Dnešní den s úsměvem

Září 2016

Teribear 2016

28. září 2016 v 11:48 | Štefan


Na rozdíl od loňského roku jsem letos o akci "Teribear hýbe Prahou" veděl a myslel jsem na ní. Vlastně celou dobu jsem se na ní připravoval. Asi nejlepší přípravou byl šestidnní závod na začátku května v Balatonfuredu http://stefank.blog.cz/1605/6d-balatonfured-2016-2
Tam se mi povedlo se 542,7 km, víc o 1 míli než loni. Pak jsem ale za dva týdny neplánovaně nastoupil na 12-ti hodinovku ve Stromovce. Nebyl to dobrý nápad. Protrápil jsem se k 76 km, a zcela se odrovnal. A za 3 dni jsem šel na oběr krve k preventívní prohlídce. Výsledek byl žalostný, vážné zdravotní problémy. Proto jsem další 3 měsíce běhal velmi málo, a vynechal jsem po 9-ti letech 48 h v Kladně.
Na "Teribear..." jsem si vzal dovolenou. Pro me začal tiskovkou asi hodinu před oficiálním startem.
Celkem se zájmem jsem to očekával, nikdy jsem v takovéto roli nebyl. Promluvila p. Tereza Maxová, pak sponzoři, já taky odpovídal na pár otázek. Ale utnul jsem to citovaním Jirky Březiny: "Každé slovo 11 metrů". Pak bylo focení a start.
Po prvním kole mne odchytila napřed Prima, pak rádio Impulz, a ještě někdo další. Nebylo mi to příjemné, dávat rozhovory před akcí(?!). Ale chápal jsem, že to chtějí na záčátku, pro popularizaci akce. Jinak se první den nic zvláštního nestalo. Potkal jsem hodně známých a přátel, atmosféra byla skvělá, trať plná. Neběželo se mi moc dobře. Dal jsem 42,5 km. Trvalo mi to skoro 5 hodin a nohy bolely hodně. Říkal jsem si, že toho letos moc nenaběhám, když po 42,5 km pomalého poklusu ledva chodím. Na druhý den ráno ale ani stopa bolesti nebo únavy.
Pamatuji si ještě trochu pátek. I když to nevím jistě, dal jsem něco přes 80 km. Pak už jsem začal běhat přes noc. Já mám horko rád, ale běhat v něm mi přišlo nesmyslné, slunce ubíralo síly. Nepamatuji si, kdy jsem dobíhal jednotlivé stovky, jenom, že v neděli ráno kolem 6-té hodiny jsem měl 200 km. V tom čase měl Jirka Juřica 210 km (celkově udělal 703). Já jsem šel domů, Jirka pokračoval a kolem 13-té hodiny měl 240. To mi přišlo naprosto nesmyslné, trápit se 7 hodin v horku kvůli 30 km. Myslel jsem, že ho to musí odrovnat. Nicméně večer přišel a pokračoval úplně v pohodě. Přesně tak, jak to dokážou skvělí běžci se Sri Chinmoy maraton teamu.
Já jsem na konci každého dne měl náskok oproti loňsku 60 km.
Původně jsem vůbec neměl představu kolik bych chtěl zaběhnout. Chtěl jsem jenom vzhledem k předchozím zdravotním problémum vydržet co nejdéle, a případně jenom chodit. Po 200 km jsem si dal za cíl překonat loňský výkon, a po 300 km překonat 600 km. Povedlo se, i díky pomoci mých přátel a taky lidí, které jsem předtím neznal. Několik uvedu:
Jarka Marounková, běžela se mnou snad každé ráno, Jitka Faronová, Honza Nestrojil, David Altman, Pavel Marek - s tím jsem si i hezky popovídal. Až tam jsem se dozvěděl, če se chystá na Sparhatlon.
Zdeněk Koblic (645 km) - tomu specielní dík za podporu.
Jirka Juřica, Milan Javornický, Baruška Pokorná Gabriela Handrichová, David Schovánek, Honza Čížek, Lukáš Findeis, Michal Pávek, Vašek Jukl, Petr Prokop Tůma, Drahuška Tůmová Tomáš, Zahálka, René Kujan, Sára Skotnicová, přátelé ze Sri Chinmoy maratón teamu - Petr Hlava, Ondřej Agapua Veselý, Viharin Rosa, Aleš Plíva, Josef Šverma … A ještě Borky, "nositel kroužkové košile".
Simona Vlašimská a
Terezka
Jsem vděčný slečně Dominike se Škodovky. Povzbuzovala, a hlavně běžela se mnou poslední 2 kola před 5-ti stovkou. Moc mi to pomohlo. Obával jsem se, že to bude trvat dlouho, s ní to uběhlo velice rychle.
Evženovi Ge - za poslední kolo před 600 km a za toto foto:
Teamu ING Bank - za podporu, a taky za zapůjčení termodeky. Bohužel, tu jim další noc někdo z jejich stanu ukradl. Když jsem jim šel v sobotu po běhu poděkovat zažil jsem velmi příjemné překvapení. V jejich tričku seděl kluk, který mi řekl, že je podporované dítě, a loni jsem beěžel i pro něho. Živý důkaz, že akce skutečně pomáhá.
Taky děkuji všem lidem z teamu Nadace, specielně Teribear-ovi, tedy nositeli medvěda. Je mi trochu trapně, nemůžu si vzpomenout na jméno.
Velké díky za pomoc a podporu Michaelovi Dobiasovi. Nejen povzbuzoval ale taky mi donesl jídlo, když jsem se v pátek odpoledne rozhodl, že poběžím přes noc.
A super velké díky naší ultrahvězdě Míše Dimitriadu. Nejenže v pracovních dnech se mnou pár koleček popoběhla, ale taky mi na jednu noc přinesla banány. A hlavně v sobotu ráno mne tak vyhecovala, že jsem s ní (po 564 km) zaběhl 10 km těsně pod 1 hod.
Užasně bylo běhat s kloučkama s dětského domova v Mostě. V pátek se mi jeden z nich "vnutil" za kamaráda, a doslovně na mně visel. To jsem ještě nevěděl, že je z dětského domova a divil jsem se jeho ujišťování, že je můj kamarád. Pak se přidal i další. V sobotu tam byli taky.
Děkuji přátelům. Kteří mne podporovali a drželi palce "na dálku".
Určitě jsem na někoho zapoměl, omlouvám se.

Užil jsem si několik hezkých setkání. Přihlásila se ke mne paní Anna Krausová, bývalá vynikající gymnastka z dob Evy Bosákové. Taky Roman Šebrle, když jsem se měl fotit se Simonou a jejími kamarádkami.
Právě tehdy se mi fotit nechtělo, a Romana jsem přehlídl (!).

Celkově jsem "uběhl" 616 km, jsem s tím moc spokojený. Určitě se dalo víc. Běžel jsem hodně opatrně, obával jsem se, že se odrovnám jako v květnu.Na rozdíl od loňska jsem neměl žádnou větší krizi. Akorát v sobotu ráno, když jsem přišel na Letnou, a prostor mezi tramvajovou zastávkou a okruhem se změnil na močál, jsem měl chuť otočit se, a jít domů.

Celá akce se mi moc líbila.

Organizátoři udělali několik významných vylepšení. Změnili trasu. Trochu ji zkrátili a vynechali "rozbitý" úsek na konci. Důležité bylo, že trať letos vedla kolem šaten a cisterny s vodou. Super byly mobilní lampy. Lepší byly šatny. Bez problému fungovala časomíra, uběhnutá vzdálenost se dala okamžitě kontrolovat na tabuli.

Na shledanou (doufám) příští rok! Už teď se začínám připravovat.