatý talíř těstovin s omáčkou, sýrem a zeleninou. To tam dělaji skvěle, vždy se na to ke konci závodu těším.
Pořadatelé byli jako vždy skvělí , v horku i dešti o nás pečovali a povbuzovali nás. A zatím, co my jsme v půl desáte v klidu šli domů, je ještě čekala spousta práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jiří Šimek Jiří Šimek | 15. června 2015 v 7:03 | Reagovat

Hezky napsáno závod byl super ale na 48 mě ještě nedostanete :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama