Dnešní den s úsměvem

Září 2015

10 dni s Teribear. Můj zatím nejhezčí běh.

15. září 2015 v 12:27 | Štefan
Nebyl jsem připravený. Nevěděl jsem o této akci. Viděl jsem plakáty i upoutavku v metru, ale nepochopil jsem z toho, že jde o běh. Přihlásil jsem se na Jizerskou 50 a 6 dní v týdnu před jsem dával výběhy do kopce. Pak jsem v neděli na stránkách Miloše Škorpila akci "Teribear hýbe Prahou" zaregistroval. Chvíli jsem sice váhal, ale pak jsem se rozhodl.
Sponzoři přispějou za každý uběhnutý km 10 Kč. Taková příležitost se často nenakytne.
J 50 nebude, poběžím na Letné. Něco naběhám pro dobrou věc a potrénuji na příští 6-ti dennou.
Prvních 5 dní nebylo zvlášť zajímavých, proto jen telegraficky.
Začal jsem hned od čtvrtka. Moc mi to nešlo, bolelo mě v krku, a prvních 6 h i břicho. I tak jsem ale zaběhnul 55 km a za daných okolností jsem byl spokojený.
Pátek: 70 km. Pro mne jedinou významnou událostí bylo foceni s p. Terezou Maxovou po dosažení 100 km. Byla dost překvapená, nečekala, že někdo tolik uběhne. Slyšel jsem v úvodu, že se ptala, jestli tam někdo uběhne maratón.
Sobota 61, celkově to bylo tedy 186.
Neděle byla vyhrazena oslavám vnukových pátých narozenin v Kladně. Bylo to moc krásne. Večer jsem pak ještě zajel na Letnou. Abych měl účast každý den, a dokončit 200 km.
Pondělí: 60 km, velmi pomalých, ale vcelku pohoda. Tedy až na posledních 10 km. To už jsem se trochu trápil. Naštěstí přišla Jitka Faronová a dotáhla mne tam.
Kromě ní mi pomohlo strašně moc lidí, není tady prostor, abych je všechny jmenoval. Omlouvám se. Jitka byla první, tak ona za všechny.
Úterý: od rána pohoda až do 301 km.
Pak přišla krize. Nějak jsem se protrápil asi pěti kolama, pak se to zlepšilo a dokončil jsem svých plánovaných 60 km. Spolu 320, spokojenost.
Středa: Zase 60, podle plánu. Na nic významného z mého běhu si nevzpomínam. Ale velmi významně bylo, že sponzoři naběhané km do středeční půlnoci zdesetinásobili ještě jednou, takže 1 km 100Kč.
Čtvrtek: 60 km, ale dosud nejtěžší den. Po dosažení 400 km bylo focení, oběd, oslava, všetko bezva. Pak přišla těžká krize. Dala se do mě zima. Zatím co ostatní běželi v tričkách, já měl bundu a rukavice a nemohl jsem se zahřát. Těch zbývajících 40 km jsem šel skoro 8 hodin. A musel jsem se hodně přesvědčovat, abych to nezabalil.
V průběhu čtvrtka jsem se dozvěděl, že nějaká skupinka běžců chce běžet přes noc. Abych byl lepší vyhlásil jsem 24 hodinovku. Od pátku 16 h do konce.
Pátek - sobota: spolu 115,72 km.
Byl jsem rozhodnutý, že v pátek půjdu na Letnou až odpoledne. Ale ráno v 7 h jsem si poprvé pustil on-line přenos. Tak se mi to zalíbilo, že jsem se rozhodnul vyklusat 10 km. Nebyl to dobrý nápad, ale udělal jsem to.
V 16 h jsem zahájil 24 h. Na celých 24 h se nikdo nepřihlásil, ale přes noc téměř pořád někdo běžel se mnou. Asi ve 2:15 jsem dosáhl 500 km. Byl jsem vcelku v pohodě až do 8 h. Pak najednou hrozná ospalost, měl jsem pocit, že upadnu. Šel jsem do zázemí na kafé, a pak jsem to znovu rozběhnul. Dlouho se nic zajímavého nedělo, udržoval jsem "konstantní pomalost". Pořád mě někdo povzbuzoval, někdo taky se mnou zaběhl kolečko, vcelku pohoda. Cíl byl zaběhnout celkem 550 km, to by bylo 100 za těch 24 h.

Asi 14 kol před 550 jsem přidal, a zaběhl dvě nejrychlejší kola za poslední dva dny. Pak ještě jedno rychlé kolo, ale věděl jsem, že je to špatně. Raději jsem odešel z tratě k vodnímu baru abych se uklidnil. Ale už pozdě. Přišla nepříjemná krize. Když jsem pak odpajdal další kolo paní Alice z pořadatelského týmu - neznám její přijmení, ale několikrát mi hodně pomohla - se zeptala, jestli něco nepotřebuji. Řekl jsem, že rakev. Hned na to přišla ke mne modrátorka a zeptala se, jak se cítím. Asi to nebylo vhodné, ale řekl jsem, že právě jsem si objednal rakev. Paní Alice pak šla kousek se mnou ještě s jedním běžcem.
Tady mi moc dobře nebylo.

Vzpoměj jsem si na písničku: "Až ráno obuju si čené papírové boty...". To mě opět nastartovalo. Rozběhl jsem se. Do 550 chybělo 11 koleček. Ty už jsem celkem v pohodě absolvoval, akorát 5 kol před koncem jsem ještě něco snědl.
Pak už pohoda, po 551 odchod do zázemí, oběd, postávání. Odpočinul jsem si a rozhodl se doběhnout ještě do 555, aby to bylo hezké číslo. Povedlo se to asi 20 min před koncem. Za 24 hodinovku 105 km.
Do konce zbývalo asi 15 min.
Sedl jsem si na zídku oproti tribuně a čekal na závěr.
Přišli na chvíli syn se snachou a vnoučaty. Moc jsem vnoučatá nezajímal, uchvátil je metronom.
Není se co divit, mne vidí často, tak veliky metronom viděli poprvé.
Záveř začal prezentací výtěžku.
Celkově akce vynesla 3 844 922 Kč!
Následovalo odměňování běžců, kteří uběhli nejvíc.
První tři v kategorii deti do 14 let, v kategorii žen a v kategorii mužů.
Přišel jsem na radu jako poslední.


Nemám příliš rád okázalosti, hlavně při běhu, ale tentokrát jsem si potlesk užíval.